Anton Joachimsthaler
Anton Joachimsthaler | |
---|---|
Narození | 1930 (93–94 let) Vrchlabí Československo |
Národnost | německá |
Alma mater | Hochschule für angewandte Wissenschaften München |
Povolání | historik techniky, historik novověku a autor |
Zaměstnavatel | Deutsche Bundesbahn |
Znám jako | badatel Hitlerova mládí, posledních dnů a smrti |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Anton Joachimsthaler (* 1930 Vrchlabí) je německý historik. Proslul zejména svým výzkumem raného života německého diktátora Adolfa Hitlera v knize Korrektur einer Biografie a jeho posledních dnů v knize Hitlers Ende, vydané v angličtině pod názvem The Last Days of Hitler.
Život
Narodil v roce 1930 ve Vrchlabí v Sudetech. Vystudoval elektrotechniku na Oskar-von-Miller-Polytechnikum, předchůdci Vysoké školy aplikovaných věd v Mnichově.[1] Od roku 1956[1] pracoval pro Deutsche Bundesbahn (Německé spolkové dráhy) jako strojní a elektroinženýr na různých místech, naposledy jako vedoucí servisní pracovník v opravně Mnichov-Freimann. Od roku 1969 se zabývá současnou a železniční historií.
Od 70. let 20. století vydává publikace o dějinách techniky, obecných dějinách a podílí se na televizních pořadech ZDF Mainz, například Hitler as privateman. Mimořádný ohlas měla jeho práce Korrektur einer Biografie, v níž širší veřejnosti přiblížil řadu faktů o Hitlerových raných letech, a kniha Hitlers Ende, která vyšla v angličtině pod názvem The Last Days of Hitler: Legend, Evidence and Truth, je často citována.
Vědecké příspěvky
Je znám především díky přínosu ke studiu života Adolfa Hitlera. Je badatelem, který v posledních desetiletích významně přispěl k revizi prvních let Hitlerova života v Linci, Vídni a Mnichově. Historik Richard J. Evans jej vyzdvihl za „pozoruhodný... minuciózně podrobný a kritický popis důkazů týkajících se raného života nacistického vůdce.“[2] Pomohl vyvrátit názor, který vyslovili jiní historici, že mladý Hitler byl v období před první světovou válkou etablovaným antisemitou – zdůraznil přesvědčivé důkazy, že Hitler se vyvinul ve vážného antisemitu až během války nebo bezprostředně po ní. Zjistil to na základě svého výzkumu v městském archivu Hitlerova domovského města Linec. Stefanie Rabatsch, k níž Hitler podle svého přítele z dětství Augusta Kubizka choval fanatickou lásku, měla dívčí jméno „Isak“. Skutečnost, že Hitler měl milostný zájem o dívku, o níž se kvůli jejímu židovsky znějícímu jménu domníval, že je Židovka (ačkoli ve skutečnosti nebyla), činila vážný antisemitský postoj pozdějšího diktátora v té době velmi nepravděpodobným.
Vypracoval důležitý výzkum Breitspurbahn, Hitlerovy vytoužené širokorozchodné železnice o rozchodu 3 000 mm, což je více než dvojnásobek šířky standardního rozchodu 1 435 mm. Jeho první studie, publikovaná v roce 1981, je stále standardním dílem.
