Anton Geesink

Anton Geesink
Narození	6. dubna 1934 Utrecht
Úmrtí	27. srpna 2010 (ve věku 76 let) Utrecht
Povolání	herec, judista, profesionální wrestler, filmový herec a zápasník
Ocenění	rytíř Oranžsko-nasavského řádu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Judo na LOH
zlato	LOH 1964	bez rozdílu vah
Mistrovství světa v judu
zlato	MS 1965	těžká váha
Mistrovství Evropy v judu
zlato	ME 1959	těžká váha
zlato	ME 1960	těžká váha
zlato	ME 1961	těžká váha
zlato	ME 1962	těžká váha
zlato	ME 1963	těžká váha
zlato	ME 1964	těžká váha
MS v judu - bez omezení
zlato	MS 1961	bez rozdílu vah
bronz	MS 1956	bez rozdílu vah
ME v judu - bez omezení
zlato	ME 1953	bez rozdílu vah
zlato	ME 1954	bez rozdílu vah
zlato	ME 1957	bez rozdílu vah
zlato	ME 1958	bez rozdílu vah
zlato	ME 1959	bez rozdílu vah
zlato	ME 1960	bez rozdílu vah
zlato	ME 1961	bez rozdílu vah
zlato	ME 1962	bez rozdílu vah
zlato	ME 1963	bez rozdílu vah
zlato	ME 1964	bez rozdílu vah
zlato	ME 1967	bez rozdílu vah
stříbro	ME 1955	bez rozdílu vah

Antonius Johannes „Anton“ Geesink [Anton Chésink] (6. dubna 1934 – 27. srpna 2010, Utrecht, Nizozemsko), byl reprezentant Nizozemska v judu. Jde o největší osobnost evropského sportovního juda v jeho historii.^[zdroj⁠?!]

• olympijský vítěz z roku 1964
• mistr světa z roku 1961 a první západní judista, který porazil zástupce kolébky juda
• celkem 24 titulů mistra Evropy
  • 6× ve váhových kategoriích
  • 11× bez omezení (váha / stupeň)
  • 4× v technických stupních
  • 3× v týmové soutěži (1953, 1960, 1961)

Vyrůstal v dělnické čtvrti v Utrechtu. Odmala rád sportoval – hrál fotbal, závodil na kole, zápasil, vzpíral apod. Nejvíce ho však uchvátilo judo. Seznámil se s ním, když jejich tělocvičnu navštívil instruktor z Francie. Geesink nebyl dobrým žákem, proto hned po základním škole šel pracovat na stavbu jako pomocný dělník. Při této práci nabral svoji pověstnou sílu. Vítězil převážně na zemi. Soupeře unavil a následně dostal na zem a do držení. S věkem a s pravidelnými návštěvami Japonska se naučil obstojně i techniku v postoji – velmi účinná byla především jeho uči-mata.

Od poloviny padesátých let 20. století neměl v Evropě konkurenta. Na začátku 60. let měl již dostatečné zkušenosti a techniku na to, aby v kombinaci se svými parametry (byl o hlavu vyšší než Japonci) mohl zástupce kolébky juda porazit. Na mistrovství světa v roce 1961 porazil ve finále Kodži Soneho a zapsal se nesmazatelně do dějin juda jako první západní judista, který získal vítězství na úkor zástupců kolébky juda. V roce 1964 svůj úspěch zopakoval na olympijských hrách v Tokiu, kdy nedal šanci domácímu Kaminagovi. Geesink se dá považovat za prototyp nového sportovního směřovaní juda. Sportovec odhodlaný a fyzicky zdatný, mající respekt k soupeři, ale ne strach, zná své možnosti. Tyto vlastnosti jsou ve sportovním judu daleko důležitější než vytříbená technika.

Geesink ukončil sportovní kariéru celkem čtyřikrát. Poprvé po vyhraném mistrovství světa v roce 1961, podruhé po olympijských hrách v roce 1964, potřetí v roce 1965. V tomto roce ho sužovala různá zranění – na mistrovství Evropy si v soutěži týmů natrhl sval a v individuálních soutěžích potom nestačil v semifinále na své soupeře. V roce 1967 ohlásil comeback, získal svůj další titul mistra Evropy, ale před mistrovstvím světa v roce 1967 se opět zranil. Poté, co se potvrdilo, že judo nebude součástí olympijských her v roce 1968, ukončil sportovní kariéru definitivně.

Geesinkův přínos pro evropské sportovní judo byl obrovský. V 60. letech s sebou vytáhl na špičkovou úroveň několik svých krajanů. Wim Ruska se stal dokonce jeho důstojným nástupcem co do rivality s japonskými soupeři. Inspiroval celou řadu chlapců z jiných, i tehdy málo judistických zemí k tréninku. V roce 1966 navštívil jako čestný host Prahu, kde probíhalo první akademické mistrovství světa v judu.

Po skončení sportovní kariéry pracoval, mimo krátkých epizod mezi profesionálními zápasníky nebo hraní ve filmu, jako funkcionář v domácím i mezinárodním sportu. O judu napsal několik publikací. Jedno období byl členem Mezinárodního olympijské výboru a nevyhnul se skandálu s hlasováním pro olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002. Na jeho návrh se zápasící judisté od sebe odlišují barvou judogi (bílá vs. modrá). V roce 1997 mu Mezinárodní judistická federace udělila 10. technický stupeň (judan). Kodokan (nejstarší a nejvýznamnější japonská škola juda) však udělení judanu až do jeho smrti (2010) nepotvrdil.

Rok	Kategorie		skupina A			semifinále	finále
LOH 1964	bez rozdílu vah		výhra Alan Petherbridge	výhra Akio Kaminaga		výhra Ted Boronovskis	výhra Akio Kaminaga

Rok	Kategorie		1/32	1/16	čtvrtfinále	semifinále	finále
MS 1965	těžká váha		výhra John Oostermann	výhra Peter Herrmann	výhra Seidži Sakaguči	výhra Parnaoz Čikviladze	výhra Micuo Macunaga

Rok		1/64	1/32	1/16	čtvrtfinále	semifinále	finále
MS 1956		x	výhra Étienne Plaige	výhra Reynaldo Forti	výhra Vince Tamura	prohra Jošihiko Jošimacu	-
MS 1958		výhra Bonkan	výhra Lien Kwenho	výhra Prock	prohra Kimijoši Jamašiki	-	-
MS 1961		výhra Suddžono	výhra Michel Bourgoin	výhra Stojan Stojaković	výhra Akio Kaminaga	výhra Hitoši Koga	výhra Kodži Sone

Několik článků z časopisu Black Belt – volně přístupný na serveru books.google.com.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Geesink na Wikimedia Commons
• Judo FactFiles
• Anton Geesink v databázi Olympedia (anglicky)