Anton Prokesch von Osten

Anton hrabě Prokesch von Osten
Baron Anton Prokesch jako generálmajor a vyslanec v Řecku (1847, litografie, Josef Kriehuber)
Rakouský a rakousko-uherský velvyslanec v Turecku
Ve funkci: 1855 – 1871
Předchůdce	August Koller
Nástupce	Emanuel Ludolf
Rakouský vyslanec u Německého spolkového sněmu
Ve funkci: 1853 – 1855
Předchůdce	Bedřich Thun-Hohenstein
Nástupce	Johann Bernhard von Rechberg
Rakouský vyslanec v Prusku
Ve funkci: 1849 – 1852
Předchůdce	Josef Trauttmansdorff
Nástupce	Bedřich Thun-Hohenstein
Rakouský vyslanec v Řecku
Ve funkci: 1834 – 1849
Narození	10. prosince 1795 Štýrský Hradec
Úmrtí	26. října 1876 (ve věku 80 let) Vídeň
Choť	Irene Kiesewetter von Wiesenbrunn (od 1832)
Rodiče	Maximilian Franz Prokesch
Děti	Anton Prokesch von Osten the Younger
Profese	diplomat, spisovatel, politik, numismatik a scientific explorer
Ocenění	rytíř Řádu Božího hrobu
Commons	Anton von Prokesch-Osten
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton hrabě Prokesch von Osten (10. prosince 1795, Štýrský Hradec – 26. října 1876, Vídeň) byl rakouský diplomat, generál a spisovatel.^[1] Od mládí sloužil v rakouské armádě, později se uplatnil v diplomacii, byl dlouholetým vyslancem v Řecku (1834–1849) a velvyslancem v Turecku (1855–1871). Souběžně postupoval v armádní hierarchii a dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1863), stal se též členem rakouské panské sněmovny. V roce 1830 byl povýšen do šlechtického stavu, v závěru kariéry nakonec dosáhl hraběcího titulu (1871). Vynikl také jako spisovatel, stěžejním tématem jeho prací byla problematika Orientu.

Mládí

Měl původ v moravské měšťanské rodině, předkové žili v Židlochovicích, kde se František Prokeš připomíná v roce 1700 jako obchodník. Antonův otec Maxmilián František (1767–1811) jako státní úředník a díky sňatku přesídlil do Rakouska, později vlastnil statek ve Štýrsku. Anton studoval na gymnáziu ve Štýrském Hradci, dva roky pokračoval ve studiích na právnické fakultě. Jeho vzdělání především v humanitních oborech ovlivnil spisovatel a historik Julius Schneller, který byl rodinným přítelem a později druhým manželem Antonovy ovdovělé matky. Anton vstoupil do armády a zúčastnil se závěru napoleonských válek. Pokračoval v samostudiu v různých oborech, pobýval v Německu a také v Paříži. Od roku 1817 byl profesorem matematiky na vojenské škole v Olomouci, mezitím se v hodnosti poručíka stal pobočníkem maršála Schwarzenberga. Jako kartograf pobýval v Sedmihradsku, mezitím sloužil u generálního štábu a poté v Terstu.

Diplomat

Ve druhé polovině dvacátých let 19. století zahájil diplomatickou část své kariéry, kdy vykonal několik cest do Řecka a Egypta. V roce 1829 se stal rytířem Řádu božího hrobu, téhož roku uzavřel smlouvu ve prospěch křesťanů ve Svaté zemi a za zásluhy získal Leopoldův řád. V roce 1830 byl povýšen do šlechtického stavu^[2], poté pobýval ve Vídni, kde se stal důvěrníkem vévody zákupského. Po roce 1831 byl v hodnosti majora náčelníkem štábu vojenské posádky v Bologni, znovu se jako diplomat uplatnil v Orientu. V roce 1834 byl povýšen na plukovníka a v letech 1834–1849 byl rakouským vyslancem v Athénách, kde byl zároveň prezidentem rady pro katolickou církev. Díky svým předchozím aktivitám a znalosti místních poměrů získal v Řecku značný vliv. Z Athén podnikl mimo jiné cesty do Londýna a Paříže. Mimo aktivní službu v armádě nadále postupoval v hodnostech (generálmajor 1843, polní podmaršál 1848) a v roce 1845 byl povýšen do stavu svobodných pánů.

