Anton Brenek

Anton Brenek
Anton Brenek
Narození	23. října 1848 Brno Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	18. listopadu 1908 (ve věku 60 let) Baden Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	sochař, výtvarník a učitel
Rodiče	Josef Břenek
Příbuzní	Josef Břenek (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton Brenek (23. října 1848 v Brně, Morava^[1] – 18. listopadu 1908 v Badenu, Dolní Rakousy^[2]) byl rakouský sochař, představitel akademického proudu sochařství závěru 19. století, zástupce generace tvůrců vídeňské Ringstrasse.

Život

Anton Brenek pocházel z rodiny brněnského akademického sochaře Josefa Breneka (1820–1878). V jeho ateliéru se také seznámil se sochařským řemeslem. Poté odešel na Uměleckoprůmyslovou školu do Vídně (Kunstgewerbeschule des k. k. österreichischen Museums für Kunst und Industrie), kde v letech 1872–1874 studoval u profesora Königa. Ve studiu pokračoval v letech 1874–1880 na Akademii výtvarných umění ve Vídni (k. k. Academie für bilende Künste). Brenek zde byl řádným žákem mistrovské školy vyššího sochařství u profesora Kaspara Klementa rytíře von Zumbusch. Po absolvování akademie se Brenek stal profesorem modelování a kreslení na Státní průmyslové škole v Liberci. Poté zastával stejnou funkci ve Vídni na tamější Uměleckoprůmyslové škole až do svého penzionování v roce 1905.

Dílo

Brenekovy první realizace jsou spojeny s osobností sochaře Caspara von Zumbusch. Spolu se svým učitelem a jeho žáky se Anton Brenek podílel na tvorbě monumentálních vídeňských pomníků Marie Terezie a Ludwiga van Beethovena. Kromě těchto velkých realizací, kde působil jen jako spoluautor, se Brenek ve Vídni později uplatnil pouze při sochařské výzdobě architektury. Renomé vídeňského akademického sochaře mu však přineslo uznání a ohlas v rakouských provinciích. V Liberci, Brně, Olomouci, Opavě, Novém Jičíně, nebo Černovicích vytvořil řady volných plastik, které se jako centrální sochy pomníků staly dominantami veřejného prostoru a ovlivňovaly místní tvorbu ještě hluboko ve 20. století.^[zdroj?!]

Realizace

• Berndorf: pomník Františka Josefa I. (1900)
• Brno: zde Brenek vytvořil nejvýznamnější soubor pomníkových realizací – Pomník Josefa II. před Německým domem (1892), Pomník Gustava Winterhollera (1895) a Grillparzerův pomník (1992), oba v parku na Kolišti.
• Bukurešť: sousoší na portálu pavilonu Jubilejní výstavy (1906)
• Černovice (dnes Ukrajina): pomník Constantina Tomaszczuka
• Liberec: pomník Josefa II. (před 1892)
• Nový Jičín: pomník Josefa II. (1902)
• Opava: pomník svob. pána Summera (před 1892)
• Olomouc: pomník Františka Josefa I. (1898)
• Vídeň: Constantia et Fortitudine, sousoší v průjezdu Hofburgu (1893), socha Bajuvara na fasádě Hofburgu, sochy na fasádě radnice, socha Velázqueze před budovou Künstlerhausu a řada portrétních bust.

Odkazy

Reference

Literatura

• Lumír Dokoupil; Ivo Barteček. Biografický slovník Slezska a severní Moravy, Nová řada, sešit 1. (13.). Ostrava: Ostravská univerzita, 2000. ISBN 80-7042-547-4. S. 24. 
• Hermann Heller. Mährens Männer der Gegenwart, Biographisches Lexicon. Svazek Fünfter Theil: Dichter, Schriftsteller, Journalisten, Musiker, Maler, Bildhauer, Schauspieler etc.. Brno: [s.n.], 1892. (německy) 
• Heribert Sturm. Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder. Svazek Band I.. Mnichov : Vídeň: R. Oldenbourg, 1979. S. 143. (německy) 
• TOMAN, Prokop; TOMAN, Prokop Hugo. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1.. Praha: Ivo Železný, 2000. ISBN 80-237-3633-7. S. 109. 
• Allgemeines Lexikon der bildenden Künste. In: Ulrich Thieme; Felix Becker. Lipsko: Seemann, 1999. ISBN 978-3865020352. Svazek 4. S. 578–579. (německy)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Brenek na Wikimedia Commons