Anton Štefánek

Prof. PhDr. Anton Štefánek
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1935
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1935 – 1939
Čs. ministr školství
Ve funkci:
1929 – 1929
PředchůdceMilan Hodža
NástupceIvan Dérer
Čs. ministr unifikací
Ve funkci:
1929 – 1929
PředchůdceĽudovít Labaj
NástupceJan Šrámek
Stranická příslušnost
ČlenstvíSNaRS
agrární strana
HSĽS-SSNJ
Narození15. dubna 1877
Veľké Leváre
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. dubna 1964 (ve věku 87 let)
Žiar nad Hronom
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Komenského
Profesespisovatel, sociolog, novinář, politik, ministr a vysokoškolský učitel
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 2. třídy in memoriam (1992)
CommonsAnton Štefánek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton Štefánek, též Antonín Štefánek, někdy rovněž uváděn jako Anton Štěpánek (15. dubna 1877 Veľké Leváre[1][2][3] – 29. dubna 1964 Žiar nad Hronom[3]), byl slovenský a československý politik, ministr, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky). Prosazoval myšlenku jednotného československého národa (čechoslovakismus). Stal se profesorem aplikované a obecné sociologie na Univerzitě Komenského v Bratislavě a s jeho jménem jsou spjaty počátky rozvoje slovenské sociologie jako samostatné vědecké disciplíny. Hlavní dílo: Základy sociografie Slovenska, 1944.[4]

Biografie

Vystudoval gymnázium ve Vídni a v letech 1898–1902 studoval na filozofické fakultě Vídeňské univerzity filozofii a historii. Na dokončení studia však již neměl peníze.[5] Působil pak jako publicista v slovenských periodikách, přičemž spolupracoval s Milanem Hodžou.[6] Už počátkem 20. století patřil do okruhu slovenské inteligence okolo listu Hlas (takzvaní hlasisté), kteří navázali úzké vztahy s českými protějšky. Stál pak u počátků budování slovenského agrárního hnutí.[7][8] Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti.[9]

Během první světové války pracoval v českých zemích jako redaktor Národních listů. Zapojil se do podpory českého zahraničního odboje. Prosazoval, aby česká politická scéna zahrnula Slováky a Slovensko do svých státoprávních požadavků. To se podařilo v polovině roku 1917, kdy aliance českých politických stran v předlitavském parlamentu Český svaz zahrnula spojení českých zemí a Slovenska do svého programu. Byl aktivní během vzniku československého státu.[10][11]

Počátkem listopadu 1918 patřil do skupiny slovenských národovců pod vedením Vavro Šrobára, kteří překročili zemské hranice mezi Moravou a Uherskem a v slovenském městě Skalica ustavili slovenskou vládu jako první krok k faktickému spojení českých zemí a Slovenska.[12]

V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[13] Neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a to za tehdejší Slovenskou národní a rolnickou stranu.[9] Později byl členem Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu.

Znovu se v parlamentu objevil až po parlamentních volbách v roce 1925. Mandát obhájil ve parlamentních volbách v roce 1929.[13] Historik Jan Rychlík ho řadí mezi nejvýznamnější postavy agrární strany na Slovensku a označuje ho za ideologa slovenského agrarismu.[14]

Později přestoupil do horní komory parlamentu. V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do jeho zrušení roku 1939, přičemž krátce předtím, v prosinci 1938, ještě přestoupil do klubu Hlinkova slovenská ľudova strana - Strana slovenskej národnej jednoty, do které se spojily všechny slovenské nesocialistické strany.[15]

