Antonín Kalina (1902–1990)

Antonín Kalina
Narození17. února 1902
Třebíč,
Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. listopadu 1990 (ve věku 88 let)
Praha,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníPraha
Olšanské hřbitovy
Povolánípolitik
OceněníSpravedlivý mezi národy (2012)
Čestné občanství města Třebíče (2014)
medaile Za zásluhy (2014)
Politická stranaKomunistická strana Československa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Kalina (17. února 1902, Třebíč – 26. listopadu 1990, Praha)[1] byl československý občan, vězněný během druhé světové války z politických důvodů v koncentračním táboře Buchenwald. Zde se mu podařilo různými způsoby zachránit život více než devíti stům židovských dětí, za což mu byl v roce 2012 in memoriam udělen titul Spravedlivý mezi národy, jenž označuje lidi nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně Židů před holocaustem. O dva roky později byl in memoriam vyznamenán medailí Za zásluhy.

Život

Antonín Kalina se narodil v Třebíči jako jedno ze dvanácti dětí v rodině obuvníka, a tomuto řemeslu se později sám vyučil.[2] V roce 1925 nastoupil do podniku Buši (Budischowsky a synové), kde pracoval jako obuvnický dělník. Ve stejném roce se oženil s Karolínou Dítětovou, za rok se jim narodila dcera Blanka. Už v roce 1917 vstoupil do Dělnické tělocvičné jednoty, byl členem Klubu dělnických cyklistů. V červenci 1931 se Kalina zúčastnil cyklistického zájezdu na berlínskou spartakiádu pořádanou Rudou sportovní internacionálou. Získal i odznak RSI „Připraven k třídnímu boji“. Do KSČ vstoupil 15. září 1923, až do své smrti zůstal přesvědčeným komunistou. S rodinou žil a vyrůstal v chudé třebíčské čtvrti Kočičina, což se patrně projevilo na jeho levicovém komunistickém smýšlení.[3] Jako předválečný komunista a funkcionář KSČ byl po německé okupaci v roce 1939 z politických důvodů zatčen (v tzv. akci Mříže), a následně až do konce druhé světové války postupně vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Zatčen byl i díky rozsáhlé evidenci extremistů (a tedy i aktivních komunistů) převzaté nacisty od českého četnictva.

Děti z Buchenwaldu před odjezdem z osvobozeného tábora

S postupem Rudé armády na východní frontě začali Němci likvidovat koncentrační a vyhlazovací tábory ve východní Evropě, a v nich dosud živé vězně posílat na pochody smrti. Část z nich mířila do koncentračního tábora Buchenwald v Německu, kde byl v té době rovněž vězněn Kalina. V posledních měsících války, tj. od konce roku 1944, takto do Buchenwaldu přišlo na 100 tisíc vězňů. Mezi židovskými vězni bylo také velké množství dětí, chlapců ve věku 12 až 16 let, z celé Evropy.[4]

Zachráněné židovské děti v Buchenwaldu
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
Pamětní deska Antonínu Kalinovi odhalená roku 2015 na židovské škole na ulici L. Pokorného v Třebíči
Hrob Antonína Kaliny na Olšanských hřbitovech

V táboře v té době již existoval tajný podzemní, komunisty vedený odboj, který mimo jiné organizoval a vedl zvláštní baráky pro mládež. Ty byly tajně zřizovány v karanténní oblasti koncentračního tábora, kam Němci chodili jen neradi.[4] Kalina, jenž tehdy již měl v táboře slušné postavení, se stal „starším bloku“ číslo 66 (tomu se začalo říkat Kinderblock, tedy „dětský blok“), v němž se baráky nacházely. Spolu se svým zástupcem, polsko-židovským komunistou Gustavem Schillerem, a dalšími spolupracovníky chlapce do této části tábora soustřeďoval.[5] Snažil se, aby jeho chráněnci strádali pokud možno co nejméně. Nemuseli třeba, na rozdíl od ostatních vězňů, každý den na apel (nástup), a sčítali se v baráku. Rovněž tak nemuseli pracovat a nebyli fyzicky trestáni.[6] Kalinovi se pro chlapce podařilo zajišťovat kvalitnější přikrývky a občasně příděl jídla navíc. Rozšiřoval jim též obzory vyprávěním příběhů, písněmi, ale i výukou matematiky, dějepisu a dalších předmětů.[5] Když bylo v souvislosti s blížící se frontou nařízeno svolání všech Židů vězněných v Buchenwaldu, nechal všem židovským dětem přešít žluté nášivky, značící, že jsou Židé, a „papírově“ z nich udělal křesťany. Když si pak příslušníci SS přišli pro židovské vězně, oznámil jim, že v bloku 66 již žádní Židé nejsou.[4]

