Antonín Salajka

Reverendissimus dominus
Prof. ThDr. Antonín Salajka
kněz
Antonín Salajka jako člen profesorského sboru CMBF (jarní semestr, cca 1954-1956)
Antonín Salajka jako člen profesorského sboru CMBF (jarní semestr, cca 1954-1956)
Církevřímskokatolická
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení1925
Osobní údaje
Datum narození24. dubna 1901
Místo narozeníMoravská Nová Ves
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí2. srpna 1975 (ve věku 74 let)
Místo úmrtíPraha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Národnostčeská
Povolánířímskokatolický duchovní
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

R.D. Prof. ThDr. Antonín Salajka (24. dubna 1901, Moravská Nová Ves[1]2. srpna 1975, Praha) byl katolický teolog, kněz, čestný konzistorní rada, vysokoškolský pedagog, rusista, znalec staroslověnštiny a spirituality křesťanského Východu.

Život

Středoškolské vzdělání získal na české vyšší reálce v Hodoníně, kde maturoval v roce 1920. V roce 1922 absolvoval ještě doplňující maturitu z latiny a v roce 1924 z řečtiny. Rozhodl se pro kněžskou službu v pražské arcidiecézi a vstoupil tedy do pražského semináře se studiem na teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Svá pražská bohoslovecká studia zakončil v roce 1925 a v témže roce byl vysvěcen na kněze. Dále jako první Čech absolvoval doktorandské studium na Papežském východním ústavu v Římě (Pontificium Institutum Orientalium) a 12. června 1930 zde promoval.
Další doktorát teologie získal na teologické fakultě Karlovy univerzity, kde po obhájení disertační práce s názvem: Místa Písma svatého o vycházení Ducha svatého se zvláštním zřetelem k výkladu východních odloučených theologů 29. února 1936 promoval. Následně se stal středoškolským profesorem náboženství a katechetiky v Praze-Vršovicích a v Karlíně, kde vyučoval v letech 19351950.
Dne 27. listopadu 1945 se habilitoval na pražské katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy pro obor orientální teologie. Jeho habilitace, která vyšla tiskem již v roce 1936, nese název: Nauka východních odloučených theologů zvláště ruských o Kristově vykoupení. Schválena byla MŠVU (ministerstvo školství) dne 26. března 1946.
V letech 19451946 přednášel jako soukromý docent východní teologii a ruštinu. Na diecézním učilišti v Brně v letech 19491950 měl přednášky o křesťanském Východu a východní teologii. Dne 11. listopadu 1949 byl navržen na mimořádného profesora východního bohosloví, poté co prezentoval svůj spis O církvi (díl 1.), ale ke jmenování nedošlo.
Po reformních změnách v bohovědných studiích byl 2. října 1950 jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze (od roku 1953 se sídlem v Litoměřicích) profesorem církevní slovanštiny s účinností od 1. září 1950. Zde působil až do roku 1973.
Vedle výuky staroslověnštiny suploval ve školním roce 19501951 dogmatiku, ve školním roce 19511952 morálku, ve školním roce 19521953 dogmatiku a v letech 19531955 morálku. Dne 1. října 1955 byl jmenován na CMBF v Praze se sídlem v Litoměřicích profesorem staroslověnštiny a věrouky, od 4. února 1956 se stal vedoucím katedry dogmaticko–morální, kde od roku 1951 zastával místo zástupce vedoucího (od roku 1950 neobsazené). 12. prosince 1970 byl jmenován proděkanem pro roky 19701972. V roce 1971 jej litoměřický biskup Štěpán Trochta jmenoval čestným konzistorním radou v Litoměřicích. Jeho akademické působení bylo ukončeno po tzv. "čestném roce" 31. srpna 1973. Od 1. října do 31. prosince 1972 byl zaměstnán na CMBF jako externí učitel – lektor pro obor staroslověnština. Zemřel 2. srpna 1975 v Praze.
Šíře jeho vědeckého zájmu a přednášených předmětů byla veliká: ruština, staroslověnština, cyrilometodějské otázky, katolická dogmatika, orientální dogmatika a obecně křesťanský východ a morální teologie. Z dogmatické teologie se podrobněji zabýval christologií, soteriologií, ekleziologií a ekumenismem.

