Antonín Macek

Antonín Macek
Antonín Macek, spisovatel (1872–1923)
Antonín Macek, spisovatel (1872–1923)
Narození17. června 1872
Mladá Boleslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. května 1923 (ve věku 50 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymB. Vašek a jiné
Povolánínovinář
Národnostčeská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Macek (17. června 1872 Mladá Boleslav[1]22. května 1923 Praha[2][p 1]) byl český levicový novinář, spisovatel, překladatel, dramatik a básník.

Život

Narodil se v Mladé Boleslavi, v rodině krejčovského mistra Josefa Macka a jeho ženy Anny, rozené Dlaskové.[1] Jeho život, včetně smrti, ovlivnilo to, že po prodělané spále téměř ohluchl. Ze zdravotních důvodů nedokončil studia na gymnáziu a vyučil se řezbářem. I přes nedokončené vzdělání se věnoval soukromému studiu dějin umění, literatury a filozofie. Studoval též jazyky.

Prošel různými zaměstnáními, především v Mladé Boleslavi a později v Českých Budějovicích. Zde musel opustit místo v okresní nemocenské pokladně pro svoje členství v sociálně demokratické straně. V roce 1907 odešel do Prahy a od roku 1898 byl zaměstnán v pražské redakci Práva lidu.[3]

Roku 1895 se stal členem Českoslovanské sociálně demokratické strany a od roku 1897 přispíval do jejího tisku. V roce 1921 spoluzakládal Komunistickou stranu Československa.[4]

V roce 1900 se oženil – manželka Milada, rozená Selichová (* 1876). V policejních přihláškách z roku 1900 a 1903 uvedl jako bydliště Nusle, povolání "účetní Rudého práva", resp. "účetní a redaktor".[5] Příčinou smrti byly komplikace po zastaralém zánětu středního ucha. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Dílo

Novinář

Od roku 1895 až do své smrti spolupracoval s dělnickými periodiky a přispíval do nich.[p 2] Některá z nich spoluzakládal a vydával (Jihočeský dělník, Stráž Pojizeří). V letech 1911–1920 byl redaktorem Práva lidu, kde také uveřejňoval své básně.[6] Po rozdělení sociálně demokratické strany přešel do redakce Rudého práva, redigoval i další levicové časopisy (Komunista, Sršatec).

Poezie

(Výběr knižních vydání za života A. M.)

  • Mému dítěti (1909, vydal Fond J. Zeyera při České ak. císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha)
  • Kniha o ráji (1913, vydal Inž. V. Zázvorka, Praha)
  • Mé Čechy a jiné básně (1918, vydal Alois Srdce, Praha)
  • Velký mír (1918)
  • Tři hodiny (1923, vydal Vaněk a Votava, Praha)

Ostatní

(Příklady knižních vydání)

  • Od roku 1902 vydával pod pseudonymem J. Červený agitační, především antiklerikální tisky (např. Kněžské zázraky: příspěvek k dějinám lidské pověrečnosti. Jeho převyprávěné Bezbožné povídky Andrease Riema (1910) byly zkonfiskovány.[3]
  • Pod vlastním jménem zveřejňoval překlady z latiny (Lucius Apuleius), francouzštiny (Honoré de Balzac), němčiny (Egon Ervín Kisch, bratří Grimmové) a angličtiny (Upton Sinclair). Do češtiny též přeložil píseň Internacionála.
  • Člověk doby poválečné (úvahy a studie, 1918, vydalo Družstvo Chelčický, Vídeň)
  • Robert ďábel a jiné prózy (uspořádal a předmluva, Štěpán Vlašín, vydal Odeon, Praha, 1972)
  • Dejme se na pochod (výbor z poezie dělnických básníků 1848–1948 – včetně poezie Antonína Macka, uspořádala, předmluvu napsala Jaromíra Nejedlá, vydal Odeon, Praha, 1973)

Citát

Osobní vlastnosti a šířku sebevzdělání Antonína Macka ocenily při jeho odchodu i nelevicové listy, jako Národní listy[7] nebo Zlatá Praha[8]. Po roce 1948 prezentoval tisk Antonína Macka především jako revolučního dělnického básníka a jednoho ze zakladatelů Komunistické strany Československa a Rudého práva.[9] Jeho současníci o něm soudili odlišně:

Byl komunistou, člen redakce "Rudého práva", ale byl z těch, jimž každý odpouštěl, neboť, třebas jeho pero velmi často nespravedlivě a křivě útočilo, byl v základu svého charakteru veliké, dobrosrdečné dítě básnické.
— Národní listy, 23.5.1923, s.2

Zajímavost

Šíři zájmů Antonína Macka ilustruje článek, uveřejněný ve Zlaté Praze roku 1917, nazvaný Kabelové přenášení obrazů. V něm podrobně popisuje (i s fotografiemi) vynález , kterým "lze přenášeti fotografie i jiné obrazy i vedením kabelovým i telegrafií bezdrátovou".[10]

Odkazy

Poznámky

  1. Literatura a dobový tisk (např. Národní listy) uvádí datum úmrtí, 22. 5. 1923. Datum 23. 5. sdělila Zlatá Praha, a Český deník (vydání z 25.5.1923, s.4)
  2. Lexikon české literatury uvedl více, 70 periodik, do kterých Antonín Macek v letech 1898–1923 přispěl.

Reference

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Antonín Macek 1872 1923.jpg
Antonín Macek, spisovatel (1872-1923)