Antonín Kratochvil

Antonín Kratochvil
Narození31. srpna 1924
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí11. prosince 2004 (ve věku 80 let)
Mnichov
NěmeckoNěmecko Německo
Povoláníspisovatel, literární historik, editor a redaktor
Rodiče
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Kratochvil (31. srpna 1924, Brno11. prosince 2004, Mnichov) byl český spisovatel, prezident exilového PEN klubu.

Život

V roce 1945 maturoval na gymnáziu v Brně, poté začal studovat dějepis a češtinu, ale v r. 1948 byl z politických důvodů vyloučen. V roce 1947 se stal redaktorem Lidové obrody, což byly brněnské katolicky orientované noviny. Redaktorem tam zůstal až do roku 1952, kdy emigroval do Německa.

V Mnichově se ihned zapojil do dění kolem rádia Svobodná Evropa, roku 1954 zde získal doktorát z filosofie. Na Svobodné Evropě a Hlasu Ameriky vedl rozhlasové pořady věnované osobnostem české literatury. Publikoval v celé řadě exilových listů – Proměny, Archa, Nový život atp. Sám založil a redigoval edici Lucernička (1952–1962)[1] a Kamenný erb (1953–1961 a 1971–1976)[2].

V letech 19731977 vydal třísvazkové dílo Žaluji, v němž zdokumentoval zvůli a nezákonnosti páchané československou justicí a represívními složkami ve službách komunistického režimu. Jde o jedno ze stěžejních děl v této oblasti.

Po roce 1989 zůstal v Mnichově, ale dojížděl přednášet na universitách v Plzni a v Brně.

Dílo

  • Kniha konvertity, 1948, vydáno ještě před emigrací v Praze, eseje
  • Peníz exulantův, 1956, uspořádání a okomentování exilové literatury
  • Kniha esejů, 1959
  • Poutník neznámých oceánů, 1959
  • Kniha setkání, 1962
  • Die kommunistische Hochschulpolitik in der Tschechoslowakei. Geschichte und Analyse der Entwicklung bis zur Gegenwart, 1968
  • Bibliografie krásné české literatury vydané v exilu (únor 1948–květen 1967), 1968
  • Dichter ohne Heimat. Tschechische und slowakische Exilschriftsteller, 1970
  • Žaluji (1972–1977)
  • Básníci ve stínu šibenice, 1976
  • Via dolorosa. Poezie Z. Rotrekla, V. Rence, J. Palivce, 1977
  • Abendgespräche mit Luis Trenker, 1980
  • Oheň baroka. Kavalíři písně, mystici a asketové v české barokní literatuře (Mnichov 1984, Brno 1991)
  • Das Böhmische Barock. Ausgewählte Kapitel aus der tschechischen Kulturgeschichte, Mnichov 1989
  • … za ostnatými dráty a minovými poli … Vývojové tendence v české exilové literatuře v l. 1948–68, Mnichov – Brno 1993.

Reference

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“