Podle historika Iana Kershawa je dílo The Last Days of Hitler: The Legends, The Evidence, The Truth „pečlivou studií svědectví a forenzních důkazů“ posledních dnů a smrti Hitlera.[3] Taktéž dodává, že kapitoly 5–7 jsou „nejspolehlivějším a nejpodrobnějším zkoumáním“ kremace Hitlera a Evy Braunové.[4] Zastával podobný názor, jaký publikoval o 45 let dříve americký právník Michael Musmanno, a tedy, že Hitlerovo tělo bylo spáleno téměř na popel, a proto ho Sověti nikdy nenašli. Joachimsthaler správně dospěl k závěru, že je znám pouze sovětský nález Hitlerových zubních pozůstatků, a vyslovil domněnku, že byly prosety z půdy.[5][6][7] Nizozemský historik Sjoerd J. de Boer napsal, že Joachimsthaler byl jedním z historiků, kteří v souvislosti s Hitlerem uvedli na pravou míru mnohé mýty.[8] Konkrétně se ohledně knihy Hitlers Ende vyjádřil, že se všemi svědky a důkazy v souvislosti s Hitlerovými posledními dny „vyčerpávajícím způsobem zabýval“ a že kniha byla důležitou reakcí na léta fám a spekulací ohledně diktátorovy smrti.[9]
Publikace
Jako autor:
V němčině
- Entwicklungsgeschichte der elektrischen Lokomotiven v 100 Jahre elektrische Eisenbahn. Starnberg: Keller Verlag, 1980, ISBN 3-7808-0125-6, str. 22ff.
- Bundesbahn-Ausbesserungswerk München-Freimann. Geschichte, Menschen, Fahrzeuge 1925–1985. Munchen: Bundesbahn-Ausbesserungswerk München-Freimann,1985.
- Die Breitspurbahn: Das Projekt zur Erschließung des groß-europäischen Raumes 1942–1945. München: Verlag Herbig, 1985. ISBN 3-7766-1352-1.
- Korrektur einer Biografie. Adolf Hitler 1908–1920. München: Verlag Herbig, 1989. ISBN 3776615753
- Hitlers Weg begann in München. 1913–1923. München: Verlag Herbig, 2000, ISBN 3-7766-2155-9 (überarbeitete Fassung von „Korrektur einer Biografie“).
- Hitlers Liste. Ein Dokument persönlicher Beziehungen. München, Verlag Harbig, 2003. ISBN 3776623284
- Hitlers Ende („Hitler's end“). München: F.A. Herbig Verlagsbuchhandlung, 2004.
- München – Hauptstadt der Bewegung („Munich - capital of the movement“). Mnichov
- Katalog Mnichovského městského muzea
Jako vydavatel:
- Christa Schroeder: Er war mein Chef. Mnichov 1985
- Paměti jedné z Hitlerových sekretářek
V angličtině
- Joachimsthaler, Anton (1999) [1995]. The Last Days of Hitler: The Legends, The Evidence, The Truth. Brockhampton Press. ISBN 1-86019-902-X.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Joachimsthaler na anglické Wikipedii.
- ↑ a b RALF ROSSBERG. DEUTSCHE EISENBAHNFAHRZEUGE VON 1838 BIS HEUTE. CHAM: SPRINGER 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 3-642-95770-6, ISBN 978-3-642-95770-3. OCLC 1250202625
- ↑ Evans 2020, s. 169.
- ↑ Kershaw 2001, s. 1037.
- ↑ Kershaw 2001, s. 1038.
- ↑ Joachimsthaler 1999, s. 210–225, 226–239, 252–253, 284 n.21.
- ↑ MUSMANNO, Michael Angelo. Ten Days to Die. [s.l.]: Doubleday 304 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: _jNAAAAAIAAJ.
- ↑ Daly-Groves 2019, s. 27, 156–158.
- ↑ de Boer 2022, s. xii.
- ↑ de Boer 2022, s. 185.
Literatura
- Daly-Groves, Luke (2019). Hitler's Death: The Case Against Conspiracy. Oxford, UK: Osprey. ISBN 978-1-4728-3454-6.
- de Boer, Sjoerd (2022). The Hitler Myths: Exposing the Truth Behind the Stories about the Führer. Frontline Books. ISBN 978-1-39901-905-7.
- Evans, Richard (2020). The Hitler Conspiracies. London: Oxford University Press. ISBN 978-0190083052.
- Kershaw, Ian (2001) [2000]. Hitler, 1936–1945: Nemesis. New York; London: W. W. Norton & Company. ISBN 978-0-393-32252-1.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“