Antonín Reinwart

Antonín Reinwart
Antonín Reinwart (1907)
Starosta Černošic
Ve funkci: 1927 – 1928
Narození	28. ledna 1856 Líté u Plzně Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	15. října 1929 (ve věku 73 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Choť	Amálie (roz. Kroužílková), Albertina (roz. Kieslingová)
Děti	Albert Reinwart
Profese	nakladatel, knihkupec
Ocenění	Řád svatého Alexandra Záslužný kříž s korunou
Commons	Antonín Reinwart
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Reinwart (16. ledna 1856 Líté u Plzně^[1] — 15. října 1929 Praha) byl český tiskař, nakladatel a knihkupec, veřejný a spolkový činitel, c. k. komerční rada, vydavatel národhohospodářské literatury, posléze konzul Bulharského království pro Země české. Od roku 1881 provozoval na Novém Městě v Praze své knihkupectví a nakladatelství v domě ve Vodičkově ulici, pro které si nechal mezi lety 1884 až 1886 postavit dva neorenesanční domy. Účastnil se též veřejného života a rovněž spolupráce s východoslovanskými a jihoslovanskými vlastenci. Byl oceňován jako úspěšný podnikatel, vlastenec a filantrop. Působil také jako starosta Černošic.

Narodil se roku 1856 v Lítém, malé vesnici nedaleko Plas, asi 30 kilometrů severně od Plzně. Vystudoval reálku v Plzni, žil ve Stříbře.^[2] V Praze se vyučil, od roku 1881 provozoval malé knihkupectví, později rozšířené na nakladatelství. Okolo roku 1884 až 1886 si nechal postavit sídelní dům podniku ve Vodičkově ulici čp. 25 architektem a stavitelem Janem Vejrychem (ve spolupráci), na které navázal rohový nájemní dům na nároží s pozdější Palackého ulicí. Od roku 1885 je uváděn jako pražský měšťan. Orientoval se od počátku primárně na prodej a vydávání českých knih a literatury, zejména pak hospodářských publikací a kalendářů. Roku 1888 převzal po Hynku Tittlovi vydávání časopisu Hospodář českoslovanský, nejstaršího českého národohospodářského časopisu.

Záhy se jeho nakladatelství začalo orientovat rovněž na překlady děl z východoslovanských a jihoslovanských jazyků, například z polštiny, ruštiny, srbochorvatštiny či bulharštiny. Reinwart se sám aktivně v rámci Svazu cizineckého pro království České účastnil spolupráce s dalšími evropskými slovanskými vlastenci, vedle vydávání literatury se rovněž podílel např. na organizaci výstav v Bulharském království. Za svou práci byl bulharským carem vyznamenán Řádem svatého Alexandra a jmenován bulharským konzulem pro české země.

Působil rovněž jako jednatel Zemského včelařského spolku. Podílel se na zřízení knihkupeckého grémia a stál u zrodu gremiální knihkupecké školy, prvního takového ústavu pro knihkupce v Evropě.

Za své zásluhy o rozvoj hospodářství mu byl roku 1897 císařem Františkem Josefem I. udělen Záslužný kříž s korunou. Roku 1902 pak obdržel titul c.k. komerční rada. Vlastnil letní sídlo v Černošicích nedaleko Prahy, kde střídavě pobýval. Posléze byl zvolen zdejším starostou.

Antonín Reinwart zemřel 15. října 1929 v Horních Černošicích ve věku 75 let. Byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech^[3] v Praze.

Z druhého manželství měl syna Alberta.^[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Reinwart na Wikimedia Commons
• Životopis - Plzeňské listy
• Biografický záznam v Biografickém slovníku českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Antonín Reinwart v databázi Středočeské vědecké knihovny
• Seznam knih nakladatelství A. Reinwart