Antonín Macek

Antonín Macek
Antonín Macek, spisovatel (1872–1923)
Narození	17. června 1872 Mladá Boleslav Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. května 1923 (ve věku 50 let) Praha Československo Československo
Pseudonym	B. Vašek a jiné
Povolání	novinář
Národnost	česká
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Macek (17. června 1872 Mladá Boleslav^[1] – 22. května 1923 Praha^{[2][p 1]}) byl český levicový novinář, spisovatel, překladatel, dramatik a básník.

Narodil se v Mladé Boleslavi, v rodině krejčovského mistra Josefa Macka a jeho ženy Anny, rozené Dlaskové.^[1] Jeho život, včetně smrti, ovlivnilo to, že po prodělané spále téměř ohluchl. Ze zdravotních důvodů nedokončil studia na gymnáziu a vyučil se řezbářem. I přes nedokončené vzdělání se věnoval soukromému studiu dějin umění, literatury a filozofie. Studoval též jazyky.

Prošel různými zaměstnáními, především v Mladé Boleslavi a později v Českých Budějovicích. Zde musel opustit místo v okresní nemocenské pokladně pro svoje členství v sociálně demokratické straně. V roce 1907 odešel do Prahy a od roku 1898 byl zaměstnán v pražské redakci Práva lidu.^[3]

Roku 1895 se stal členem Českoslovanské sociálně demokratické strany a od roku 1897 přispíval do jejího tisku. V roce 1921 spoluzakládal Komunistickou stranu Československa.^[4]

V roce 1900 se oženil – manželka Milada, rozená Selichová (* 1876). V policejních přihláškách z roku 1900 a 1903 uvedl jako bydliště Nusle, povolání "účetní Rudého práva", resp. "účetní a redaktor".^[5] Příčinou smrti byly komplikace po zastaralém zánětu středního ucha. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Od roku 1895 až do své smrti spolupracoval s dělnickými periodiky a přispíval do nich.^{[p 2]} Některá z nich spoluzakládal a vydával (Jihočeský dělník, Stráž Pojizeří). V letech 1911–1920 byl redaktorem Práva lidu, kde také uveřejňoval své básně.^[6] Po rozdělení sociálně demokratické strany přešel do redakce Rudého práva, redigoval i další levicové časopisy (Komunista, Sršatec).

(Výběr knižních vydání za života A. M.)

• Mému dítěti (1909, vydal Fond J. Zeyera při České ak. císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha)
• Kniha o ráji (1913, vydal Inž. V. Zázvorka, Praha)
• Mé Čechy a jiné básně (1918, vydal Alois Srdce, Praha)
• Velký mír (1918)
• Tři hodiny (1923, vydal Vaněk a Votava, Praha)

(Příklady knižních vydání)

• Od roku 1902 vydával pod pseudonymem J. Červený agitační, především antiklerikální tisky (např. Kněžské zázraky: příspěvek k dějinám lidské pověrečnosti. Jeho převyprávěné Bezbožné povídky Andrease Riema (1910) byly zkonfiskovány.^[3]
• Pod vlastním jménem zveřejňoval překlady z latiny (Lucius Apuleius), francouzštiny (Honoré de Balzac), němčiny (Egon Ervín Kisch, bratří Grimmové) a angličtiny (Upton Sinclair). Do češtiny též přeložil píseň Internacionála.
• Člověk doby poválečné (úvahy a studie, 1918, vydalo Družstvo Chelčický, Vídeň)
• Robert ďábel a jiné prózy (uspořádal a předmluva, Štěpán Vlašín, vydal Odeon, Praha, 1972)
• Dejme se na pochod (výbor z poezie dělnických básníků 1848–1948 – včetně poezie Antonína Macka, uspořádala, předmluvu napsala Jaromíra Nejedlá, vydal Odeon, Praha, 1973)

Osobní vlastnosti a šířku sebevzdělání Antonína Macka ocenily při jeho odchodu i nelevicové listy, jako Národní listy^[7] nebo Zlatá Praha^[8]. Po roce 1948 prezentoval tisk Antonína Macka především jako revolučního dělnického básníka a jednoho ze zakladatelů Komunistické strany Československa a Rudého práva.^[9] Jeho současníci o něm soudili odlišně:

Šíři zájmů Antonína Macka ilustruje článek, uveřejněný ve Zlaté Praze roku 1917, nazvaný Kabelové přenášení obrazů. V něm podrobně popisuje (i s fotografiemi) vynález , kterým "lze přenášeti fotografie i jiné obrazy i vedením kabelovým i telegrafií bezdrátovou".^[10]

• ČERVENKA, Miroslav et al. Slovník básnických knih: díla české poezie od obrození do r. 1945. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1990. 428 s. ISBN 80-202-0217-X. [Stať „Mé Čechy a jiné básně (Antonín Macek)" je na str. 147–149; autor Zdeněk Pešat.] Dostupné online
• HOMOLOVÁ, Květa, ed. a kol. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století: slovníková příručka. 3. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1982. 371 s. cnb000002497. S. 156–158. Dostupné online
• OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M–O. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Antonín Macek, s. 14–17. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Macek na Wikimedia Commons
• Autor Antonín Macek ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Macek
• Digitalizovaná díla Antonína Macka v Národní digitální knihovně.
• Antonín Macek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR