Antonín Pikhart
Antonín Pikhart | |
---|---|
Antonín Pikhart ze sbírek Národního muzea v Praze | |
Rodné jméno | Anton Method Pikhart |
Narození | 7. dubna 1861 Třebíč Rakouské císařství |
Úmrtí | 13. prosince 1909 (ve věku 48 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Příčina úmrtí | nefritida |
Pseudonym | Al Fred |
Povolání | soudce, překladatel |
Alma mater | německá univerzita Karlo-Ferdinandova |
Témata | španělská literatura |
Manžel(ka) | Olga Theofila Pikhartová |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonín Pikhart (7. dubna 1861 v Třebíči[1] – 13. prosince 1909 Praha[2])[3] byl moravský překladatel ze španělštiny a němčiny. Jeho manželkou byla Olga Theofila Pikhartová.
Život
Antonín Pikhart pocházel ze smíšené česko-německé rodiny hostinského Antona Pikharta a Amalie rozené Vorlické.
V Praze vystudoval Právnickou fakultu německé univerzity Karlo-Ferdinandovy.[4] Po studiích pracoval jako soudce městského soudu v Praze. Literárně vystupoval jako A. Pikhart. V roce 1891 se oženil[5] s Olgou Hausmannovou.
Patřil mezi průkopníky překladu autorů Latinské Ameriky ze španělštiny, ke znalcům katalánské literatury – do češtiny převedl mimo jiné dvě divadelní hry katalánského dramatika Àngela Guimerà[6], pořídil první novodobý překlad Dona Quijota přímo ze španělštiny. Taktéž jako první pořídil český překlad nějakého díla latinskoamerické literatury, konkrétně románu María kolumbijského spisovatele Jorge Isaacse.[6]
Zemřel předčasně na otravu krve po návratu z italské dovolené.[7]
Dílo
Překlady
- Kniha písní – Heinrich Heine; úvod a poznámky napsal Arnošt Kraus. Praha: Jan Otto, 1892
- Proroctví a jiné novely – Pedro Antonio de Alarcón. Praha: František Šimáček, 1894
- Doňa Luz – Juan Valera. Praha: F. Šimáček, 1894
- Osud – Rafael Altamira. Praha: F. Šimáček, 1895
- Posvátný úkol – Tomás Carretero. Praha: F. Šimáček, 1895
- Tři španělské povídky: Ptáče ve sněhu – Armando Palacio Valdés; Nový dům – Carlos Frontaura; Kohout Ulyses – José Zahonero. [Obsahuje přívazky: Tereziny vlasy – Enrico Castelnuovo; Slepec a hluchoněmá – Antony Blondel; Z chudých povídek – Ksaver Šandor-Gjalski; Nevěsta – M. Golicyn-Muravlin.] Praha: J. Otto, 1895
- Povídky o dětech – Armando Palacio Valdés. Praha: F. Šimáček, 1896
- Karnarská Svatá a jiné povídky – Emilia Pardo Bazánová. Praha: J. Otto, 1896
- Zelený pták; Parsondes – Juan Valera. Praha: F. Šimáček, 1896
- Byl to světec! – Luis Coloma. Praha: F. Šimáček, 1897
- Maličkosti – Luis Coloma. Praha: F. Šimáček, 1897
- Jeho milovaný žák – Juan Ochoa. Praha: F. Šimáček 1897
- Nazarín – B. Pérez Galdós. Praha: J. R. Vilímek, 1897
- Dva veselé příběhy španělské: Dlouhé noci v Kordově – Narciso Campillo; Hlupák na trhu – Antonio de Valbuena. [Obsahuje přívazky: Kterak lidé umírají – Emil Zola; přeložila L. V.; Volby – Ivan Vazov; Pontský Pilát a jiné velikonoční povídky; Irena a Bludičky – Mariula.] Praha: J. Otto, 1897
- Vybrané novelly španělské – přeložili A. Pikhart: Osud; Slib – Manuel Martinez Barrionuevo. Karel Funk: Remogue; Ditě pluku; Povýšení Reggovo; Poslední noc; Neřesti kapitánovy – Federico Urrecha. [Přívazek: Útěk; Přednosta Stanice – Paul Bonnetain.] Praha: J. Otto, 1897
- Lazarillo z Tormes – Diego Hurtado de Mendoza. Praha: J. Otto, 1898
- Spravedlnost: španělská povídka – Manuel Martinez Barrionuevo. Praha: J. Otto, 1898
