Antonín Voneš

Msgre. Antonín (Augustin) Voneš
Narození	24. června 1856 Drahotěšice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	14. ledna 1925 (ve věku 68 let) Československo Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Alma mater	Karlo-Ferdinandova univerzita
Povolání	vojenský duchovní
Titul	generální superior
Nábož. vyznání	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Voneš (24. června 1856 Drahotěšice^[1] – 14. ledna 1925), někdy uváděný i jako Augustin Voneš, byl vojenský duchovní, od listopadu 1918 první přednosta duchovní správy vznikající československé armády.

Byl nejmladším synem selské rodiny z jihočeských Drahotěšic (dvojče Matěj zemřel jako jednoroční). Jeho vzorem byl pravděpodobně starší bratr Václav (1844–1925), který se stal knězem (působil jako kaplan v Rudolfově, později byl ceremoniářem biskupa Jana Jirsíka a ředitelem chlapeckého semináře v Českých Budějovicích, od roku 1884 byl farářem v Roseči a v letech 1893–1922 v Kardašově Řečici). Antonín absolvoval Biskupské gymnázium v Českých Budějovicích a poté teologii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1880 byl vysvěcen na kněze a působil nejprve jako kaplan v českobudějovické diecézi.

V roce 1884 vstoupil do rakousko-uherské armády a stal se vojenským kaplanem. Během následujících 34 let, tedy do roku 1918, vystřídal několik působišť: sloužil jako duchovní správce vojenské posádky v Bratislavě, pak v Hradci Králové, v roce 1891 byl převelen do polského Krakova a v roce 1896 do Liberce. V roce 1904 byl povýšen nejprve na vojenského faráře a po půl roce na polního superiora. V roce 1905 byl poslán už jako přednosta duchovní správy velitelství X. armádního sboru do polského Přemyšlu, v roce 1911 se stal přednostou duchovní správy velitelství I. sboru v Krakově a v roce 1912 byl převelen do Prahy jako přednosta duchovní správy velitelství VIII. sboru. Ve válečných letech 1914–1918 byl přednostou duchovní správy velitelství VIII. sborové oblasti.^[2]

V listopadu 1918 polní superior Antonín Voneš vstoupil do řad československé branné moci a stal se prvním přednostou nejvyššího řídícího orgánu její duchovní správy, tedy XII. odboru Ministerstva národní obrany (později 36. oddělení). Voneš byl v prosinci roku 1919 povýšen do generálské hodnosti a prezident Masaryk ho jmenoval do funkce generálního superiora. V  lednu 1921 byl jmenován přednostou oddělení 4a (duchovního a válečných hrobů) Ministerstva národní obrany. Již v únoru 1922 ale byl jako nejstarší sloužící duchovní v rámci reorganizace branné moci a v souvislosti se snižováním stavů vojenských duchovních generál Voneš odeslán do výslužby.

Antonín Voneš zemřel v lednu 1925, pochován je na Vinohradském hřbitově. Během své vojenské kariéry obdržel řadu rakousko-uherských vyznamenání: Jubilejní pamětní medaile 1898, Jubilejní kříž 1908, Řád Františka Josefa (stupeň rytíř, 1911), Čestné vyznamenání za zásluhy o červený kříž (2. třída s válečnou dekorací), Záslužný kříž pro duchovní (2. třída).^[2] Po vzniku Československa zůstala v jeho ozbrojených silách i Vonešovou osobní zásluhou zachována stálá duchovní péče;^[3] zastával myšlenku, že vojenský duchovní nepůsobí jen v náboženské oblasti, ale ovlivňuje a vychovává vojáky i z hlediska mravního, kulturního, osvětového a humánního.^[4]

• PETERA, Václav. Géniové církve a vlasti. Rukopis uložený v Centrální katolické knihovně KTF UK v Praze, Praha 1964
• LAŇKA, Jiří Ignác. Vojenská duchovní služba v Československé armádě v letech 1918–1939 se zvláštním přihlédnutím k římskokatolické církvi. České Budějovice, 2017. 284 s. Disertační práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Teologická fakulta. Katedra teologických věd. . Dostupné online.
• FLOSMAN, Martin. S orlem i lvem, 2. díl. Příběhy českých vojenských duchovních v dramatickém dvacátém století. 1. vyd. Praha: Epocha, 2019. ISBN 978-80-7557-230-1. S. 206–209. 

• Josef Bombera
• Ignác Medek
• Metoděj Kubáň
• Jaroslav Janák

• LAŇKA, Mgr. et Mgr. Jiří Ignác. Vojenská duchovní služba v československé armádě v letech 1918–1939 se zvláštním přihlédnutím k římskokatolické církvi. České Budějovice, 2017 [cit. 2021-09-25]. 284 s. Disertační práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích; Teologická fakulta; Katedra teologických věd. Vedoucí práce prof. ThLic. PaedDr. Martin Weis, Th.D.. s. 79 až 81 (kapitola: 5.1.1 generální superior Msgre. Antonín VONEŠ ). Jmenný rejstřík: Antonín Voneš se v práci vyskytuje na stranách: 40, 41, 42, 43, 45, 70, 79–81, 129, 130, 154, 167, 191, 219, 220, 225, 227, 228, 238, 251, 256. Dostupné online.