Antonín Matějček

Antonín Matějček
Dr. Antonín Matějček
Dr. Antonín Matějček
Narození31. ledna 1889
Budapešť
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. srpna 1950 (ve věku 61 let)
Rataje nad Sázavou
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagog, historik umění, malíř, učitel a kritik umění
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Matějček (31. ledna 1889 Budapešť17. srpna 1950 Rataje nad Sázavou) byl český historik umění, profesor Karlovy univerzity. Zabýval se hlavně českým uměním gotické doby a 19. století.

Život a dílo

Busta Antonína Matějčka sochaře Josefa Klimeše v Praze na Senovážném náměstí

Šlo o výraznou osobnost dějin výtvarného umění. Dějiny umění studoval ve Vídni u Maxe Dvořáka, od něhož převzal i jeho metodu, totiž chápat umění jako obraz duchovní atmosféry určité doby. Od roku 1917 přednášel dějiny umění na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, od roku 1920 na Akademii výtvarných umění a od roku 1930 byl profesorem Karlovy univerzity. V roce 1948 vstoupil do KSČ.[1] Od roku 1949 byl také vysokým úředníkem ministerstva kultury.

Mnoho jeho žáků dnes patří k proslulým a uznávaným osobnostem, které se velkou měrou zasloužily o zprostředkování kulturních hodnot veřejnosti. Příkladem je Jaroslav Pešina, František Dvořák, Jaromír Neumann, Pavel Preiss a mnoho jiných.

Od roku 1922 vydával šestisvazkový „Dějepis umění“, knihy o středověkých rukopisech, roku 1931 knihu „Ilustrace“ a roku 1938 vydal dílo „Česká malba gotická“. Napsal také řadu studií a monografií o Josefu Mánesovi, Antonínu Slavíčkovi, Janu Kotěrovi, Janu Štursovi a dalších. Společně se Zdeňkem Wirthem redigoval časopis „Památky archeologické“, „Ottův slovník naučný nové doby“ a řadu dalších souborných publikací.[2]

Knižně

  • Jindřichův Hradec (1917) [3]
  • Dílo Josefa Mánesa (1920) – Svazek I: Národní písně [4]
  • Ant. Slavíček (1921) – [5]
  • Dějepis umění (1922) – Díl první: Umění doby předdějinné a starého věku [6]
  • Pasionál abatyše Kunhuty (1922) [7]
  • Jan Štursa (1923) [8]
  • Umění 19. století (1925) [9]
  • Dějepis umění (1927) – Díl třetí: Umění nového věku I.[10]
  • Dílo Josefa Mánesa (1928) – Svazek I: Národní písně [11]
  • Dějepis umění (1929) – Díl čtvrtý: Umění nového věku II.[12]
  • Votivní obraz rytíře z Všechlap (1930) [13]
  • Hlasy světa a domova (1931) [14]
  • Ilustrace (1931) – s 246 reprodukcemi [15]
  • Dějepis umění (1932) – Díl pátý: Umění Nového věku III.[16]
  • Národní divadlo a jeho výtvarníci (1934) [17]
  • Norbert Grund (1937) [18]
  • Petr Pavel Rubens (1941) – [19]
  • Tizian (1941) [20]
  • Jindřich Prucha (1941) [21]
  • O umění a umělcích (1948) [22]
  • Václav Špála (1948) [23]
  • Mánesové (1949) [24]
  • Česká malba gotická: deskové malířství 1350-1450 (1950) – Rozkvět čes. malířství deskového spadá do doby vlády Karla IV. a Václava IV. O tom, jak rozsáhlá byla tehdejší činnost malířská, svědčí velký počet zachovaných deskových obrazů; z hist. uměleckého stanoviska v oné době zvláště vynikli: mistr oltáře vyšebrodského, mistr Theodorik, mistr oltáře třeboňského a mistr oltáře rajhradského. Dějepisci umění, kteří tuto dobu studovali, byli Němci - z Čechů se k nim přidružili Vincenc Kramář a Antonín Matějček, za jehož redakce vznikla i tato základní publikace, přinášející úvodní umělec. historický výklad, dále katalog a posléze soubor reprodukcí (i barevných). Katalog uvádí všechna zjištěná fakta o materiálu, technice, rozměru a stavu zachování obrazů i o jejich provenienci. Podává jejich ikonografický a barevný popis, pokud nejsou v knize reprodukovány barevně, shrnuje starší poznatky a uvádí poznatky nové; posléze odkazuje na přísluš. literaturu. Nové vyd.je proti 1. pozměněno v obsahu i tvaru. Přihlíží k bádání novému, jež zvláště obohatili P. Kropáček a J. Pešina.[25]
  • Jan Štursa (1950) – Studie, jež vznikla přepracováním a rozšířením autorovy knížky o J.Š., vyd. r. 1923, vykládá vývoj Myslbekova žáka od překonavání prvotního impressionismu a přeceňování živočišnosti k nazírání realistickému a umělecky typisujícímu.[26]
  • Jan Preisler (1950) – Figuralista, malíř-básník vytvořil podle Matějčka dílo neobyčejné jednoty; jako lyrik měl smysl pro "pohádkovost", pro ženu "střední polohy a pohody" a vyznačoval se živým vztahem k životu a přírodě. Vytvořil dílo vskutku české, ačkoliv se o tom za jeho života vyskytly pochybovačné hlasy. - Kniha Matějčkova byla napsána za války a podle intencí autorových chce přehlédnout umělcovo dílo, roztřídit a rozvrstvit jeho odkaz methodou kritickou s využitím literatury, sdělení Preislerových přátel, vlastního poznání a vlast. vzpomínek tak, aby byl položen základ k bádání o malířově díle a umění.[27]
  • Národní divadlo a jeho výtvarníci (1954) – Výtvarné dějiny stavby a výzdoby Národního divadla, napsané vynikajícím znalcem a po prvé vydané před 20 lety, "odvíjejí se přímo před čtenářovými očima, na pozadí společenského, politického a kulturního vývoje národa vyvstávají tu jednotlivé osobnosti, vystupují umělci jako živí lidé, představují se jejich výtvory, tlumočí jejich díla. Jsou tu jasně rozlišena obě křídla generace Národního divadla, národní a kosmopolitické, podíl jednotlivých umělců je objektivně zvážen, jejich vývojová poloha přesně vytčena, jejich účast na výzdobě kriticky zhodnocena." Pro zanícené podání a bohatě odstíněný sloh autorův se obliba knihy rychle šířila; některé její části byly i přetiskovány v jiných publikacích.[28]
  • Vlast (1954) – Reprodukce vrcholného díla Alšova mládí, určeného za výzdobu Národního divadla.[29]