Zastával i vládní funkce. Na počátku existence republiky ho Vavro Šrobár pověřil organizováním školského systému na Slovensku. Až do roku 1923 tak Štefánek byl vládním referentem na ministerstvu školství a ve vysokých úřednických funkcích zde setrval i v pozdějších letech.[10] V roce 1929 byl ministrem školství a národní osvěty v první vládě Františka Udržala. Na post ministra školství nastoupil poté, co se musel tohoto portfolia dočasně vzdát Milan Hodža kvůli podezření z korupčních aktivit.[16] Krátce byl i ministrem pro sjednocení zákonů a organisaci správy Československa (ministr unifikací) v téže vládě. Podle údajů k roku 1929 byl profesí ministrem, bytem v Bratislavě.[17]

V první polovině 20. let dokončil své vysokoškolské studium, a to na Univerzitě Komenského v Bratislavě. V roce 1924 obhájil rigorózní práci Osvietenenecká filozofia novoveká a stal se doktorem filozofie (PhDr.).[18] Od roku 1937 působil na bratislavské univerzitě jako neplacený profesor aplikované sociologie. Na počátku války byl sice krátce vězněn, avšak v roce 1942 byl jmenován řádným profesorem sociologie.[5] Po skončení války se do politického života již nezapojil. Ve školním roce 1945/1946 se stal rektorem Univerzity Komenského,[10] v následujícím školním roce byl prorektorem. V roce 1949 byl penzionován.[19]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Senát ve IV. volebním období, Archiv Národního shromáždění, 1935, s. 97. [online]. google.cz [cit. 2014-12-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1307. 
  3. ↑ a b MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2014-12-21]. S. 591. Dostupné online. (slovensky) 
  4. ↑ Kolektiv. Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení: od roku 1848 do roku 1948. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989. 808 s. ISBN 80-205-0029-4. Kapitola „Anton Štefánek", s. 680–684. 
  5. ↑ a b JANÁK, Dušan. Štefánek Anton (heslo v Sociologické encyklopedii) [online]. Sociologický ústav AV ČR, rev. 2017-12-11 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 528–529. Dále jen: Kdo byl kdo. 
  7. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 437, 554. 
  8. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 41. 
  9. ↑ a b Pred voľbami v Česko-slovenskej republike. Národné noviny. Duben 1920, roč. 51, čís. 82, s. 2. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c Kdo byl kdo. 528-529
  11. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 50–53. 
  12. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 73. 
  13. ↑ a b Anton Štefánek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-31]. Dostupné online. 
  14. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 135. 
  15. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 123. 
  17. ↑ 1. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-31]. Dostupné online. 
  18. ↑ KÁZMEROVÁ, Ľubica. Anton Štefánek - nedocenená osobnosť našej histórie (náčrt profilu osobnosti). Studia Politica Slovaca: časopis pre politické vedy, najnovšie politické dejiny a medzinárodné vzťahy. Roč. 6 (2013), čís. 2, s. 86. Dostupné online. 
  19. ↑ KÁZMEROVÁ, Ľubica. Anton Štefánek - nedocenená osobnosť našej histórie (náčrt profilu osobnosti). Studia Politica Slovaca: časopis pre politické vedy, najnovšie politické dejiny a medzinárodné vzťahy. Roč. 6 (2013), čís. 2, s. 89. Dostupné online. 

Literatura

  • JANÁK, Dušan. Štefánek Anton (heslo v Sociologické encyklopedii) [online]. Sociologický ústav AV ČR, rev. 2017-12-11 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  • KÁZMEROVÁ, Ľubica. Anton Štefánek - nedocenená osobnosť našej histórie (náčrt profilu osobnosti). Studia Politica Slovaca: časopis pre politické vedy, najnovšie politické dejiny a medzinárodné vzťahy. Roč. 6 (2013), čís. 2, s. 81–89. Dostupné online. 
  • Kolektiv. Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení: od roku 1848 do roku 1948. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989. 808 s. ISBN 80-205-0029-4. Kapitola „Anton Štefánek", s. 680–690. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Rad T-G-Masaryka 2tr (1994) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy – Česká republika (od roku 1994).
Anton Štefánek.jpg
Anton Štefánek (1877-1964). Československý politik.