Anton Joachimsthaler

Anton Joachimsthaler
Narození1930 (93–94 let)
Vrchlabí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostněmecká
Alma materHochschule für angewandte Wissenschaften München
Povoláníhistorik techniky, historik novověku a autor
ZaměstnavatelDeutsche Bundesbahn
Znám jakobadatel Hitlerova mládí, posledních dnů a smrti
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anton Joachimsthaler (* 1930 Vrchlabí) je německý historik. Proslul zejména svým výzkumem raného života německého diktátora Adolfa Hitlera v knize Korrektur einer Biografie a jeho posledních dnů v knize Hitlers Ende, vydané v angličtině pod názvem The Last Days of Hitler.

Život

Narodil v roce 1930 ve Vrchlabí v Sudetech. Vystudoval elektrotechniku na Oskar-von-Miller-Polytechnikum, předchůdci Vysoké školy aplikovaných věd v Mnichově.[1] Od roku 1956[1] pracoval pro Deutsche Bundesbahn (Německé spolkové dráhy) jako strojní a elektroinženýr na různých místech, naposledy jako vedoucí servisní pracovník v opravně Mnichov-Freimann. Od roku 1969 se zabývá současnou a železniční historií.

Od 70. let 20. století vydává publikace o dějinách techniky, obecných dějinách a podílí se na televizních pořadech ZDF Mainz, například Hitler as privateman. Mimořádný ohlas měla jeho práce Korrektur einer Biografie, v níž širší veřejnosti přiblížil řadu faktů o Hitlerových raných letech, a kniha Hitlers Ende, která vyšla v angličtině pod názvem The Last Days of Hitler: Legend, Evidence and Truth, je často citována.

Vědecké příspěvky

Je znám především díky přínosu ke studiu života Adolfa Hitlera. Je badatelem, který v posledních desetiletích významně přispěl k revizi prvních let Hitlerova života v Linci, Vídni a Mnichově. Historik Richard J. Evans jej vyzdvihl za „pozoruhodný... minuciózně podrobný a kritický popis důkazů týkajících se raného života nacistického vůdce.“[2] Pomohl vyvrátit názor, který vyslovili jiní historici, že mladý Hitler byl v období před první světovou válkou etablovaným antisemitou – zdůraznil přesvědčivé důkazy, že Hitler se vyvinul ve vážného antisemitu až během války nebo bezprostředně po ní. Zjistil to na základě svého výzkumu v městském archivu Hitlerova domovského města Linec. Stefanie Rabatsch, k níž Hitler podle svého přítele z dětství Augusta Kubizka choval fanatickou lásku, měla dívčí jméno „Isak“. Skutečnost, že Hitler měl milostný zájem o dívku, o níž se kvůli jejímu židovsky znějícímu jménu domníval, že je Židovka (ačkoli ve skutečnosti nebyla), činila vážný antisemitský postoj pozdějšího diktátora v té době velmi nepravděpodobným.

Vypracoval důležitý výzkum Breitspurbahn, Hitlerovy vytoužené širokorozchodné železnice o rozchodu 3 000 mm, což je více než dvojnásobek šířky standardního rozchodu 1 435 mm. Jeho první studie, publikovaná v roce 1981, je stále standardním dílem.

Podle historika Iana Kershawa je dílo The Last Days of Hitler: The Legends, The Evidence, The Truth „pečlivou studií svědectví a forenzních důkazů“ posledních dnů a smrti Hitlera.[3] Taktéž dodává, že kapitoly 5–7 jsou „nejspolehlivějším a nejpodrobnějším zkoumáním“ kremace Hitlera a Evy Braunové.[4] Zastával podobný názor, jaký publikoval o 45 let dříve americký právník Michael Musmanno, a tedy, že Hitlerovo tělo bylo spáleno téměř na popel, a proto ho Sověti nikdy nenašli. Joachimsthaler správně dospěl k závěru, že je znám pouze sovětský nález Hitlerových zubních pozůstatků, a vyslovil domněnku, že byly prosety z půdy.[5][6][7] Nizozemský historik Sjoerd J. de Boer napsal, že Joachimsthaler byl jedním z historiků, kteří v souvislosti s Hitlerem uvedli na pravou míru mnohé mýty.[8] Konkrétně se ohledně knihy Hitlers Ende vyjádřil, že se všemi svědky a důkazy v souvislosti s Hitlerovými posledními dny „vyčerpávajícím způsobem zabýval“ a že kniha byla důležitou reakcí na léta fám a spekulací ohledně diktátorovy smrti.[9]