Po osvobození a konci války se vrátil do Československa, kde žil a pracoval v Praze.[3] Za jeho činy se mu za jeho života nedostalo uznání.[7] To bylo částečně dáno tím, že se o svých skutcích nešířil, dílem též proto, že děti, které zachránil, nechtěly o svých zážitcích za války hovořit. Stal se také soudcem z lidu při Mimořádném lidovém soudu v Jihlavě (Třebíči).[8] Zemřel ve věku 88 let v Praze, kde je pohřbený v jednoduchém hrobě spolu s manželkou a nevlastním synem.[9]

Počátkem 21. století zahájilo několik přeživších „dětí“, v té době již osmdesátiletých mužů, a americký historik Kenneth Waltzer proces, aby byl Kalina za své činy uznán Spravedlivým mezi národy. Impulsem k tomu bylo i natáčení dokumentárního filmu Kinderblock 66: return to Buchenwald[10], který vypráví příběh zachráněných dětí z Buchenwaldu, ale i jejich zachránce Antonína Kaliny.[4] Dne 3. července 2012, 67 let od konce holocaustu a 22 let po jeho smrti, byl Kalina Památníkem Jad vašem označen in memoriam za Spravedlivého mezi národy.[1] Slavnostní ceremonii, při níž byla za přítomnosti tří přeživších „Kalinových dětí“ předána jeho příbuzným pamětní medaile a certifikát, uspořádalo 17. prosince 2013 v Praze velvyslanectví Státu Izrael v České republice.

Pocty

V roce 2012 ocenil Památník Jad Vašem Antonína Kalinu titulem Spravedlivý mezi národy. Tento titul je udělován osobám, které jsou nežidovského původu a přispěly k záchraně Židů před holokaustem. Dne 29. srpna 2017 obdržel ocenění Anděl pro lepší svět, cenu vytvořily děti ze Školičky základů umělecké práce v Malé Morávce.[11] V roce 2014 mu byla 28. října, u příležitosti udílení státních vyznamenání v den výročí vzniku Československa, prezidentem republiky Milošem Zemanem in memoriam udělena medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát).[12]

V roce 2013 o něm vyšla publikace od Stanislava Motla[13] s názvem Děti Antonína Kaliny.

V únoru roku 2017 byla v Galerii Ladislava Nováka v Třebíči otevřena pamětní síň Antonína Kaliny.[14] Část expozice je věnována i lékaři Jindřichu Flusserovi[15], ten Kalinovi se záchranou dětí asistoval.[16] Dne 21. února 2019 byla otevřena expozice Děti Antonína Kaliny, je součástí Pamětní síně Antonína Kaliny v Galerie Ladislava Nováka.[17] Součástí je i tzv. Strom života s 900 listy, které symbolizují zachráněné děti. Je kovářskou a pasířskou prací studentů třebíčské průmyslové školy.[18][19]

