Antonín Reichenauer
Antonín Reichenauer | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 1696 Bílina |
Úmrtí | 17. března 1730 (ve věku 33–34 let) Jindřichův Hradec |
Povolání | hudební skladatel a varhaník |
Nástroje | varhany |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonín Reichenauer, rovněž chybně nazýván Jan Antonín Reichenauer, známý také pod pseudonymy Verichnare a Enverechari (pokřtěn 26. března 1696 – 17. března 1730 Jindřichův Hradec[1]) byl český hudební skladatel období baroka.
Život
Antonín Reichenauer se narodil pravděpodobně v Bílině, kde byl 26. března 1696 pokřtěn jako František Antonín.[2] Od roku 1721 je doložen jeho pobyt v Praze. Snad byl ředitelem kůru v kostele svaté Máří Magdaleny při dominikánském klášteře na Malé Straně (dnešní České muzeum hudby). Působil ve službách hraběte Václava z Morzinu, pro kterého pravidelně komponoval a působil v jeho kapele v Morzinském paláci v Praze na Malé Straně. Podle některých zdrojů pracoval také pro hraběte Františka Josefa Černína, což se ovšem dosud nepodařilo věrohodně doložit. Na samém sklonku života se stal farním varhaníkem v Jindřichově Hradci, necelý měsíc po nástupu do funkce však zemřel. Jeho poslední syn Václav Hypolit se zde narodil až po jeho smrti.
Dílo
V minulosti byl znám jako plodný autor chrámové hudby. Jeho hudební myšlení je silně ovlivněno neapolskou školou, vynikají melodikou a pečlivým propracováním kontrapunktu. Nálezy na chrámových kůrech a v archivech dokazují, že jeho díla byla oblíbena nejen v Praze, ale i mimo ni (Roudnice, Mělník, Žďár, Osek) a také v zahraničí (Drážďany, Vratislav). Jen v oseckém klášteře je v inventáři v letech 1720 až 1733 evidováno přes 40 skladeb. Často jsou podepsány jen příjmením nebo anagramem Verichnare. Je prvním českým autorem pastorálních mší.
V posledních letech překvapil hudební vědce i koncertní publikum objev četných instrumentálních koncertů.[3] Dochovala se řada koncertů pro hoboj, fagot, violoncello, stejně jako orchestrální ouvertury a triové sonáty. Svým stylem jsou velmi blízké koncertům Antonia Vivaldiho. S jeho skladbami byl Reichenauer důvěrně obeznámen, neboť Vivaldi byl Morzinův Maestro di Musica a pro hraběte zkomponoval celou řadu skladeb, včetně sbírky skladeb Il cimento dell'armonia e dell'inventione, obsahující slavný cyklus houslových koncertů Čtvero ročních dob.
Diskografie
- Rorate coeli. Advent and Christmas in Baroque Prague, Collegium Marianum, Jana Semerádová, Prague 2009, Supraphon SU 4002-2 (Music from Eighteenth-Century Prague / Hudba Prahy 18. století).
- Antonín Reichenauer: Concertos. Sergio Azzolini – fagot, Xenia Löffler – hoboj, Lenka Torgersen – housle, Collegium 1704, Václav Luks, Praha 2010, Supraphon SU 4035-2 (Music from Eighteenth-Century Prague / Hudba Prahy 18. století).
- Antonín Reichenauer: Concertos II. Luise Haugk – hoboj, Jana Chytilová – housle, Marek Špelina – flétna, Marek Štryncl – violoncello, Musica Florea, Praha 2011, Supraphon SU 4056-2 (Music from Eighteenth-Century Prague / Hudba Prahy 18. století).
Literatura
- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
- Václav Kapsa: Nový hudební druh v Čechách – sólový koncert v tvorbě pražských skladatelů vrcholného baroka. (Barokní Praha – barokní Čechie 1620-1740. Sborník příspěvků z vědecké konference o fenoménu baroka v Čechách. Praha, Anežský klášter a Clam-Gallasův palác, 24.-27. září 2001. Praha, Scriptorium 2004, s. 75-86.
- Vojtěch Semerád: Jan Antonín Reichenauer - chrámová tvorba se zřetelem k litaniím, diplomová práce, Katedra hudební výchovy PF UK, 2009.
- Václav Kapsa: “Missing Music. The Baroque Concerto in Bohemia”, Czech music 2009, nr. 3, p. 30–41. Archivováno 21. 2. 2020 na Wayback Machine.
- Václav Kapsa: Hudebníci hraběte Morzina. Příspěvek k dějinám šlechtických kapel v Čechách v době baroka. S tematickými katalogy instrumentální tvorby Antonína Reichenauera, Christiana Gottlieba Postela a Františka Jiránka. Praha, Etnologický ústav AV ČR 2010.
- Václav Kapsa: Account books, names and music: Count Wenzel von Morzin's Virtuosissima Orchestra; in: Early Music XL/4, 2012, pp. 605-620.
- Antonín Reichenauer: Concerto in G per oboe, due violini, viola e basso, [kritická edice], editor Lukáš M. Vytlačil, Fontes Musicae Bohemiae 1, Togga, Praha 2016. (náhled)
- Vojtěch Podroužek: New Insights into the Origins and Biography of the Composer Antonin Reichenauer (1696–1730), in: Hudební věda 59, 2022, č. 1, s. 3–28, česká verze článku publikována online pod titulem Nové poznatky o původu a biografii skladatele Antonína Reichenauera (1696–1730).
Poznámky
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Jindřichův Hradec
- ↑ PODROUŽEK, Vojtěch. New Insights into the Origins and Biography of the Composer Antonín Reichenauer (1696–1730). Hudební věda. 2022, roč. 59, čís. 1, s. 3–28. Dostupné online.
- ↑ http://www.ebu.ch/musd/102114.pdf
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Reichenauer
- Volně přístupné partitury děl od Antonína Reichenauera v projektu IMSLP