Antonín Springer

Antonín Springer
Narození2. května 1909
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. února 1942 (ve věku 32 let)
KT Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven
BydlištěSlivenecká 119/41, 152 00 Praha 5 – Hlubočepy
Povoláníčalounický mistr
Zaměstnavateldílny Barrandovských filmových atelierů
ChoťAnna Springerová (rozená Slámová)[1]
DětiBohumil Springer[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Antonín a Anna Springerovi se synem.
Archiv Jaroslava Čvančary[2]
Domek manželů Springerových v Hlubočepích (rok 2016)[p 1]

Antonín Springer (2. května 1909 v Praze, Hlubočepích – 13. února 1942 v KT Mauthausen) byl za protektorátu členem jinonické odbojové skupiny. Pomáhal radiotelegrafistům z jinonického akcízu při přemisťování ilegální radiostanice Sparta a poskytl několikrát svůj domek v pražských Hlubočepích jako místo pro navázání nelegálního radiového spojení s exilovou vládou v Londýně.

V odboji

Antonín Springer byl zaměstnán jako čalounický mistr v dílnách Barrandovských filmových atelierů.[3][4][p 2] Byl ženatý s Annou Springerovou, rozenou Slámovou[4] (* 11. prosince 1909 Švihov – 4. srpna 1999 Praha), s kterou měl syna Bohumila (* 11. září 1937 Praha).

V protiněmeckém odboji pracoval jako člen jinonické ilegální skupiny (působící kolem Karla Prokopa)[4][p 3] Spolu se Zdeňkem Linhartem zajišťoval ozbrojený doprovod při přepravě radiostanice Sparta i při samotném jejím vysílání.[2][4] Z domku, kde manželé Springerovi bydleli [p 1] se dvakrát ilegálně vysílalo (Sparta Ic).[4][6][p 4]

Prozrazení

Po přepadení jinonického akcízu gestapem (v noci z pátku 3. října 1941 na sobotu 4. října 1941) byli zajatí odbojáři Antonín Němeček (tehdy mu bylo 26 let) a Miroslav Prokop (tehdy 19 let stár) (syn Karla Prokopa) zasahujícími gestapáky zmláceni do krve.[2] Zmučení mladíci zakrátko prozradili i hlubočepský domek manželů Springerových.[2][p 5]

Zatýkání, věznění, poprava

Ještě k ránu 4. října 1941 byl domek v Hlubočepích přepaden gestapem. Antonín Springer byl zatčen ve svém domku během tohoto přepadení.[4] Pistoli, kterou schoval mezi čalounění křesla, gestapo nenašlo. (Zatčena byla i jeho manželka Anna Springerová.) Springer byl vězněn na Pankráci v cele číslo 7 v přízemí německého oddělení (spolu s plukovníkem Josefem Churavým).[7] Byl popraven v pátek 13. února 1942 v KT Mauthausen[4] pod číslem 109 v 15.34 hodin (ve věku 31 let).[2][8][9]

"Trávím dny v cele číslo 7 v přízemí německého oddělení. Nejdříve jsem byl sám, pak mi dali na pomoc pana Springra z Hlubočep číslo 119, ale za 13 ho někam odeslali, snad k soudu. Od 15. listopadu je tu se mnou pan Řanda, který za mne uklízí celu, neboť sám se nemohu dosud moc ohýbat. Připojuje také dopis a prosí, abyste jej odevzdali jeho paní matce ve Vršovicích podle adresy. Jen ať neříká nikomu nic o něm a rozhodně nic o Vás."