K poctě Antonínovi Kalinovi byla v roce 2015 odhalena pamětní deska na budově bývalé židovské školy v Třebíči.[20] V roce 2021 byla na jeho počest pojmenována ulice Antonína Kaliny v Třebíči.[21] V témže roce byla na Novém hřbitově v Třebíči umístěna pamětní deska.[20]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b The Righteous Among the Nations: Kalina Antonin (1902–1990) [online]. Jad vašem [cit. 2013-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ PACLÍK, Jaroslav. Muž z Třebíče chránil děti v koncentračním táboře. A vedl vzpouru [online]. iDNES.cz, 2013-09-08 [cit. 2013-12-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b HANÁČKOVÁ, Jaromíra; JŮZA, František. Také Třebíč má svého hrdinu – Antonína Kalinu. Třebíčský zpravodaj. 2013, čís. 6, s. 10. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d ROTHSCHILD, Brad. The man who saved 900 Jewish boys INSIDE a death camp [online]. The Times of Israel, 2012-08-11 [cit. 2013-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b WALTZER, Kenneth. Block 66 at Buchenwald: The Clandestine Barracks to Save Children [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2013-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ ZBAVITELOVÁ, Gita. O pokračování reforem v Barmě a dalším Spravedlivém Čechovi mezi národy [online]. Český rozhlas, 2012-09-06 [cit. 2013-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  7. ↑ Tribute to Antonin Kalina, rescuer of hundreds of children [online]. The InternationaL Raoul Wallenberg Foundation, 2012-07-13 [cit. 2013-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ HANÁK, Zdeněk. Předsedové senátů Mimořádného lidového soudu v Jihlavě (Třebíči) a jejich role v retribučním procesu (1945-1947). Praha, 2019. 145 s. Diplomová práce. Ústav českých dějin – Filozofická fakulta – Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Miroslav Michela. s. 78. Dostupné online.
  9. ↑ ROTHSCHILD, Brad. Righteousness at Buchenwald [online]. Huffington Post, 2012-07-24 [cit. 2013-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Kinderblock 66: Return to Buchenwald Trailer na youtube.com
  11. ↑ ŘÍHOVÁ, Ivana. Antonín Kalina získal dětskou mírovou cenu Anděl pro lepší svět. Třebíčský deník [online]. VLP, 2017-08-29 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online. 
  12. ↑ Dokument: seznam osob, které obdržely státní vyznamenání [online]. Lidovky.cz, 2014-10-28 [cit. 2014-10-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ Antonín Kalina - v podmínkách koncentračního tábora dokázal zachránit tisícovku dětí Dostupné online
  14. ↑ VONDRÁK, František. Třebíč bude mít pamětní síň věnovanou Antonínu Kalinovi. Třebíčský deník [online]. VLP, 2017-01-19 [cit. 2017-01-22]. Dostupné online. 
  15. ↑ FLUSSER, Jindřich. Život na úvěr. Praha: Garamond, 2019. 230 s. ISBN 978-80-7407-437-0. 
  16. ↑ Redakce. OBRAZEM: Třebíč si připomíná svého hrdinu, představí příběhy zachráněných dětí. trebicsky.denik.cz. 2019-02-14. Dostupné online [cit. 2019-03-02]. 
  17. ↑ MARTAKIDISOVÁ, Irini. V Třebíči uctili památku válečného hrdiny. Vysočina-news.cz [online]. Revy HB, 2019-02-12 [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. 
  18. ↑ ZELNÍČKOVÁ, Ilona; STREICHSBIEROVÁ, Eva. Zachránce stovek děti Antonín Kalina má v rodné Třebíči Strom života. iDNES.cz [online]. 2019-02-20 [cit. 2019-03-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ ŘÍHOVÁ, Ivana. Před třiceti lety zemřel Antonín Kalina, zachránil v koncentráku přes 900 dětí. Třebíčský deník. 2020-11-26. Dostupné online [cit. 2021-03-04]. 
  20. ↑ a b KRČMÁŘ, Milan. Zachránce stovek židovských dětí má v Třebíči pamětní desku. Třebíčský deník. 2021-10-16. Dostupné online [cit. 2022-01-05]. 
  21. ↑ ŘÍHOVÁ, Ivana. Nové třebíčské ulice: ponesou jména spojená s příběhem Antonína Kaliny. Třebíčský deník. 2021-01-21. Dostupné online [cit. 2021-03-06]. 

Literatura

  • MOTL, Stanislav. Děti Antonína Kaliny. Praha: Rybka Publishers, 2013. 300 s. ISBN 978-80-87067-31-4. 