Publikace

Jako autor:

V němčině

  • Entwicklungsgeschichte der elektrischen Lokomotiven v 100 Jahre elektrische Eisenbahn. Starnberg: Keller Verlag, 1980, ISBN 3-7808-0125-6, str. 22ff.
  • Bundesbahn-Ausbesserungswerk München-Freimann. Geschichte, Menschen, Fahrzeuge 1925–1985. Munchen: Bundesbahn-Ausbesserungswerk München-Freimann,1985.
  • Die Breitspurbahn: Das Projekt zur Erschließung des groß-europäischen Raumes 1942–1945. München: Verlag Herbig, 1985. ISBN 3-7766-1352-1.
  • Korrektur einer Biografie. Adolf Hitler 1908–1920. München: Verlag Herbig, 1989. ISBN 3776615753
  • Hitlers Weg begann in München. 1913–1923. München: Verlag Herbig, 2000, ISBN 3-7766-2155-9 (überarbeitete Fassung von „Korrektur einer Biografie“).
  • Hitlers Liste. Ein Dokument persönlicher Beziehungen. München, Verlag Harbig, 2003. ISBN 3776623284
  • Hitlers Ende („Hitler's end“). München: F.A. Herbig Verlagsbuchhandlung, 2004.
  • München – Hauptstadt der Bewegung („Munich - capital of the movement“). Mnichov
    • Katalog Mnichovského městského muzea

Jako vydavatel:

  • Christa Schroeder: Er war mein Chef. Mnichov 1985
    • Paměti jedné z Hitlerových sekretářek

V angličtině

  • Joachimsthaler, Anton (1999) [1995]. The Last Days of Hitler: The Legends, The Evidence, The Truth. Brockhampton Press. ISBN 1-86019-902-X.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Joachimsthaler na anglické Wikipedii.

  1. a b RALF ROSSBERG. DEUTSCHE EISENBAHNFAHRZEUGE VON 1838 BIS HEUTE. CHAM: SPRINGER 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 3-642-95770-6, ISBN 978-3-642-95770-3. OCLC 1250202625 
  2. Evans 2020, s. 169.
  3. Kershaw 2001, s. 1037.
  4. Kershaw 2001, s. 1038.
  5. Joachimsthaler 1999, s. 210–225, 226–239, 252–253, 284 n.21.
  6. MUSMANNO, Michael Angelo. Ten Days to Die. [s.l.]: Doubleday 304 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: _jNAAAAAIAAJ. 
  7. Daly-Groves 2019, s. 27, 156–158.
  8. de Boer 2022, s. xii.
  9. de Boer 2022, s. 185.

Literatura

  • Daly-Groves, Luke (2019). Hitler's Death: The Case Against Conspiracy. Oxford, UK: Osprey. ISBN 978-1-4728-3454-6.
  • de Boer, Sjoerd (2022). The Hitler Myths: Exposing the Truth Behind the Stories about the Führer. Frontline Books. ISBN 978-1-39901-905-7.
  • Evans, Richard (2020). The Hitler Conspiracies. London: Oxford University Press. ISBN 978-0190083052.
  • Kershaw, Ian (2001) [2000]. Hitler, 1936–1945: Nemesis. New York; London: W. W. Norton & Company. ISBN 978-0-393-32252-1.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“