Josef Churavý, Moták (Pankrác 4. ledna 1942), [7]

Anna Springerová

Jeho žena Anna Springerová byla celou válku vězněna v KT Ravensbrück, ale věznení přežila a v roce 1945 se vrátila domů.[1][3] [p 6]

Historický dovětek

V pátek dne 13. února 1942 bylo v KT Mauthausen popraveno celkem jedenáct Čechů. Jednalo se o vůbec první takovouto hromadnou popravu Čechů v tomto koncentračním táboře.[2] Všech jedenáct obětí bylo (za značných bolestí) přesně v tříminutových intervalech postupně usmrcováno vpichem benzinové injekce do srdeční krajiny.[10] Jejich těla byla následně zpopelněna v krematoriu uvnitř koncentračního tábora. Jejich popel byl poté vynesen v sudech a nepietně vysypán z náspu do prostoru mimo koncentrační tábor.[10]

Zde je chronologický seznam popravených Čechů:[10]

  • 15.10: Radiotelegrafista František Chyba (ve věku 27 let) z Prahy – Radotína; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 101); (vězeňské registrační číslo 5812)
  • 15.13: Radiotelegrafista Jindřich Fröde (ve věku 41 let) z Přelouče; (vězeňské registrační číslo 5792)
  • 15.16: Otakar Batlička (ve věku 46 let); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 103); (vězeňské registrační číslo 5817)
  • 15.19: Zahradník Jaroslav Toufar (ve věku 38 let); (vězeňské registrační číslo 5811)
  • 15.22: Klempíř Josef Rozum (ve věku 67 let) z Prahy-Bubenče; (ukrýval profesora Vladimíra Krajinu a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 105)
  • 15.25: Student Miroslav Prokop (ve věku 21 let) z Prahy – Jinonic; (vězeňské registrační číslo 5798)
  • 15.28: Radiotelegrafista Jiří Řanda (ve věku 27 let) z Prahy – Holešovic; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 107)[11]
  • 15.31: Ing. Jaroslav Kleiner (ve věku 37 let); (vězeňské registrační číslo 5805)
  • 15.34: Antonín Springer (ve věku 31 let) – čalounický mistr v dílnách barrandovských filmových ateliérů; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 109)
  • 15.37: Ludvík Stříbrský (ve věku 35 let); (vězeňské registrační číslo 5797)
  • 15.40: Univerzitní profesor Radim Nováček (ve věku 36 let); (spolu s profesorem Vladimírem Krajinou vybudoval první fungující radiové spojení s Londýnem); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 111); (vězeňské registrační číslo 5809)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b Domek manželů Springerových se nalézá na adrese: Slivenecká 119/41, 152 00 Praha 5 – Hlubočepy.[3]
  2. ↑ Barrandovskýé filmové ateliery sídlí dnes - 2015 na adrese: Kříženeckého náměstí 322/5 152 00 Praha 5 – Hlubočepy.[3]
  3. ↑ Jinonická ilegální skupina (kromě vedoucího Karla Prokopa) sestávala z následující osob: Josef Paur, Josef Hanyk, Stanislav Medřík, Antonín Springer, Alois Šimoníček, Alfréd Vít a farář Osvald Novák. Všichni dříve vyjmenovaní (kromě Karla Prokopa a Osvalda Nováka) zahynuli v KT Mauthausen. Jediný, kdo zůstal z jinonické odbojové skupiny neprozrazen byl farář Osvald Novák. Za protekotrátu ukrýval zbraně v kostelíku na Prokopské skále, odboji poskytoval křestní listy, razítka apod. Po válce se Osvald Novák stal profesorem a metropolitním kanovníkem v chrámu svatého Víta. Na jinonickou ilegální skupinu později navázala povstalecká skupina Věrný pes.[5]
  4. ↑ Domek manželů Springerových je vzdálen asi 3 km vzdušnou čarou (přes Prokopské údolí) od místa, kde stával jinonický akcíz.
  5. ↑ Zbitý Antonín Němeček navíc prozradil bratry Linhartovy. Zdeňku Linhartovi se sice podařilo uniknout, ale zanedlouho byl dopaden.[2]
  6. ↑ Ženy zatčených odbojářů Antonie Kleinerová, Božena Klečková, Emílie Prokopová, Anna Springerová, Kateřina Rozumová, Olga Vojáčková a další byly většinou odvlečeny do koncentračního tábora Ravensbrück. Po celou dobu války se o osudu svých mužů nic nedozvěděly. Věznění přežily a po válce se vrátily domů.[2]