Film

  • Děti Antonína Kaliny. [s.l.]: 2016, scénář: St.Motl, režie: Pavel Dražan Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Kalina na Wikimedia Commons
  • MAHEL, Tadeáš. Třebíč má svého hrdinu. Zachránil děti z tábora smrti [online]. Třebíčský deník, 2013-08-01 [cit. 2013-12-18]. Dostupné online. 
  • Oral history interview with Antonin Kalina [online]. United States Holocaust Memorial Museum [cit. 2013-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  • HANDELMAN, Jay. REVIEW: "Kinderblock 66" builds a gentle emotional power [online]. Herald Tribune, 2012-04-18 [cit. 2013-12-31]. Dostupné v archivu. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Ensign of Austro-Hungarian civil fleet (1869-1918).svg
Civil/merchant marine ensign of Austria-Hungary from 1869 to 1918
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Buchenwald Children 13060.jpg
Young survivors behind a barbed wire fence in Buchenwald concentration camp. Among those pictured is Abram Zylbersztajn (middle).
Buchenwald Children 06499.jpg
A group of Jewish children wave goodbye as they depart by train from the Buchenwald concentration camp. The original caption reads, "A group of Jewish children wave good bye to friends at the Buchenwald concentration camp. They have been recently released and are on their way to France; from there some will go to Palestine, some to the U.S." The Buchenwald children were a group of approximately 1000 Jewish child survivors found by American troops when they liberated the Buchenwald concentration camp on April 11, 1945. Most of the children were originally from Poland, though others came from Hungary, Slovenia and Ruthenia. Unsure of what to do with the child survivors, American army chaplains, Rabbi Herschel Schacter and Rabbi Robert Marcus, contacted the offices of the OSE (Œuvre de secours aux enfants) Jewish children's relief organization in Geneva. They arranged to send 427 of the children to France, 280 to Switzerland and 250 to England. [Vivette Samuel reverses the figures for England and Switzerland in her monograph, "Sauver les Enfants."] On June 2, 1945 OSE representatives arrived in Buchenwald and together with Rabbi Marcus escorted the transport of children to France. Rabbi Schacter accompanied the second transport to Switzerland. Because of the difficulty in finding clothing for the children, the boys were clad in Hitler Youth uniforms. This created a problem, for when the train crossed into France, it was greeted by an angry populace who assumed the train was carrying Nazi youth. Thereafter the words "KZ Buchenwald orphans" were painted on the outside of the train to avoid confusion. On June 6, 1945 the French transport arrived at the Andelys station and the orphans were taken to a children's home in Ecouis (Eure). The home had been set up to accommodate young children, but in fact only 30 of the boys were below the age of 13. This was only one of the many problems faced by the OSE personnel, who were not prepared to handle a large group of demanding, rebellious teenagers who were full of anger for what they had experienced. At Ecouis the boys were given medical care, counseling and schooling until more permanent accommodations could be found. Most of the children remained only four to eight weeks at Ecouis before being moved elsewhere, and the home was closed in August 1945. Among the first to leave were a group of 173 children who had family in Palestine. They were given immigration certificates and departed from Marseilles in July aboard the British vessel, the RMS Mataroa. The remaining boys at Ecouis were soon transferred to other residences and homes. Some of the older ones were sent to the Foyer d'Etudiants located on the rue Rollin in Paris, where they boarded while attending vocational training courses or working at jobs in the city. Others were sent to the Chateau de Boucicaut home in Fontenay-aux-Roses (Hauts-de-Seine). Many of the boys came from religiously observant homes. Since the OSE could not obtain kosher food for everyone, they divided the children into religious and non-religious groups. Dr. Charly Merzbach offered OSE the use of his estate, the Chateau d'Ambloy (Loir-et-Cher) for the summer, and between 90 and 100 boys chose to go there in order to receive kosher food and live in a religious environment. In October 1945 the children and staff of Ambloy were relocated to the Chateau de Vaucelles in Taverny (Val d'Oise). About 50 of the non-religious boys were taken to the Villa Concordiale in Le Vesinet (Yvelines) near Paris that housed an equal number of French Jewish orphans. In the summer they went to the Foyer de Champigny in Champigny-sur-Marne (Val-de-Marne). In all the homes attended by the Buchenwald children vocational training as well as regular classroom instruction was offered. At the same time OSE social workers made every effort to locate surviving relatives, succeeding in about half the cases. By the end of 1948 all of the Buchenwald children who had come to France had left the OSE fold and begun new lives for themselves .