Antonín Kratochvíl (fotograf)

Antonín Kratochvíl
Antonín Kratochvíl (2019)
Narození	12. dubna 1947 (77 let) Lovosice Československo Československo
Alma mater	Gerrit Rietveld Academie
Povolání	fotoreportér, fotograf, herec a učitel
Děti	Michael Kratochvíl, Anthony Waynne Cooper Kratochvil, Gavyn Kratochvíl
Ocenění	Cena Lucie (2005) Osobnost české fotografie (2014)
Webová stránka	antoninkratochvil.com
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Kratochvíl, pokřtěn Antonín Bedřich Kratochvíl (* 12. dubna 1947 Lovosice), je český portrétní a reportážní fotograf žijící v USA. Patří mezi zakládající členy fotografické agentury Sedm (VII Photo Agency).^[1] Věnuje se hlavně dokumentární fotografii, za kterou byl několikrát mezinárodně oceněn,^[2] včetně čtyř cen World Press Photo.^[3] V roce 1999 ho časopis American Photo zařadil mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie.^[4]

Narodil se v roce 1947 v Lovosicích, kde měl jeho otec Jaroslav Kratochvíl fotoateliér. V roce 1949 byla jeho rodina postižena bojem nového komunistického režimu proti podnikatelům. Byli okradeni o majetek, museli opustit Lovosice a byli násilně přesídleni do pracovního tábora ve Vinoři. Otec byl nucen pracovat v továrně, matka v zemědělství. V roce 1953 byli propuštěni z tábora a přestěhováni do pražského Karlína. Antonín Kratochvíl z politických důvodů nemohl studovat a proto se vyučil stavebním zámečníkem v podniku Pozemní stavby.

V roce 1967 se oženil a ještě před narozením svého syna utekl přes Jugoslávii do Rakouska (syna poprvé spatřil až po osmnácti letech). V Československu byl následně odsouzen v nepřítomnosti na sedm let za nedovolené opuštění republiky a rozšiřování projevů z tehdejšího sjezdu spisovatelů. Prošel uprchlickým táborem Traiskirchen, vězením ve Švédsku, francouzskou cizineckou legií, nakonec skončil v Nizozemsku.^[5][6]

Na doporučení fotografa Vojty Dukáta vystudoval bakalářský program na umělecké Akademii Gerrita Rietveltda v nizozemském Utrechtu. Podruhé se oženil s Američankou a v roce 1972 odjel do USA. Začal pracovat pro prestižní americké noviny a časopisy – Playboy, Penthouse, Vogue, Rolling Stone, Los Angeles Times Magazine nebo Newsweek. Postupně si získával uznání a fotografoval i mnohé celebrity z uměleckého světa. V roce 1975 jej mohli v USA navštívit rodiče. Třetí žena Jill byla také Američanka.^[7]

V polovině sedmdesátých let se vydal do východního bloku a dvacet let zachycoval život za železnou oponou i život po jejím pádu. V prosinci 1997 o tom vydal knihu „Broken Dream: Twenty Years of War in Eastern Europe“.^[1]

Jako žurnalista pracoval na místech válečných konfliktů, zaznamenával genocidu v Zaire a Rwandě, utečence v Bosně i v Afghánistánu, oběti epidemie AIDS v Zimbabwe a pašeráky drog v Guatemale. V posledních letech se věnuje mizející přírodě a kulturám. Za svou dokumentární fotografii byl mnohokrát oceněn (např. obdržel tři ceny World Press Photo).^[6] V roce 1997 získal první cenu WPP v kategorii Portrét, v roce 2002 v kategorii hlavní zprávy za snímek obchodníků s narkotiky ve vězení v Barmě. Za fotografii konžské ženy prodávající maso ulovených zvířat získal cenu v kategorii Příroda a životní prostředí.^[1]

V roce 2009 hrál výraznou roli sochaře ve filmu Jana Hřebejka Kawasakiho růže.