Reference

  1. ↑ a b c ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Antonín Springer). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 298. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. ↑ a b c d e f g h ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou…) [online]. 2014-02-01 [cit. 2015-12-01]. Příběh 20. století; 2014/02 paměť a dějiny, str. 100 až 110. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Antonín Springer), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 525, 543. 
  4. ↑ a b c d e f g JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Antonín Springer, s. 49. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  5. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 77, 166. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  6. ↑ FABINI, Pavel. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Motáky – opisy dopisů plukovníka Josefa Churavého (psané z vězení v letech 1941 - 1942)
  8. ↑ Antonín Springer (* 2. 5. 1909 Praha – 13. 2. 1942 popraven v KT Mauthausen), bydliště Praha, čalounický mistr, vězeňské číslo 4808 [online]. Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-04-22]. Věznění před Mauthausenem: gestapo Praha, stanný soud Praha, Policení věznice Malá pevnost Terezín (Theresienstadt). Dostupné online. 
  9. ↑ Antonín Springer (* 2. 5. 1909 Praha – popraven 13. 2. 1942 KT Mauthausen), čalounický mistr [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2024-04-22]. Místo transportu: gestapo Praha, stanný soud Praha. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c POLÁK, Ladislav (OK1AD); LITOMISKÝ, Jan (OK1XU). Radioamatéři, oběti okupace v letech 1939 až 1945 (historický sborník) [online]. 2015-09-08 [cit. 2015-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-29. 
  11. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Jiří Řanda). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 299. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Springer na Wikimedia Commons
  • FABINI, Pavel. Od poslední depeše z Jinonic letos uplyne osmdesát let. Kapitola Historie (protinacistický odboj), s. 26, 27. Pětka (Měsíčník MČ Praha 5) [online]. Radnice MČ Praha 5 (www.ipetka.cz), 06. 2021 [cit. 2021-06-10]. S. 26, 27. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