- Idyla nemocného – Armando Palacio Valdés. Praha: J. Otto, 1898
- Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – Miguel de Cervántes Saavedra. Praha: J. Ottto, 1899
- Don Juan Tenorio: nábožensko fantastické drama o dvou dílech – Don José Zorrilla. Praha: J. Otto 1902
- Chalupa – Vicente Blasco Ibáňez. Praha: Máj, 1903
- Paní Cornelia; Podvodný sňatek – Miguel de Cervantes Saavedra. [Obsahuje přívazky: Lazarillo z Tormes – Diego Hurtado de Mendoza; Poučné povídky; Cervantesovy novely – Miguel de Cervantes Saavedra.] Praha: J. Otto, 1903
- Třírohý klobouk – Pedro Antonio de Alarcón. [Obsahuje přívazek: Marianela – B. Perez Galdós.] Praha: J. Otto, 1904
- Marná chlouba – Vicente Blasco Ibanez. Praha: Máj, 1907
- V nížině: drama o třech jednáních – Àngel Guimerà; z katalánštiny. Praha: Máj, 1907
- Tajemství: román – Emilie Pardo Bazánová. [Obsahuje přívazek: Beznadějní – H. J. Bang.] Praha: Politika, 1907
- Básně – svaté Teresy de Jezus, sv. Juana de la Cruz, Rodrigueza del Padron, dona José Zorilly a Ricarda Gila. Jindřichův Hradec: V. Dobr., 1907
- María: jihoamerický román – Jorge Isaacs; illustrovali K. V. Muttich a Karel Vavřina. Praha: J. Otto, 1908
- Moře a nebe: tragedie o třech dějstvích – Àngel Guimerà; z katalánštiny. Praha: J. Otto, 1909
- Don Juan Manuel – Ramón del Valle-Inclán; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 41. Praha: J. R. Vilímek, 1913
- Léčitel – Manuel Ugarte; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 42. Praha: J. R. Vilímek, 1913
- Slib – Martinez Barrionuovo; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 45. Praha: J. R. Vilímek, 1913
- Na ullojském zámku – Emilie Pardo Bazánová. Praha: J. Otto, 1916
- José – Armando Palacio Valdés. Praha: J. Otto, 1920
Jiné
- Starošpanělský zpěvník: anthologie lyrických básní španělských ze století XV.–XVII. – sestavil ze svých překladů. Praha: J. Otto 1905
- Španělský sborník. Díl I – sestavil a přeložil. Praha: Dědictví Komenského, 1908
Odkazy
Reference
- ↑ Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2023-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí na Novém Městě pražském
- ↑ Antonín Pikhart. www.databaze-prekladu.cz [online]. [cit. 2016-07-17]. Dostupné online.
- ↑ Pikhart Antonín. is.cuni.cz [online]. [cit. 2023-02-16]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o sňatku Antonína Pikharta s Olgou Hausmannovou farnost při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
- ↑ a b PHOENICKS. Catalunya 2011 [online]. 30. 6. 2018 [cit. 2018-07-10]. Dostupné online.
- ↑ ULIČNÝ, Miloslav. Překladatel Antonín Pikhart: Sto let od prvních českých převodů hispanoamerické poezie [online]. Plav, 2008 [cit. 2015-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
Literatura
- Antonín Pikhart: (1861–1909): soupis osobního fondu – zpracovala Martina Mašínová. Praha: Památník národního písemnictví, 1997
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Pikhart na Wikimedia Commons
- Autor Antonín Pikhart ve Wikizdrojích
- Antonín Pikhart v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Knihovna Národního muzea:PIKHART, ANTONÍN, 1861–1909[nedostupný zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Pikhart
- Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Pikhart Antonín *1861
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Antonín Pikhart (1861 - 1909), Český překladatel .