Antonín Wildt (sochař)

Antonín Wildt
Antonín Wildt
Narození	11. června 1830 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. dubna 1883 (ve věku 52 let) nebo 13. dubna 1883 (ve věku 52 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	onemocnění plic
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	sochař
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton Wildt, též Antonín Wildt (11. června 1830 Praha – 12. dubna 1883 Praha^[1]) byl český sochař.

Anton Wildt se školil v letech 1848-1855 v sochařské dílně Josefa Maxe. Roku 1855 poprvé vystavoval na výroční výstavě Krasoumné jednoty a následujícího roku si otevřel v Praze vlastní sochařskou dílnu. Počátkem 60. let pracoval ve Vídni na výzdobě Arsenalu spolu s Ludvíkem Šimkem a Tomášem Seidanem, v letech 1863-69 spolupracoval ve Vídni se sochařem F. Melnickým.

K jeho přátelům patřili malíř Josef Mánes, který Wildta portrétoval, a Adolf Kosárek. Po Kosárkově předčasné smrti Wildt sňal jeho posmrtnou masku.

Měl velký smysl pro humor, své společníky a přátele bavil vyprávěním originálních vtipů. Nabízeli mu kvůli tomu angažmá v divadle, to ale odmítal — zdařile reprodukovat cizí dílo by nedokázal. V 50. letech si společně s malířem Karlem Purkyně tropil žerty z pražské policie.^[2][3] Jeho humor byl laskavý, dobrácký. Byl známý i jako vlastenec, starostlivý manžel a otec.^[2] Zemřel na onemocnění plic,^[4] pohřben byl na Olšanských hřbitovech.^[5]

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Wildt byl vyškolen v dílně bratří Maxů jako klasicistní sochař a ve svých dílech se vyrovnával s neorenesančním dobovým názorem. Wildtova tvorba kolísá mezi idealismem až poněkud lidovým (Tylův náhrobek) a ozdobným realismem (pomník Kopeckého). Jeho nejznámějším dílem je sousoší Čechie na atice bývalé České spořitelny na Národní třídě v Praze. Wildtovy náhrobky jsou většinou řemeslné, bez vyšších uměleckých ambicí.^[2]

• 1855 Jaroslav ze Šternberka (vystaveno v Krasoumné jednotě)
• 1857 Josef Kepler (vystaveno v Krasoumné jednotě)
• 1860 Kenotaf Gustava z Putzlacheru, kostel sv. Jakuba Většího Nepomuk
• 1861 Pomník purkmistra Martina Kopeckého, Plzeň
• 1861 Sousoší Čechie přijímající úspory lidu, průčelí Ullmannovy České spořitelny v Praze (dnes budova Akademie věd České republiky), podle kresebného návrhu Josefa Mánesa^[6]
• Náhrobek Josefa Kajetána Tyla, Plzeň
• Náhrobek Václava Klimenta Klicpery, Olšanské hřbitovy Praha^[7]
• Socha Komenského, Škola na Rejdišti, Praha
• Sochařská výzdoba Šebkova paláce (dnes Bredovský), Praha
• Sochařská výzdoba Prašné brány, Praha (do roku 1883)
• 1881 restaurování několika pražských kašen^[8]

• Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha 1995, ISBN 80-200-0536-6
• Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN v Praze 1968, s.225
• František Xaver Harlas, České umění. Sochařství a stavitelství. Praha 1911

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Wildt na Wikimedia Commons
• Antonín Wildt v informačním systému abART