Antonín Trýb

prof. MUDr. Antonín Trýb, DrSc.
Narození7. března 1884
Karlov (Roztoky)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtízáří 1960 (ve věku 76 let) nebo 3. září 1960 (ve věku 76 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánílékař, pedagog, spisovatel, básník a prozaik
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova
OceněníŘád práce
Řád 25. února
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
DětiRichard Trýb
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Trýb (7. března 1884 Karlov – 3. září 1960 Brno)[1] byl český lékař, básník a spisovatel.

Život

Narodil se v rodině Antonína a Filipíny Trýbových. V roce 1903 vystudoval gymnázium v Příbrami, roku 1909 promoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze[2] a roku 1912 dosáhl akademické hodnosti docenta pro dermatovenerologii.

Byl asistentem v Histologickém ústavu Univerzity Karlovy v Praze, působil na Kožní klinice České lékařské fakulty v Praze pod vedením profesora Vítězslava Janovského, během 1. světové války vedl vojenskou nemocnici pro veneriky v Pardubicích, v letech 1919–1920 pracoval na Sibiři při misi Československých legií mezi Vladivostokem a Tomskem, poblíž Vladivostoku také řídil nemocnici pro veneriky.

Po válce v Brně založil Dermatovenerologickou kliniku Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a v letech 1921–1956 byl jejím přednostou. Zabýval se pohlavními nemocemi, stal se průkopníkem histopatologie kůže u nás. Od roku 1923 byl řádným profesorem dermatovenerologie. V letech 1927–1928 a 1952–1953 byl děkanem Lékařské fakulty MU. Na fakultě vznikl Klub Antonína Trýba.

Původně byl sociálním demokratem, po sloučení části sociálních demokratů s komunistickou stranou (27. 6. 1948)[3] se stal členem KSČ.[4] Byl vyznamenán Řádem 25. února[4] a v roce 1954 obdržel Řád práce.[5]

Byl šéfredaktorem Lékařských listů, členem redakce České dermatologie a Encyklopedie praktického lékaře, psal do Lidových novin. Byl badatelem, básníkem a prozaikem.

Se ženou Marií rozenou Vejbornou měl syna Richarda a dcery Evu (1916–1949) a Helenu (1924–2005).[6]

Dílo

  • Křivoklát (1905) – rané básně oslavující rodné Křivoklátsko
  • Písně o malém Jaku (1906)
  • Nero
  • Tiché vody
  • Pohádky stříbrného pramene (1911)
  • Před branami Východu (1920) – cestopisné fejetony, v nichž zachytil své zážitky ze sibiřské mise.
  • Příběhy domu na Čang-Wu (1930) – román, v němž se autor pokusil zachytit odlišnosti východního a západního vnímání života, inspirovala ho jeho cest do Číny a Japonska
  • Císař chudých (1935) – román věnovaný osobnosti římského císaře Diokleciána, psychologická studie, autorovo stěžejní dílo
  • Až v nás (1940) – přírodní lyrika
  • Loňské listí (1946) a Kruh (1956) – sbírky, vrcholí v nich víra ve věčný koloběh života
Trýb zachycuje velmi pěkně svůj průhled do dalekého světa; poslán jako lékař přes Indii, Čínu a Japonsko na pomoc sibiřským hochům, putoval jako umělec: s citlivou pozorností, dychtě po dojmech, ostře vnímaje, přemýšlivě váže. Není smyslovým tulákem, zpracovává své dojmy v hutný výtěžek reflexí, srovnává, vysvětluje si, hledá poznání tu o koloniální politice anglické, tu o přednostech Číňanů a jejich vyhlídkách, tu o životě našich dobrovolců. Vždy bystrý, prakticky soudící a objektivní, dovede velmi často poučit i svého čtenáře; přitom dává mu půvabnou, pitoreskní a velmi živou četbu. Nesporně jeden z nejšťastnějších cestopisů, které dosud máme.

Karel Čapek, Antonín Trýb: Před branami Východu (recenze), otištěno v Lidových novinách 9. 10. 1921[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916). is.cuni.cz [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 1998. 815 s. ISBN 80-85983-51-6. S. 685.
  4. ↑ a b Antonín Trýb v Encyklopedii dějin města Brna
  5. ↑ Malá československá encyklopedie. 6. svazek (Š–Ž). 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 927 s. cnb000125650. S. 304.
  6. ↑ Helena Trýbová. csfd.cz [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ ČAPEK, Karel. O umění a kultuře. II. 1., souborné vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 665 s. cnb000011598. [Citovaný text je na s. 334.]

Literatura

  • BLAHYNKA, Milan ed. et al. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. [Stať „Antonín Trýb" je na str. 653–654.]
  • MERHAUT, Luboš, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 4., svazek 1. (S–T). 1. vyd. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 1020–1022.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Trýb Antonín (1884-1960).jpeg
Antonín Trýb (1884 - 1860), Český lékař, básník a spisovatel.