No portrait cs.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího (mužského) portrétu v češtině
Miroslav Prokop 1922 1942.jpg
Miroslav Prokop (1922–1942) byl za protektorátu aktivní v protiněmeckém odboji. Spolu se svým otcem Karlem Prokopem (1893 - 1943) založil ilegální organizaci „Věrný pes“. V nekomunistickém odboji Miroslav Prokop distribuoval ilegální tisk a pomáhal při radiovém vysílání depeší do Londýna. Po přepadení jinonického akcízu gestapem se Karlu Prokopovi podařilo uniknout, ale jeho syn Miroslav a manželka Emílie byli zatčeni. Miroslav Prokop prošel velmi krutými výslechy v Petschkově paláci. Byl vězněn, souzen a odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán v Mauthausenu smrtící benzinovou injekcí.
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Slivenecka119.41.Praha5.Hlubocepy.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Domek manželů Springerových se nalézá na adrese: Slivenecká 119/41, 152 00 Praha 5 – Hlubočepy. Za protektorátu odtud dvakrát ilegálně vysílala radiostanice Sparta I depeše do Londýna.
Jaroslav Toufar (1903 1942).jpg
Jaroslav Toufar (* 21. dubna 1903 Stareč, okres Třebíč – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava zahradníkem v pražské nemocnici Pod Petřínem. Se svou manželkou Růženou Toufarovou, rozenou Kratochvílovou, bydlel v Praze III Vlašská 344/25. V domácím protiněmeckém odboji spolupracoval Jaroslav Toufar s Otakarem Batličkou (1895–1942). Společně s Ludvíkem Stříbrským (1906–1942) ukrýval materiály tajně vyvezené z Památníku odboje, které byly uskladněny v podzemních štolách pod pražským vrchem Petřín. S Ludvíkem Stříbrským (1906–1942) údajně plánoval pumový atentát na ministra Emanuela Moravce (1893–1945). Jaroslav Toufar byl zatčen 19. října 1941, do malé pevnosti Terezín byl deportován 15. listopadu 1941 a nakonec byl usmrcen v koncentračním táboře Mauthausen v pátek 13. února 1942.
Antonin.Springer.Anna.Springerova.S.rodinou.gif
Antonín Springer (* 1909–1942) byl za protektorátu členem jinonické odbojové skupiny. Pomáhal radiotelegrafistům z jinonického akcízu při přemisťování ilegální radiostanice Sparta a poskytl několikrát svůj domek v Hlubočepích jako místo pro navázání nelegálního radiového spojení s exilovou vládou v Londýně. Na snímku se svojí manželkou Annou Springerovou a svým synem. Snímek byl pořízen před jeho zatčením 4. října 1941
Jiri Randa (1914 1942).jpg
Jiří Řanda (* 24. dubna 1914 Praha - 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl povoláním elektrotechnik, za Protektorátu Čechy a Morava aktivní v protiněmeckém domácím odboji. Patřil do skupiny příslušníků domácího odboje zajišťujících agenturní rádiové spojení s Londýnem a Moskvou.
Jindrich Frode (1900 1942).jpg
Jindřich Fröde (* 24. prosince 1900 Žamberk – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl povoláním hodinář a radiotechnik. Od roku 1924 bydlel v Přelouči, kde byl též zaměstnán u místní firmy Radiotechna Přelouč. Členem ilegální skupiny Julek, která se vytvořila kolem sovětského rezidenta majora letectva RNDr. Josefa Jedličky (* 9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha), se Jindřich Fröde stal začátkem roku 1941. Ilegální skupina Julek byla napojena na Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). Jindřich Fröde byl opravářem poškozených radiostanic a také se účastnil vysílání Jedličkovy ilegální stanice Magda. Josef Jedlička byl zatčen gestapem v sobotu 9. října 1941. V souvislosti s jeho zatčením byl 13. října 1941 zatčen i Jindřich Fröde, který byl vězněn zprvu v Kolíně, pak v Praze. Z německé policejní věznice v Praze na Pankráci byl 15. listopadu 1941 přemístěn do věznice v Malé pevnosti Terezín a odtud pak do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl usmrcen v pátek 13. února 1942.
Ludvik Stribrsky (1906 1942).jpg
Ludvík Stříbrský (* 9. září 1906 Kněževes – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) bydlel za Protektorátu Čechy a Morava na adrese Praha 3, Maisnerova 8. V roce 1939 se podílel na odvozu tajných materiálů z Památníku odboje na Žižkově. Tyto materiály byly následně ukryty v podzemních štolách pod pražským vrchem Petřín. S Jaroslavem Toufarem (* 21. dubna 1903 Starec, okres Třebíč – 13. února 1942 v 15.19 hodin koncentrační tábor Mauthausen) údajně plánoval pumový atentát na protektorátního ministra Emanuela Moravce (* 17. dubna 1893 Praha – 5. května 1945 Praha). Ludvík Stříbrský byl zatčen 19. října 1941. Z německé policejní věznice v Praze na Pankráci byl 15. listopadu 1941 deportován do Malé pevnosti Terezín a odtud pak byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl usmrcen v pátek 13. února 1942.
