Antonín Kuchař (sochař)

Akad. sochař Antonín Kuchař
Narození13. prosince 1919
Olomouc ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí16. července 1997 (ve věku 77 let) nebo 16. května 1997 (ve věku 77 let)
Karlovy Vary ČeskoČesko Česko
Vzděláníakademický sochař
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař, medailér
Aktivní rokypo 2. světové válce
Manžel(ka)Erna Gizela Kuchařová-Zuberová
Příbuznísochař Alois Zuber, tchán
Významná dílapomník Jurije Gagarina
v Karlových Varech (společně s manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou)
socha Hygie v Karlových Varech (společně s Ludmilou Vojířovou)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Sochař a medailér Antonín Kuchař (13. prosince 1919, Olomouc16. července 1997, Karlovy Vary) patřil k nejvýraznějším uměleckým osobnostem poválečného Karlovarska. Tvořil převážně se svojí manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou-Zuberovou.

Život

Socha Hygie v Sadové kolonádě v Karlových Varech
Pomník Jurije Gagarina před karlovarským letištěm

Narodil se 13. prosince 1919 v Olomouci. V letech 1934–1938 vystudoval kamenosochařskou školu v HořicíchPodkrkonoší a v letech 1938–1939 a 1945–1946 Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Otakara Španiela.[1][2]

Za války pracoval v totálním nasazeníDrážďanech. Zde se seznámil s dcerou sochaře Aloise Zubera, sochařkou a keramičkou Ernou Gizelou Zuberovou. Po válce oba odešli (pěšky) do Karlových Varů, kde se natrvalo usadili. Manželství uzavřeli v roce 1946Lokti. Po většinu společného života tvořili i společná umělecká díla.[3][4]

Antonín Kuchař zemřel 16. července 1997 v Karlových Varech; svoji ženu přežil o 17 let. Sochařský pár žil a také měl ateliér v domě, který byl původně městskou věznicí. Tento památný objekt byl pro dezolátní stav po roce 2006 zbourán a zbytky sochařských děl z padesátých let byly uloženy v Karlovarském muzeu.[1][2]

Tvorba

Mnohé z prací manželů Kuchřových jsou dnes známy jen z fotodokumentace a ze seznamů v katalozích kolektivních výstav, jejich další osudy už nelze vysledovat. Některé práce se zachovaly na veřejných prostranstvích, komorní tvorba se stala součástí uměleckých sbírek západočeských galerií.[1][2][5]

Výběr prací:

  • 1947–1948 – pískovcové sochy T. G. Masaryka pro obce SvatavuKrásno, společné dílo s manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou-Zuberovou, obě sochy byly po roce 1948 zničeny (ve Svatavě až v roce 1969)
  • 1955 – pískovcová socha HygieiaSadové kolonádě v Karlových Varech, společné dílo se sochařkou a designérkou porcelánu Ludmilou Vojířovou[6]
  • kolem 1960 – reliéf Vesmír, společně s Františkem Jelínkem, ve foyer bývalého divadla v Sokolově, alegorická figura letící ženy, bronz(?), případně patinovaná sádra, nezvěstný
  • 1966 – plastika Radost, trachyt, původně v Sokolově na sídlišti Ovčárna, neznámo kdy přesunuta do Chodova, kde se nyní nachází v prostorách tamní umělecké školy
  • 1973–1975 – Rudoarmějec pro obec Nejdek, společné dílo s manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou-Zuberovou, pomník byl odhalen v květnu 1975 v souvislosti s 30. výročím osvobození Československa, po listopadové revoluci byl přemístěn na hřbitov
  • 1974–1976 – plastika Nový život, pískovec, společné dílo s manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou-Zuberovou, odhaleno 1989 v parku Anny Politkovské v Karlových Varech
  • 1975 – pomník Jurije Gagarina, společné dílo s manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou-Zuberovou, socha byla původně před Vřídelní kolonádou, později převezena ke karlovarskému letišti
  • před 1980 – reliéfy pro mariánskolázeňskou kolonádu, společné dílo s manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou-Zuberovou; na slavnostním odhalení cyklu v roce 1981 byl přítomen sám, manželka již nežila

Výstavy

V roce 2018 se v Galerii umění Karlovy Vary konala souborná výstava Antonína Kuchaře a Gizely Erny Kuchařové-Zuberové.[5]

Zastoupení ve sbírkách

Odkazy

Reference

  1. a b c Antonín Kuchař [online]. Centrum pro dějiny sochařství, informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  2. a b c Kuchař Antonín [online]. PUBLICART – Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  3. Erna Gizela Kuchařová [online]. Centrum pro dějiny sochařství, informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  4. Erna Gizela Kuchařová [online]. PUBLICART – Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 
  5. a b Sochaři Antonín a Gizela Kuchařovi [online]. Galerie umění Karlovy Vary [cit. 2020-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-22. 
  6. Ludmila Vojířová – Hygieia [online]. Centrum pro dějiny sochařství, informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-04-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Karlovy Vary Airport, Gagarin.jpg
Autor: Pavel Hrdlička (Czech Wikipedia user Packa), Licence: CC BY-SA 3.0
Gagarinova socha u letiště Karlovy Vary - Olšová Vrata