V roce 2018 byl nařčen ze sexuálního obtěžování několika kolegyň z agentury VII. Ta mu v červenci pozastavila členství a zahájila interní vyšetřování. Kratochvíl, který se koncem srpna 2018 členství vzdal, všechna obvinění odmítl^[8][9] a následně spoluzaložil agenturu 400 ASA.^[3]

Antonín Kratochvíl je nyní počtvrté ženatý, žije s českou manželkou Gabrielou střídavě v New Yorku a Suchdole. Má celkem tři syny – Michaela (který je rovněž fotograf), Anthony Waynne Coopera a Gavyna.^[10]

V dubnu 2005 vydal knihu Vanishing [ˈvænišiŋ] (Mizení) zachycující ničení přírody, která obdržela v USA titul nejlepší knihy roku v oblasti dokumentární fotografie. Získal též velmi prestižní americkou cenu Lucie Award 2005. Jeho práce byly vystavovány v Miláně, Mnichově, Kolíně n. R., Praze, Houstonu, New Yorku, Perpignanu, Amsterodamu a dalších městech. Fotografie Antonína Kratochvíla jsou také ve sbírce Bibliotheque Nationale v Paříži nebo v Muzeu moderního umění v San Franciscu.

V červnu 2010 ve výstavní síni Mánes po čtyřech letech opět vystavoval v Česku. Představil unikátní soubor fotografií Moscow Nights (česky Moskevské noci), ve kterém svým typickým nadčasovým rukopisem zachytil život moskevské zlaté mládeže, uzavřeného světa, který se řídí vlastním rytmem a pravidly.^[11] K výstavě řekl:

• Incognito, 1998
• Persona, 2006
• Domovina, Galerie Leica, Praha, kurátor: Scott Thode, 22. června – 9. září 2012
• Antonín Kratochvíl: Fotoeseje, Galerie hlavního města Prahy, Dům U Kamenného zvonu, 12. červen – 18. říjen 2020, kurátorka Pavlína Vogelová^[12]

• 2019 – 400 ASA: FOTOGRAFIE, Národní galerie, Praha, Veletržní palác, 1. březen – 8. září 2019, fotografové: Alžběta Jungrová, Antonín Kratochvíl, Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Tomki Němec, Jan Mihaliček, Martin Wágner, kurátor: Josef Moucha.^[13]

• KRATOCHVÍL, Antonín. Broken Dream : 20 Years of War in Eastern Europe. 1. vyd. New York: The Monacelli Press, 1997. ISBN 978-1885254788. (anglicky) 
• KRATOCHVÍL, Antonín; PERSSON, Michael. Antonín Kratochvíl. 1. vyd. Prague: Torst, 2003. 141 s. (FotoTorst; sv. 12). ISBN 80-7215-200-9. (anglicky a česky) 
• KRATOCHVÍL, Antonín; THORNTON, Billy Bob; JACOBSON, Mark. Incognito. 1. vyd. Santa Fe: Arena Editions, 2001. 160 s. (anglicky) 
• KRATOCHVÍL, Antonín. Sopravvivere. Milano: Federico Motta Editore, 2001. 156 s. ISBN 978-8871793191. (italsky) 
• KRATOCHVÍL, Antonín; PERSSON, Michael. Vanishing. 1. vyd. New York: de.MO, 2005. 239 s. ISBN 978-0970576835. (anglicky) O ničení přírody, v USA získala titul nejlepší kniha roku v oblasti dokumentární fotografie. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Kratochvíl na Wikimedia Commons
• Osoba Antonín Kratochvíl ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Kratochvíl (fotograf)
• Antonín Kratochvíl na webu agentury Sedm Archivováno 11. 9. 2018 na Wayback Machine. – (anglicky)
• Petr Vilgus: Antoníne, tohle je umění. Rozhovor z května 2012 pro časopis FOTO (česky)
• Z Česka jsem vlastně nikdy neodjel (česky)
• Antonín Kratochvíl: Legie, Playboy, ženy a ceny (česky)
• 13. komnata Antonína Kratochvíla (video) (česky)
• Antonín Kratochvíl (rozhovor z cyklu České televize „Na plovárně“) video on-line v archivu ČT (česky)
• Antonín Kratochvíl v informačním systému abART