Antonín Turek

Antonín Turek
Antonín Turek (foto Josef Fiedler, 1894)
Narození	8. prosince 1861 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	29. září 1916 (ve věku 54 let) nebo 30. září 1916 (ve věku 54 let) Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Národnost	česká
Vzdělání	ČVUT v Praze
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	architekt
Hnutí	novorenesance, historismus
Ovlivněný	Josef Schulz, Antonín Wiehl
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Turek (8. prosince 1861 Praha^[1] – 29. září 1916 Královské Vinohrady^[2]) byl český architekt, žák a následovník Josefa Schulze a jeden z představitelů novorenesance v české architektuře.

Narodil se 8. prosince 1861 v Praze na Novém Městě. Po ukončení reálného gymnázia v Ječné ulici vystudoval na ČVUT v Praze u prof. Josefa Schulze obor pozemní stavitelství a architektura. V roce 1885 nastoupil na stavební úřad obce Vinohradské, kde pracoval jako výpomocný technik již od roku 1883. Od roku 1886 byl členem Spolku architektů a inženýrů.

V letech 1888 – 1892 řídil jako městský inženýr chod stavby Kostela svaté Ludmily na Královských Vinohradech, pro který navrhl i část vnitřního vybavení.^[3]

V roce 1899 byl jmenován vrchním městským inženýrem Královských Vinohrad. Byl přednostou stavebního oddělení a získal titul stavebního rady. ^[4]

Zemřel 29. září 1916 a je pochován na Vinohradském hřbitově.

Od roku 1882 navrhl mnoho veřejných i soukromých staveb, z nichž většina se nachází na území bývalých Královských Vinohrad. Kromě kulturních, společenských i průmyslových budov, charakteristických pro tuto oblast (vodárenská věž, sborový dům ČCE, národní dům, divadlo, tržnice, banka aj.) to byly i školy v ulicích Na Smetance, Komenského, Čelakovského, Perunova, Kladská.

Od monumentálních staveb v novorenesančním slohu přešel později k dekorativnímu historismu po vzoru architekta Antonína Wiehla.^[5] Příkladem je novogotická hřbitovní kaple sv. Václava, v jejíž arkádách se nachází 14 hrobek, mj. hrobka rodiny Václava Havla.^[6]

Kromě Prahy navrhoval stavby v dalších českých a moravských městech (Český Brod, Holešov, Vysoké Mýto, Sadská). Většina jeho staveb je zapsána v Seznamu kulturních památek České republiky a je památkově chráněna.

• Vinohradská vodárenská věž, 1882, spolu s Josefem Franzlem
• Škola Na Smetance, Praha 2 – Vinohrady, 1886–1888, spolu s Josefem Franzlem
• Jiráskovo divadlo Nový Bydžov, 1888 (původní projekt spolu s Oldřichem Liskou)
• Národní dům na Vinohradech, 1893–1894
• vlastní vila, Dykova 960/4, Praha 10 – Vinohrady, před 1897; v roce 1928 přestavěna podle návrhu Ladislava Machoně
• Kaple sv. Václava s arkádami v areálu Vinohradského hřbitova, 1897
• občanská záložna, Český Brod, 1897 – 1898 (nyní nová radnice)
• Vinohradská tržnice, 1902
• Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov, 1902
• budova okresního výboru a pošty, Vysoké Mýto, 1902
• škola se sokolovnou, Sadská, 1902
• palác Obchodní a živnostenské komory, Praha – Staré Město, 1903 – 1905
• sborový dům vinohradského evangelického sboru,Korunní (Praha) 60, 1904
• Divadlo na Vinohradech, 1905 – 1907 jako jeden z autorů pod vedením hlavního architekta Aloise Čenského
• Nuselská radnice, 1908
• Vysočanská radnice, 1911

• 
  Národní dům na Vinohradech
• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
  Nuselská radnice
• 
  Sbor ČCE Praha 2 – Vinohrady
• 
  Základní škola Na Smetance
• 
  Radnice v Českém Brodě, původně Občanská záložna

• BENEŠOVÁ, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století (1780 – 1980). Praha: SPN, 1984. 479 s. 
• TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl: L - Ž). Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993. 784 s. ISBN 80-900648-4-1. 
• VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. 
• KREJČÍ, Petr a kol. Slavné stavby Prahy 10. Praha: Foibos, 2009. 226 s. ISBN 978-80-87073-16-2. 
• PLATOVSKÁ, Marie a kol. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos, 2011. 288 s. ISBN 978-80-87073-35-3. 

• Novorenesance
• Historismus
• Novogotika

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Turek na Wikimedia Commons
• Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Turek Anton *1861
• Antonín Turek (Internetové muzeum/Divadelní architektura v Evropě)