Otakar Batlicka (1895 1942).jpg
Otakar Batlička (* 12. března 1895 Královské Vinohrady, Praha – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava zapojen do protiněmeckého odporu jako spolupracovník sovětského rezidenta majora letectva RNDr. Josefa Jedličku (* 9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha). Koncem června 1941 zahájil Josef Jedlička provoz dvou ilegálních radiových stanic s krycím označením Jack a Magda. Právě při zajišťování obsluhy radiostanice Magda se od července 1941 střídal Otakar Batlička s Františkem Chybou (* 20. února 1914 – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) a Bohumilem Bachurou (* 20. prosince 1894, Lom – 27. ledna 1945, Malá pevnost Terezín). Josef Jedlička byl zatčen gestapem v sobotu 9. října 1941. V souvislosti s jeho zatčením byl 14. října 1941 zatčen i Otakar Batlička. V koncentračním táboře Mauthausen, kam byl nakonec deportován, byl v pátek 13. února 1942 Batlička usmrcen benzínovou injekcí vpíchnutou do srdce.
Josef Rozum (1874 1942).jpg
Josef Rozum (* 31. března 1874 Rychnov nad Kněžnou – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl povoláním klempíř. Se svojí manželkou Kateřinou Rozumovou (rozenou Karfreitagovou) bydlel na adrese: Praha 7, Nad Královskou oborou 147/25. Josef Rozum od konce dubna 1941 ukrýval docenta Vladimíra Krajinu (1905–1993) a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku (1897–1942). Josef Rozum byl zatčen ve večerních hodinách dne 8. října 1941. Dne 19. ledna 1942 byl v nepřítomnosti odsouzen německým stanným soudem v Praze na Pankráci k trestu smrti. Z policejní věznice v Malé pevnosti Terezín byl 6. února 1942 deportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl zavražděn v pátek 13. února 1942.
Antonin Springer (1909 1942).jpg
Antonín Springer (* 1909–1942) byl za protektorátu členem jinonické odbojové skupiny. Pomáhal radiotelegrafistům z jinonického akcízu při přemisťování ilegální radiostanice Sparta a poskytl několikrát svůj domek v pražských Hlubočepích jako místo pro navázání nelegálního radiového spojení s československou exilovou vládou v Londýně. Snímek pořízen před jeho zatčením 4. října 1941.
Jaroslav Kleiner (1904 1942).jpg
Ing. Jaroslav Kleiner (* 15. února 1904 Lužná u Rakovníka – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava povoláním a funkcí vedoucím technického provozu Českého rozhlasu. Se svojí manželkou Antonií Kleinerovou, rozenou Steinitzovou (Štainicovou) (* 23. března 1901 Praha – 23. srpna 1982 Praha) byl ženatý od roku 1927. Jaroslav Kleiner údajně disponoval informacemi o akci německého emigranta Ing. Rolfa Formise. Ten na přelomu let 1934/1935 ilegálně vysílal z hotelu Záhoří u Štěchovic a byl zavražděn Heydrichovými agenty. Za německé okupace Čech, Moravy a Slezska se Ing. Jaroslav Kleiner zapojil do řad protiněmeckého odboje jako vrcholný představitel Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD), také úzce spolupracoval s docentem Vladimírem Krajinou (1905–1993), JUDr. Rudolfem Marešem (1909–1944) a majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou (* 9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha). Jaroslav Kleiner byl zatčen gestapem 16. října 1941 a dne 19. ledna 1942 byl v nepřítomnosti odsouzen německým stanným soudem k trestu smrti. Do koncentračního tábora Mauthausen byl deportován 6. února 1942. Tam byl usmrcen v pátek 13. února 1942. Jeho manželka Antonie Kleinerová věznění v nacistických káznicích přežila a konce druhé světové války se dožila. Po komunistickém puči v Československu v únoru 1948 byla zatčena a v procesu s JUDr. Miladou Horákovou (1901–1950) byla odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody.
Mineralog.Radim.Novacek.(1905-1942).gif
Radim Nováček (* 21. března 1905 v Ústí nad Orlicí – 13. února 1942 v KT Mauthausen) byl významným českým prvorepublikovým mineralogem, vysokoškolským pedagogem, publikujícím odborníkem a účastníkem protiněmeckého odboje za druhé světové války. Přispěl k širšímu uplatnění chemie ve výzkumu nerostů a hornin.