Pamětní deska

Po mnoho let bydlel v Praze na Senovážném náměstí na Novém Městě v č.p. 1986, kde se dnes také nachází jeho pamětní deska s bustou na konzole, jejímž autorem je sochař Josef Klimeš.

Odkazy

Literatura

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Matějček Antonín. Sv. 7, str. 127

Reference

  1. BARTLOVÁ, Milena. Punkva. Kde je marxismus v českých dějinách umění?. Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny. 2013, čís. 14–15, s. 7–16. Dostupné online.  Archivováno 29. 5. 2020 na Wayback Machine.
  2. Ottův slovník naučný nové doby, heslo Matějček Antonín.
  3. MATĚJČEK, Antonín. Jindřichův Hradec [online]. Praha: F. Topič, 1917 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  4. MATĚJČEK, Antonín. Dílo Josefa Mánesa [online]. Praha: Jan Štenc, 1920 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  5. MATĚJČEK, Antonín. Ant. Slavíček [online]. Praha: Jan Štenc, 1921 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  6. MATĚJČEK, Antonín. Dějepis umění [online]. Praha: Jan Štenc, 1922 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  7. MATĚJČEK, Antonín. Pasionál abatyše Kunhuty [online]. Praha: Jan Štenc, 1922 [cit. 2021-01-03]. 827e52 Dostupné online. 
  8. MATĚJČEK, Antonín. Jan Štursa [online]. Praha: Jan Štenc, 1923 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  9. MATĚJČEK, Antonín. Umění 19. století [online]. Praha: F. Topič, 1925 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  10. MATĚJČEK, Antonín. Dějepis umění [online]. Praha: Jan Štenc, 1927 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  11. MATĚJČEK, Antonín. Dílo Josefa Mánesa [online]. Praha: Jan Štenc, 1928 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  12. MATĚJČEK, Antonín. Dějepis umění [online]. Praha: Jan Štenc, 1929 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  13. MATĚJČEK, Antonín. Votivní obraz rytíře z Všechlap [online]. Praha: nákl. vl., 1930 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  14. MATĚJČEK, Antonín. Hlasy světa a domova [online]. Praha: Spolek výtvarných umělců Mánes, 1931 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  15. MATĚJČEK, Antonín. Ilustrace [online]. Praha: Jan Štenc, 1931 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  16. MATĚJČEK, Antonín. Dějepis umění [online]. Praha: Jan Štenc, 1932 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  17. MATĚJČEK, Antonín. Národní divadlo a jeho výtvarníci [online]. Praha: Sbor pro zřízení druhého Národního divadla, 1934 [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. 
  18. MATĚJČEK, Antonín. Norbert Grund [online]. Praha: Melantrich, 1937 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  19. MATĚJČEK, Antonín. Petr Pavel Rubens [online]. Praha: Orbis, 1941 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  20. MATĚJČEK, Antonín. Tizian [online]. Praha: Orbis, 1941 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  21. MATĚJČEK, Antonín. Jindřich Prucha [online]. Praha: S.V.U. Mánes-Melantrich, 1941 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  22. MATĚJČEK, Antonín. O umění a umělcích [online]. Praha: Svoboda, 1948 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  23. MATĚJČEK, Antonín. Václav Špála [online]. Praha: S.V.U. Mánes, 1948 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  24. MATĚJČEK, Antonín. Mánesové [online]. Praha: Pražské nakladatelství, 1949 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  25. MATĚJČEK, Antonín. Česká malba gotická: deskové malířství 1350-1450 [online]. Praha: Melantrich, 1950 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  26. MATĚJČEK, Antonín. Jan Štursa [online]. Praha: 1950 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  27. MATĚJČEK, Antonín. Jan Preisler [online]. Praha: Melantrich, 1950 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  28. MATĚJČEK, Antonín. Národní divadlo a jeho výtvarníci [online]. Praha: SNKLHU, 1954 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  29. MATĚJČEK, Antonín. Vlast [online]. Praha: SNKLHU, 1954 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Antonín Matějček, pamětní deska.jpg
Autor: Dezidor, Licence: CC BY 3.0
Antonín Matějček, pamětní deska, Praha-Nové Město, Senovážné náměstí 1986/12.
Antonín Matějček (1889-1950).jpg
Antonín Matějček (1889-1950), český historik umění, profesor Karlovy univerzity