Dílo

  • Úvod do studia křesťanského východu. část obecná, [S.l.] [s.n.] [ 19 ??]. 196 s.
  • Velehradské unijní kongresy ve světle ekumenismu, [S.l.] [s.n.] [ 19 ??]. 64 s.
  • Nauka východních odloučených theologů, zvláště ruských, o Kristově vykoupení, Praha: nákladem vlastním 1936. 172 s.
  • Názory ruského theologa S. N. Bulgakova o Sofii, vtělení a vykoupení Kristově. Praha 1937
  • Ve světle víry. Katolická věrouka, 1. vyd. Oloumouc: Velehrad, 1945. 265 s.
  • Studium křesťanského východu, Praha: nákladem vlastním 1948. 30 s.
  • Ve světle víry. Katolická věrouka, 2., rozšířené vyd. Olomouc: Velehrad, nakladatelství dobré knihy 1948. 286 s.
  • Katolická věrouka. Učebnice katolického náboženství pro vyšší třídy středních škol, Praha: Státní nakladatelství 1948.
  • Theologia dogmatica specialis [: díl 1,] Tractatus de Deo Uno, 2., přeprac. vyd., Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1962. 96 s. (předchozí vydání: Praha: Česká katolická Charita [1951])
  • Theologia dogmatica specialis [: díl 2,] Tractatus de Deo creante, Praha: Česká katolická Charita [1951]. 108 s.
  • Katolická věrouka v přehledu, Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1958. 286 s.
  • De verbo Incarnato ac Redemptore. Summarium tractatus dogmatici, Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1959. 197 s.
  • Theologia dogmatica specialis [: díl 3,] Tractatus De Deo Trino, 2., rozš. vyd., Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1963. 91 s.
  • Theologia dogmatica specialis [: díl 4,] De sacramentis in genere, [S.l.] [s.n.] [ 196 ?]. 35 s.
  • Theologia moralis, [S.l.] [s.n.] [ 196 ?]. 46 s.
  • Úvod do studia staroslověnského jazyka a písemnictví, Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1967. 240 s.
  • Konstantin-Kyrill aus Thessalonike, Hrsg. Antonín SALAJKA, Würzburg 1969. XXIV, 225 s.
  • Časopisecké studie, články a odborné recenze do odborných periodik: zejména: Časopis katolického duchovenstva, Duchovní pastýř, Huseum, Hlídka...

Bibliografický soupis má přes 500 položek. Jeho písemná pozůstalost je v současné době archivována a podrobně zpracována v Centru dějin české teologie při KTF UK v Praze (CDČT).

Odkazy

Literatura

  • Acta Curiae Litomericensis 1971, Litoměřická diecéze, Litoměřice, 1971.
  • Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 800.
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 417. 
  • NOVOTNÝ Vojtěch, Katolická teologická fakulta 1939-1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, Praha: Karolinum, 2007
  • NOVOTNÝ Vojtěch (ed.), Česká katolická eklesiologie druhé poloviny 20. století. Opera facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Theologica et philosophica 10, Praha: Karolinum, 2007, s. 9-46
  • NOSEK Lukáš, Portrét prof. Antonína Salajky jako slavisty (1901-1975) - Ke 35. výročí úmrtí, in: Slovanské studie XIII. / Studia Slavica XIII. [2009] s. 229-239
  • NOSEK Lukáš, Život a dílo Antonína Salajky (1901-1975). Prolegomena k teologické analýze. Příspěvek k dějinám katolické dogmatické teologie (rigorózní práce obhájená na KTF UK) Praha 2009, 235 s. (vč. příloh)
  • NOSEK Lukáš, Eklesiologie Antonína Salajky (1901-1975) (disertační práce obhájená na KTF UK) Praha 2011, 186 s. (vč. příloh)
  • NOSEK Lukáš, Pojetí studia křesťanského Východu podle Antonína Salajky (1901-1975), in: Acta Universitatis Carolinae Theologica 1 (2011) 2, s. 75-94

Související články

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Antonín Salajka - člen profesorského sboru CMBF, cca 1954-1956.jpg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 3.0
Antonín Salajka - člen profesorského sboru Cyrilometodějské bohoslovecké fakultu v Litoměřicích (jarní semestr, cca 1954-1956)