Antonín Macek
Antonín Macek | |
---|---|
Antonín Macek, spisovatel (1872–1923) | |
Narození | 17. června 1872 Mladá Boleslav Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 22. května 1923 (ve věku 50 let) Praha Československo |
Pseudonym | B. Vašek a jiné |
Povolání | novinář |
Národnost | česká |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonín Macek (17. června 1872 Mladá Boleslav[1] – 22. května 1923 Praha[2][p 1]) byl český levicový novinář, spisovatel, překladatel, dramatik a básník.
Život
Narodil se v Mladé Boleslavi, v rodině krejčovského mistra Josefa Macka a jeho ženy Anny, rozené Dlaskové.[1] Jeho život, včetně smrti, ovlivnilo to, že po prodělané spále téměř ohluchl. Ze zdravotních důvodů nedokončil studia na gymnáziu a vyučil se řezbářem. I přes nedokončené vzdělání se věnoval soukromému studiu dějin umění, literatury a filozofie. Studoval též jazyky.
Prošel různými zaměstnáními, především v Mladé Boleslavi a později v Českých Budějovicích. Zde musel opustit místo v okresní nemocenské pokladně pro svoje členství v sociálně demokratické straně. V roce 1907 odešel do Prahy a od roku 1898 byl zaměstnán v pražské redakci Práva lidu.[3]
Roku 1895 se stal členem Českoslovanské sociálně demokratické strany a od roku 1897 přispíval do jejího tisku. V roce 1921 spoluzakládal Komunistickou stranu Československa.[4]
V roce 1900 se oženil – manželka Milada, rozená Selichová (* 1876). V policejních přihláškách z roku 1900 a 1903 uvedl jako bydliště Nusle, povolání "účetní Rudého práva", resp. "účetní a redaktor".[5] Příčinou smrti byly komplikace po zastaralém zánětu středního ucha. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.
Dílo
Novinář
Od roku 1895 až do své smrti spolupracoval s dělnickými periodiky a přispíval do nich.[p 2] Některá z nich spoluzakládal a vydával (Jihočeský dělník, Stráž Pojizeří). V letech 1911–1920 byl redaktorem Práva lidu, kde také uveřejňoval své básně.[6] Po rozdělení sociálně demokratické strany přešel do redakce Rudého práva, redigoval i další levicové časopisy (Komunista, Sršatec).
Poezie
(Výběr knižních vydání za života A. M.)
- Mému dítěti (1909, vydal Fond J. Zeyera při České ak. císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha)
- Kniha o ráji (1913, vydal Inž. V. Zázvorka, Praha)
- Mé Čechy a jiné básně (1918, vydal Alois Srdce, Praha)
- Velký mír (1918)
- Tři hodiny (1923, vydal Vaněk a Votava, Praha)
Ostatní
(Příklady knižních vydání)
- Od roku 1902 vydával pod pseudonymem J. Červený agitační, především antiklerikální tisky (např. Kněžské zázraky: příspěvek k dějinám lidské pověrečnosti. Jeho převyprávěné Bezbožné povídky Andrease Riema (1910) byly zkonfiskovány.[3]
- Pod vlastním jménem zveřejňoval překlady z latiny (Lucius Apuleius), francouzštiny (Honoré de Balzac), němčiny (Egon Ervín Kisch, bratří Grimmové) a angličtiny (Upton Sinclair). Do češtiny též přeložil píseň Internacionála.
- Člověk doby poválečné (úvahy a studie, 1918, vydalo Družstvo Chelčický, Vídeň)
- Robert ďábel a jiné prózy (uspořádal a předmluva, Štěpán Vlašín, vydal Odeon, Praha, 1972)
- Dejme se na pochod (výbor z poezie dělnických básníků 1848–1948 – včetně poezie Antonína Macka, uspořádala, předmluvu napsala Jaromíra Nejedlá, vydal Odeon, Praha, 1973)
Citát
Osobní vlastnosti a šířku sebevzdělání Antonína Macka ocenily při jeho odchodu i nelevicové listy, jako Národní listy[7] nebo Zlatá Praha[8]. Po roce 1948 prezentoval tisk Antonína Macka především jako revolučního dělnického básníka a jednoho ze zakladatelů Komunistické strany Československa a Rudého práva.[9] Jeho současníci o něm soudili odlišně:
„ | Byl komunistou, člen redakce "Rudého práva", ale byl z těch, jimž každý odpouštěl, neboť, třebas jeho pero velmi často nespravedlivě a křivě útočilo, byl v základu svého charakteru veliké, dobrosrdečné dítě básnické. | “ |
— Národní listy, 23.5.1923, s.2 |
Zajímavost
Šíři zájmů Antonína Macka ilustruje článek, uveřejněný ve Zlaté Praze roku 1917, nazvaný Kabelové přenášení obrazů. V něm podrobně popisuje (i s fotografiemi) vynález , kterým "lze přenášeti fotografie i jiné obrazy i vedením kabelovým i telegrafií bezdrátovou".[10]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Literatura a dobový tisk (např. Národní listy) uvádí datum úmrtí, 22. 5. 1923. Datum 23. 5. sdělila Zlatá Praha, a Český deník (vydání z 25.5.1923, s.4)
- ↑ Lexikon české literatury uvedl více, 70 periodik, do kterých Antonín Macek v letech 1898–1923 přispěl.
Reference
- ↑ a b Záznam o narození a křtu, matrika N 1870-1875, Mladá Boleslav 57, s.132 (snímek 135)
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve Všeobecné nemocnici, sign. NEM Z12, s. 93
- ↑ a b OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M–O. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Antonín Macek, s. 14–17.
- ↑ Encyklopedie ČSSD: Macek Antonín. www.historiecssd.cz [online]. [cit. 2016-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06.
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Antonína Macka
- ↑ Např. Právo lidu, 15.1.1899, s.9, Antonín Macek: Z knihy vyhnanců
- ↑ Národní listy, 23.5.1923, s.2, Básník Antonín Macek
- ↑ Zlatá Praha, 1922–1923, č. 29–30, s. 299, Za Antonínem Mackem (nekrolog)
- ↑ Např. Rudé právo, 17.6.1972, s. 4, Básník Antonín Macek (K 100. výročí narození)
- ↑ Zlatá Praha, 1919-1917, č.49, s.586
Literatura
- ČERVENKA, Miroslav et al. Slovník básnických knih: díla české poezie od obrození do r. 1945. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1990. 428 s. ISBN 80-202-0217-X. [Stať „Mé Čechy a jiné básně (Antonín Macek)" je na str. 147–149; autor Zdeněk Pešat.] Dostupné online
- HOMOLOVÁ, Květa, ed. a kol. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století: slovníková příručka. 3. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1982. 371 s. cnb000002497. S. 156–158. Dostupné online
- OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M–O. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Antonín Macek, s. 14–17.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Macek na Wikimedia Commons
- Autor Antonín Macek ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Macek
- Digitalizovaná díla Antonína Macka v Národní digitální knihovně.
- Antonín Macek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Antonín Macek, spisovatel (1872-1923)