Antonín Polách

Antonín Polách
Narození21. července 1959 (65 let) nebo 1959 (64–65 let)
Nový Jičín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel a lékař
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Polách (* 21. července 1959 v Novém Jičíně) je český lékař a spisovatel historických románů.

Život

Po maturitě v roce 1978 studoval na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde promoval v roce 1984. Vojenskou službu si odbyl na Slovensku, na Vysoké letecké škole v Košicích, poté pracoval až do roku 1995 na interním oddělení Nemocnice s poliklinikou v Popradě. Odtud odešel do Rakouska, do nemocnice ve štýrském Stolzalpe, kde pracoval do roku 2012 jako zástupce primáře interního oddělení. Poté přešel do nemocnice ve Wagně v Jižním Štýrsku, kde pracuje ve funkci Ausbildungsoberarzta, tedy lékaře zodpovědného za vzdělávání mladých lékařů. Vedle oboru vnitřního lékařství získal i specializace v oborech nefrologie (1992) a gastroenterologie (2018). V době svého popradského působení vstoupil v roce 1989 do komunální politiky a pracoval jako poslanec městského zastupitelství v Popradu a člen městské rady. Po vzniku samostatné Slovenské republiky patřil k zakládajícím členům Českého spolku na Slovensku.

Do literatury vstoupil v roce 1989 rozsáhlým historickým románem Stín Persepole, ve kterém vylíčil vznik perské říše jako tehdejší velmoci za králů Kýra, Kambýse a Dareia v 6. století př. n. l. Mladý autor, ani ne třicetiletý, prokázal nejen hluboké znalosti historie, ale i vypravěčské mistrovství, připomínající slavného Miku Waltariho. Po jeho vzoru nechává celý příběh vyprávět očitého svědka, Dareiova přítele z dětství, který se po Dareiově boku zúčastnil Kambýsovy dobyvačné výpravy do Egypta a po králově nečekané smrti pomohl Dareiovi na trůn a stát se největším ze všech perských panovníků. Významnou postavou románu je i prorok Zarathuštra.

V dalším románu, Bratři ze Soluně, použil kombinovanou metodu. V římském klášteře umírá Konstantin, od mládí zvaný pro své neobyčejné vzdělání a schopnosti Filozof, který nedávno přijal mnišské jméno Cyril. Každý den ho navštěvuje jeho starší bratr Michal, mnišským jménem Metoděj, kterému Konstantin vypráví o svém životě jako svou osobní zpověď. Vyprávění je tedy většinou také v první osobě, i když občas přerušované a doplňované Metodějovými poznámkami.

V dalších románech se Antonín Polách věnoval králům Herodovi (Herodes, židovský král) a Zikmundovi (A stanu se králem) a královně Elišce Rejčce (Richenza). V románu Mezi císařem a papežem, který se odehrává v roce 1415 v Kostnici během Husova procesu. Hlavní hrdinkou je krásná italská kurtizána českého původu Daniela, kterou si zvou na večírky král, papež i kardinálové a zároveň ji používají i jako špeha či doručovatele tajných zpráv. Na rozdíl od tradiční české literatury, kde je Hus líčen jako ušlechtilý hrdina mezi krvežíznivými ničemy, Polách přiznává ušlechtilost i genialitu všem třem stranám (císař, papežský dvůr, Hus) a ukazuje, jak na šachovnici vysoké politiky okamžitá situace nutí jednotlivé hráče reagovat často zcela jinak, než by si přáli v koutku své duše. V knize je také popsán začátek politické kariéry mladých českých šlechticů Kašpara Šlika a Petra z Mladoňovic. Další kniha Zločiny českých králů - Odvrácená tvář moci je knihou faktů a hypotéz týkající se života a vlády sedmi českých panovníků od Přemysla Otakara I. po Ferdinanda II. Polách v těchto sedmi medailonech analyzuje způsoby, jak se dostali k moci a jak se u moci drželi, přičemž poodhaluje temné stránky ne právě legálních prostředků, které k tomu účelu používali. V další knize Cti otce svého ale miluj ženu svou se zabýval na pozadí historických událostí v Evropě i Čechách v polovině šestnáctého století vztahem správce českého království Ferdinanda zvaného Tyrolský a Filipíny Welserové, dcery bankéře z města Augsburku. Děj další knihy Ať zemře král se odehrává ve středověké Itálii na dvoře císaře Fridricha II. Osobní strážce Alessandro Bardone se snaží zabránit v atentátu na císaře, jenž je organizován papežem Inocencem IV.

Další kniha (2015) Mefistův rukopis se odehrává v Rudolfínské Praze na začátku sedmnáctého století. V osobách známých alchymistů té doby Edwarda Kellyho, Michala Sendivoje či Oswalda Crolla kulminuje při hledání návodu na dosažení nesmrtelnosti odvěký boj dobra a zla, Boha a ďábla.

Poslední kniha Páté přikázání (2018) je zasazana do doby začátku třicetileté války. S hlavním hrdinou knihy českým bratrem Lukášem Hrachovcem, který se v důsledku své nešťastné lásky stal vojákem Moravského pluku, je možné prožít roky 1618 - 1621 včetně osudové bitvy na Bílé Hoře.

Díla

  • Stín Persepole (1990)
  • Bratři ze Soluně (1995, 2013)
  • Herodes, židovský král (1998)
  • A stanu se králem (2002) – o mladém Zikmundovi Lucemburském a jeho boji o uherský trůn
  • Richenza (2004) – o životě královny Elišky Rejčky a jejím boji s Eliškou Přemyslovnou
  • Já, Herodes (2005) – druhé vydání románu Herodes, židovský král
  • Mezi císařem a papežem (2006) – o kostnickém koncilu roku 1415, mocenských bojích mezi císařem Zikmundem a papežem Janem XXIII a osudech Jana Husa
  • Odvrácená tvář moci – Zločiny českých králů (2008) – 7 medailonů českých panovníků (Přemysl Otakar I., Václav II., Karel IV., Václav IV., Zikmund, Jan Pohrobek, Ferdinand II.)
  • Cti otce svého ale miluj ženu svou (2010) – Osudy Ferdinanda Tyrolského a jeho manželství s Filipínou Welserovou, první neurozenou ženou v domě Habsburků
  • Ať zemře král (2013) – o císaři Fridrichovi II. a jeho boji o světovládu s papežskou mocí
  • Mefistův rukopis (2015) – boj známých alchymistů začátku sedmnáctého století o tajemný rukopis v Rudolfínské Praze
  • Páté přikázání (2018) – příběh zakázané lásky českého bratra Lukáše Hrachovce ke krásné Anně Wágnerové na pozadí prvních let třicetileté války.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“