Po revoluci v roce 1848 byl přeložen jako vyslanec do Berlína, kde setrval do roku 1852. Od ledna 1853 do října 1855 byl vyslancem u spolkového sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem. Od roku 1855 pobýval jako diplomat v Turecku, nejprve ve funkci internuncia, později vyslance a nakonec v roce 1867 obdržel titul velvyslance. V roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny, jako vysoce postavený diplomat byl též c. k. tajným radou. V armádě byl v roce 1863 povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.^[3] Jako velvyslanec v Istanbulu setrval do roku 1871, po odchodu do výslužby byl povýšen na hraběte (1871).

Spisovatel

Kromě své dlouholeté kariéry v diplomacii a armádě proslul jako spisovatel, k literární činnosti inklinoval již od dob svých studií. Již v roce 1823 vydal paměti svého nadřízeného maršála Schwarzenberga (Denkwürdigkeiten aus dem Leben des Feldmarschalls Fürsten Carl zu Schwarzenberg, podruhé vydáno 1861). Ve třech svazcích zpracoval své poznatky z cest po Orientu (Erinnerungen aus Aegypten und Kleinasien; Vídeň, 1831). Kromě toho psal také prózu a básně začleněné do obsáhlého komplexu Kleine Schriften von Ritter Anton von Prokesch-Osten (Stuttgart, 1842-1844, 7 svazků). Na svém zásadním historickém díle Geschichte des Abfalls der Greichen vom Türkischen Reiche o cestě Řecka k nezávislosti na Osmanské říši pracoval přes třicet let (vydáno bylo v šesti svazcích v roce 1867 ve Vídni). Dobu strávenou po boku Napoleona II. zpracoval v díle Mein Verhältniß zum Herzog von Reichstadt vydaném až po jeho smrti ve Stuttgartu a Paříži. Drobnými články přispíval také do různých časopisů a pořádal přednášky. Zabýval se mimo jiné archeologií a numismatikou. Jeho obsáhlou sbírku mincí shromážděnou během diplomatické služby koupilo v roce 1875 berlínské muzeum. Byl členem Akademie věd ve Vídni a Berlíně.

V roce 1832 se oženil s pianistkou Irene Kiesewetterovou (1809–1872), dcerou rakouského hudebního historika Raphaela Kiesewettera. Jejich syn hrabě Anton Prokesch von Osten (1837–1919) sloužil původně v armádě, později se uplatnil také jako spisovatel. Dcera Irena se provdala za barona Franze Reyera (1824–1909), který působil v diplomatických službách.^[4]

Anton Prokesch zemřel ve Vídni 26. října 1876 ve věku 80 let. Pohřben byl na hřbitově ve Štýrském Hradci v hrobce postavené podle projektu Theophila von Hansena, který se jako architekt uplatnil s Prokeschovou podporou již ve čtyřicátých letech 19. století v Řecku.

Odkazy

Reference

Literatura

• HÁLEK, Jan: Anton hrabě Prokesch von Osten. Půlstoletí v evropské diplomacii in: Lidé a dějiny. K roli osobnosti v historii v multidisciplinární perspektivě; Nakladatelství Academia, Praha, 2017; s. 371–392 ISBN 978-80-200-2716-0
• MÍŠEK, Roman: Diplomat a cestovatel Anton Prokesch von Osten a rakouský postoj k řeckému povstání v letech 1826–1830 (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2008; 208 s.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Prokesch von Osten na Wikimedia Commons
• Anton Prokesch na webu rakouského parlamentu
• Anton Prokesch in: Österreichisches Biographisches Lexikon