Antonín Molčík
Antonín Molčík | |
---|---|
Narození | 8. září 1939 Třebíč Protektorát Čechy a Morava |
Úmrtí | 18. dubna 2014 (ve věku 74 let) Praha Česko |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonín Molčík (8. září 1939 Třebíč – 18. dubna 2014 Praha) byl český herec.
Život
Pocházel z nehereckého prostředí, jeho tatínek byl četník a maminka úřednice. Ti jeho uměleckým sklonům příliš nepřáli a donutili jej vystudovat střední ekonomickou školu. Nicméně po maturitě se přihlásil ke studiu herectví na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, kterou absolvoval v roce 1962.[1] Po absolutoriu školy začínal nejprve rok ve Východočeském divadle v Pardubicích, odkud v roce 1963 přešel do Divadla S.K.Neumanna v pražské Libni, kde zůstal prakticky po 30 let až do roku 1993. Jednalo se také o významného rozhlasového herce.[2]
Od 90. let se velmi intenzivně a úspěšně věnoval dabingovému herectví. Jeho hlas jsme mohli slyšet v řadě zahraničních filmů a televizních seriálů. Z velkých amerických hereckých hvězd daboval např. Morgana Freemana nebo Dannyho Glovera, z evropských pak italského komika Paola Villaggia nebo francouzského herce Rogera Hanina v serialu Navarro. Daboval i postavu Dona Salieriho v české počítačové hře Mafia: The City of Lost Heaven a Winchestera v MASHI.
Rozhlasové role
- 1991 – Lenka Procházková: Čtyři ženy Alexandra Makedonského. Osoby: Alexandr Makedonský (Oldřich Vízner), Olympia, jeho matka (Květa Fialová), Aristoteles (Ilja Racek), Kleitos, pobočník Alexandra (Václav Knop), Néfastión, pobočník Alexandra (Ivan Gübel), Parmenión, generál (Antonín Molčík), zpravodaj (Josef Somr), Dareios, velekrál Persie (Vladimír Brabec), babička, jeho matka (Stella Zázvorková), Stateira, jeho žena (Jana Štěpánková), Roxana, jeho dcera (Dana Batulková) a další. Režie: Ivan Chrz
- 1993 Václava Ledvinková: A pak že nejsou hastrmani. Na motivy pohádky Jana Drdy pro rozhlas napsala Václava Ledvinková. Hudba Tomáš Vránek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich. Účinkují: Michal Dlouhý, Jiří Langmajer, Vlastimil Brodský, František Němec, Sylva Sequensová, Alois Švehlík, Antonín Molčík, Pavel Pípal, Ladislav Mrkvička, Tereza Duchková, Václav Neckář, Mirko Musil, Antonín Hardt, Gaston Šubert, Pavel Karbusický a Jiřina Inka Šecová.[3]
- 1995 Jan Neruda Figurky, Rozhlasová komedie na motivy stejnojmenné povídky ze sbírky Povídky malostranské. Dramatizace Jiří Just. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Vlado Rusko. Osoby a obsazení: Doktor (Ivan Trojan), Morousek (Jan Novotný), Vilhelmová (Naďa Konvalinková), Provazník (Vladimír Krška), Otylie (Zuzana Petráňová), Domácí (Oldřich Velen), Malíř (Antonín Molčík), Malířová (Růžena Merunková), Pepík (Matěj Sviták), Hostinský (Jaroslav Moučka), Nadporučík (Jiří Klem), Sekundant (Petr Křiváček), Lékař (Rudolf Pechan) a Pouliční zpěvák (Petr Křiváček).
- 1997 Leo Perutz: Noc pod Kamenným mostem. Osmidílná dramatizovaná četba na pokračování. Podle překladu Tomáše Kratěny zdramatizoval Rudolf Ráž, v režii Hany Kofránkové hráli: Eliška Balzerová, Josef Červinka, Stanislav Zindulka, Antonín Molčík, Václav Postránecký, Ilona Svobodová, Rudolf Pellar, Eva Horká, Petr Pelzer, Růžena Merunková, Veronika Tůmová, Michal Dlouhý, Vlastimil Zavřel, Vladimír Bejval, Miloš Hlavica, Jiří Hálek, Jan Medlík, Květoslava Straková, Ladislav Trojan, Bořivoj Navrátil, Jiří Langmajer a další.[4]
- 2006 George Tabori: Matčina Kuráž, Český rozhlas, překlad: Petr Štědroň, hudba: Marko Ivanovič, dramaturgie: Martin Velíšek, režie Aleš Vrzák. Osoby a obsazení: syn (Jiří Ornest), matka (Květa Fialová), Kelemen (Jiří Lábus), Usoplenec (David Novotný), německý důstojník (Jaromír Dulava), 1. policista (Stanislav Zindulka), 2. policista (Antonín Molčík), strýc Julius (Miloš Hlavica), Marta (Růžena Merunková), milenec + hlas (Vojtěch Hájek), milenec + hlas (Michal Zelenka), hlasy (Petra Jungmanová, Zdeněk Hess a Otmar Brancuzský), žena domovníka + hlas (Bohumila Dolejšová) a modlení + zpěv (Michael Dushinsky). Hra byla vybrána do užšího výběru v soutěži Prix Bohemia Radio 2006 v kategorii „Rozhlasová inscenace pro dospělého posluchače“.[5]
Reference
- ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 159.
- ↑ Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 25.
- ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura. A pak že nejsou hastrmani. Humorná pohádka Jana Drdy o vodnickém čarování a vodnících všeho druhu [online]. Český rozhlas, 2021-06-06 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online.
- ↑ ŘÍHOVÁ, Marie. Leo Perutz: Noc pod Kamenným mostem. Příběhy z tajemného prostředí rudolfinské Prahy [online]. Český rozhlas, 2021-06-06 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online.
- ↑ Hry postupující do užšího výběru a soutěžící o Cenu Prix Bohemia Radio 2006 v kategorii "Rozhlasová inscenace pro dospělého posluchače". [online]. Český rozhlas [cit. 2017-06-17]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Molčík
- Antonín Molčík ve Filmovém přehledu
- Antonín Molčík v Česko-Slovenské filmové databázi
- Antonín Molčík ve Filmové databázi
- Stránky Českého rozhlasu
- http://www.novinky.cz/kultura/334037-zemrel-herec-a-daber-antonin-molcik.html Archivováno 21. 4. 2014 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“