Antonín Sum

JUDr. Antonín Sum, CSc.
Narození31. ledna 1919
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí15. srpna 2006 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatel, právník, diplomat, překladatel a publicista
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 3. třídy (2003)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Sum (31. ledna 1919, Praha15. srpna 2006, Praha) byl český právník, účastník domácího odboje za druhé světové války, osobní tajemník Jana Masaryka, politický vězeň v procesu s M. Horákovou, kominík,[1] spisovatel, skaut a činovník Junáka a YMCA.

Biografie

Začátkem 20. let bydlel v Americe, kde jeho otec pracoval na vyslanectví. Tam jej Jan Masaryk poznal jako malého kluka (po válce pak pracoval v úřadu předsednictva vlády a Jan Masaryk si jej přivedl k sobě na ministerstvo zahraničí).

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Za druhé světové války byl účastníkem domácího odboje, aktivně bojoval proti německé okupaci a v květnu 1945 patřil k účastníkům Pražského povstání.[2] Po válce v letech 19461947 pracoval na Úřadě předsednictva vlády. V roce 1947 nastoupil na Ministerstvo zahraničních věcí a stal se osobním tajemníkem Jana Masaryka, jímž byl až do Masarykovy smrti.

V roce 1949 byl Antonín Sum zatčen a v roce 1950 odsouzen na 22 let za velezradu. Hrozil mu i trest smrti, od něhož jej zachránil svými známostmi a přímluvami jeho přítel hudebník dr. Emil Ludvík. Ve vězení zůstal do roku 1962. Až roku 1968 se dočkal rehabilitace. Byl zastáncem teorie Masarykovy "demonstrativní sebevraždy" (jako "předmět doličný" ukazoval ministrovu bibli, kterou měl Jan po otci T.G. Masarykovi, založenou tam, kde byla 10. 3. 1948 otevřena, při jejím nalezení na Masarykově nočním stolku - "poselství ke Galatským", podtržena byla následující slova sv. Pavla: "Ovoce pak Ducha jestiť: láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, střídmost, ... Neboť kteříž jsou Kristovi, ti své tělo ukřižovali...").

V roce 1968 byl zvolen starostou skautské organizace Junák během krátké období její činnosti; v letech 1969 a 1970 se snažil za cenu ústupků v rozporu se skautskými principy udržet jeho existenci, ale nakonec se spolupodílel na jeho sebelikvidaci schvalováním postupu ústřední stranické skupiny.[3]

Po sametové revoluci znovu krátce působil jako starosta Junáka, kde se zasloužil o jeho znovupřijetí do WOSM. Na sněmu v roce 1990 jej vystřídala Dagmar Burešová.[4] Působil také ve sdružení YMCA.

V roce 1995 byl zvolen jedním z místopředsedů Masarykova demokratického hnutí. Tam obdržel rovněž čestnou medaili T. G. Masaryka (1998) spolu s dalšími třemi jeho místopředsedy prof. Milanem Machovcem, dr. Josefem Patejdlem, doc. Vratislavem Preclíkem a perzekvovanými zpěváky Martou Kubišovou a Jiřím Suchým (Míčovna Pražského hradu 7. 3. 1998).

Roku 2003 mu byl propůjčen prezidentem Václavem Klausem Řád T. G. Masaryka III. třídy.

Bibliografie

  • Osudný krok Jana Masaryka / Antonín Sum. – 1. vyd. – Praha : Nadace Janua, 1996. – 168 s. : faksimile ; 21 cm
  • Sir Thomas Vezey Strong, Lord Mayor města Londýna / A. Sum. – Praha : [nákl. vl., 1912]. – 12 s. : obr. příl. ; 8°
  • Osudové kroky Jana Masaryka : výběr dokumentů ke 110. výročí narození Jana Masaryka / [úvod Antonín Sum ; redakce Oldřich Sládek]. – Vyd. 1.. – Praha : Ministerstvo vnitra ČR, Sekce archivní správy, 1996. – 191 s. : ukázky rukopisů ; 21 cm
  • Otec a syn : Tomáš Garrigue a Jan Masarykové ve vzpomínkách přátel a pamětníků / Antonín Sum. – Praha : Společnost Jana Masaryka v nakl. Pragma, 2000. – 184 s., [57] s. obr. příl. : il., portréty, faksim. ; 22 cm
  • Otec a syn : Jan Masaryk ve vzpomínkách přátel a pamětníků a jako symbol návratu České republiky do rodiny evropských národů. II. díl, Syn Jan / Antonín Sum. – Praha : Pragma, c2003. – 302 s., [17] obr. příl. : il., portréty, faksim. ; 22 cm

Odkazy

Reference

  1. Archivovaná kopie. www.praha7.cz [online]. [cit. 2007-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-08. 
  2. Zemřel Masarykův tajemník i politický vězeň. iDNES.cz [online]. 2006-08-15 [cit. 2020-04-06]. Dostupné online. 
  3. LEŠANOVSKÝ, Karel. Stručné dějiny českého skautingu v období 1968–1970. Praha: ČIN - sdružení pro šíření myšlenek skautingu a ochrany přírody, 2013. 78 s. 
  4. ŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN 978-80-86825-72-4. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Rad T-G-Masaryka 3tr (1994) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká republika (od roku 1994).