Antonín Veith

Antonín Veith
Umělec neznámý
Narození	3. ledna 1793 České Budějovice České království České království
Úmrtí	19. prosince 1853 (ve věku 60 let) Liběchov Rakouské císařství Rakouské císařství
Povolání	podnikatel
Rodiče	Jakub Veith
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Veith, také Weith (3. ledna 1793, České Budějovice – 19. prosince 1853, Liběchov^[1]) byl majitel panství Liběchov a mecenáš školství, věd a umění. Veith byl zemský vlastenec, který se snažil podporovat kulturu, umění a pokojné soužití Čechů a Němců v českých zemích.

Život a působení

Narodil se jako druhý syn vyučeného tkalce a úspěšného textilního podnikatele Jacoba Veitha z Volar (1758–1833), který získal řadu panství v Čechách (Dub u Vodňan, Semily, Želízy, Jesenný, Jirny, Nejdek, Děpoltovice u Karlových Varů, Červená Lhota, Sukorady, Snědovice, Brocno, ad.).

Antonín studoval na Akademickém gymnáziu v Praze, kde se naučil také česky, a zabýval se anglickou a francouzskou literaturou. Rok 1817 strávil v Anglii a po smrti svého otce 1833 zdědil panství Liběchov a statky na Kokořínsku. Jako jeho otec byl u svých poddaných velmi oblíben, podporoval české i německé školy a soustředil okolo sebe kruh významných učenců a umělců, které také podporoval. Patřili mezi ně například Bernard Bolzano, lékař a přírodovědec Julius Vincenc Krombholz, básník František Matouš Klácel, František Palacký, Karel Sabina, Josef Václav Frič nebo právník a politik František August Brauner.^[2]

V Liběchově působili také malíř Josef Navrátil, který zámek vyzdobil freskami, Quido Mánes a sochař Václav Levý. Toho Veith po náhodném setkání přijal jako kuchaře, všiml si jeho talentu a umožnil mu studovat u Ludwiga Schwanthalera v Mnichově. Levý pak na Veithův podnět vytesal řadu soch a plastik v lesích kolem Tupadel, zejména slavnou Klácelku. Roku 1837 se Veith rozhodl vybudovat nad Tupadly památník národních hrdinů Slavín, kam chtěl umístit sochy 24 významných osob české historie, Čechů i Němců. Architekturu projektoval Wilhelm Gail, sochy objednal u Ludwiga Schwanthalera, který však po 8 návrzích soch zemřel a po roce 1848 Veith z finančních důvodů projekt nedokončil. Po bankrotu svého bratra Václava (1787–1852), hospodařícího v Kolíně, se stal správcem rodových statků, ale dostal se také do hospodářských nesnází, dluhů a roku 1853 zemřel.^[2] Dědicem statků byl synovec Antonín Ladislav Veith (1836–1913), který je musel postupně odprodávat^[3].

Odkazy

Reference

Literatura

• Ottův slovník naučný, heslo Veith, Antonín. Sv. 26, str. 495
• Jan KILIÁN, Dějiny Liběchova. Liběchov 2011, s. 103 - 134.

Související články

• Klácelka
• Liběchov
• Slavín (zámek)
• Václav Levý