Antonín Pelc

Prof. Antonín Pelc
Narození16. ledna 1895
Lišany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. března 1967 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníSlavín
Vyšehradský hřbitov
Povolánípedagog, spisovatel, malíř, karikaturista, učitel, ilustrátor, typograf, grafik a umělecký pedagog
Oceněnínárodní umělec (1963)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Pelc, během druhé světové války ve Spojených státech užívající též pseudonym Antonín Peel,[1] (16. ledna 1895 Lišany[2] u Rakovníka – 24. března 1967 Praha) byl český karikaturista, malíř a ilustrátor.

Život

V letech 1913–1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. V letech 1923–1924 byl na studijní cestě v Berlíně.[3] Od roku 1934 (do 1949) byl členem SVU Mánes.[4] Aby unikl zatčení, uprchnul po zahájení německé okupace v roce 1939 spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, tam se ale internaci ve sběrném táboře nevyhnul. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě.

Po skončení druhé světové války se vrátil do Prahy, vstoupil do KSČ a v roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze (tam působil do roku 1954). V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[5] V březnu 1950 byl na I. celostátní konferenci Svazu českoslovenckých výtvarných umělců (SČSVU) zvolen do ústředního výboru tohoto svazu a na II. celostátní konferenci (červenec 1952) byl zvolen podruhé. Současně předsedal Výboru Svazu malířů, sochařů a grafiků při Ústředním svazu SČSVU.[6]

V roce 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie; komunistickým režimem byl oceňován.

Od roku 1951 byl laureátem státní ceny, v roce 1963 obdržel titul národní umělec, rovněž byl nositelem Řádu práce.

Dílo

Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. V 50. letech ztratilo jeho dílo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, především beletrie. V pozdních letech se začal věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem.

Obrazy (výběr)

  • Duo
  • Atelier II (1936)
  • Cyklista (1937)
  • Venkovské zátiší
  • Zátiší u okna

Publikace

PELC, Antonín. V boji za mír. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 117 s. 

Odkazy

Reference

  1. ↑ (red). Propagandistické karikatury Antonína Pelce. Moderní dějiny.cz [online]. 2013-06-23 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Lišany
  3. ↑ KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 280 s. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 188. 
  4. ↑ Seznam členů SVU Mánes
  5. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-12-04]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
  6. ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. OCLC 780284198 S. 1145–1146. OCLC: ocn780284198. 

Literatura

  • LAMAČ, Miroslav. Antonín Pelc. 1. vyd. Praha: NČSVU - Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1963. 60 s. 
  • NAJBERT, Jaroslav. Propaganda jako interpretační hra: využití karikatur ve výuce 50. let [online]. Dějepis v 21. století [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. 
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. díl, N-Ž, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995; s. 1012-1013.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Pelc Antonín - signatura.jpg
Pelc Antonín - signatura