Anton Rakický

Anton Rakický (22. dubna 1945 Brezová pod Bradlom^[1] – listopad 2022^[2]) byl slovenský obchodník, manažer a hráč na bendžo.^[3] V 90. letech 20. století byl několik let generálním ředitelem slovenského podniku zahraničního obchodu Petrimex a souběžně několik měsíců zastával pozici náměstka slovenského ministra mezinárodních vztahů, posléze státního tajemníka slovenského ministerstva zahraničí. Veřejnosti byl znám zejména jako přítel Andreje Babiše,^[4] nad nímž držel ochrannou ruku v době jeho působení v PZO Chemapol (Petrimex) a kterého „vytáhl nahoru“^[3], „do nejvyšších pater byznysu, vlivu a politiky“.^[5]

Rakický v době komunistického režimu působil v PZO Chemapol (Petrimex). V 80. letech 20. století byl šéfem 32. skupiny pro obchod s hnojivy.^[6] Byl znám jako zdatný a jazykově vybavený vyjednavač, který se hbitě pohybuje ve světě mezinárodního byznysu a nenechá se nikým doběhnout.^[6] Také ovšem jako tělnatý bonviván žijící opulentním způsobem života.^[6][7] Byl členem KSČ, ačkoli po srpnu 1968 zahodil členskou legitimaci a několik let měl pozastavené členství; zpět do strany se mohl vrátit v roce 1972.^[8] V roce 1976 ho StB označila za kandidáta tajné spolupráce^{[pozn 1]}; později byl překlasifikován na důvěrníka.^[8] Podle zmínek v archivech pracovníkům tajné služby sděloval řadu citlivých informací, nejen o obchodních partnerech podniku, ale hlavně o podřízených.^[5]

Rakický v 80. letech údajně velice dobře vycházel s důstojníkem StB Rastislavem Mátrayem (vedoucím bratislavského oddělení StB pro PZO^[9]) a StB jej řadu let nechávala v klidu.^[8] Po Mátrayově nuceném odchodu od tajné policie^{[pozn 2]} se v StB začaly postupně množit zprávy o „ne zrovna správném vztahu šéfa 32. obchodní skupiny k zásadám socialistického hospodaření“^[8] a slovenská větev StB ho začala prověřovat pro podezření ze závažné hospodářské kriminality (spis byl veden pod krycím jménem Nota).^[8]

Vyšetřování se týkalo údajného protežování západních firem a obohacování.^[11] Rakický prodal za Petrimex do ciziny 28 tisíc tun síry dovezené z Polska, čímž porušil předpisy a způsobil nedostatek suroviny v domácím hospodářství (některé továrny kvůli tomu musely omezit výrobu).^[11] Navíc polská strana po zjištění reexportu zastavila dodávky do Československa, takže to pak muselo síru dovážet ze západu za téměř dvojnásobnou cenu.^[11] Vyšetřovatel StB škodu vyčíslil na 80 miliónů devizových korun, což v té době byla závratná částka.^[11] Upozorňoval také na Rakického podezřele velké bohatství a velmi nákladný způsob života jeho rodiny.^[11] (Rakický neúměrné výdaje vysvětloval příjmy z hudebních koncertů – byl totiž také uznávaným jazzovým bendžistou a cestoval s kapelou po světě.^[11]) StB proti Rakickému „rozvinula sledovací mašinerii“^[7] (využila agenturní síť v Petrimexu, zprávy z rezidentury ve Varšavě, nasadila odposlech domácího telefonu, prováděla tajné prohlídky a monitoring jeho korespondence; prověřila bankovní konta, vyslýchala kompetentní osoby apod.)^[11] Sám Rakický se ovšem díky množství známostí mezi příslušníky StB o svém vyšetřování dozvěděl, ovlivňoval ho stížnostmi na nejvyšší stranické i státní orgány a případ nakonec skončil závěrem, že nejde o podezření z trestného činu.^[11] Na základě tohoto podezření ovšem ztratil místo v Petrimexu a oficiálně se živil jen jako hudebník.^[11]

Po listopadu 1989 se Rakický velmi rychle zorientoval a mistrně zužitkoval své vyšetřování StB (pasoval se za oběť totalitního útisku).^[11] Už v lednu 1990 ho slovenská republiková vláda národního porozumění jmenovala náměstkem ministra průmyslu.^[12] Využil své konexe (přátelil se zejména s Milanem Kňažkem a Ján Čarnogurským^[12]) a byl Kňažkovým státním tajemníkem v době, kdy působil jako ministr mezinárodních vztahů v první vládě Vladimíra Mečiara.^[5] Kňažko v té době budoval struktury budoucího ministerstva zahraničních věcí a veškerou hierarchii, kontakty a vztahy vytvářel s Rakickým po boku.^[5] Státní tajemníci měli v té době vyšší pravomoci než je tomu dnes.^[5] V řadě aktivit mohli jednat samostatně, často dokonce vedli jednání se špičkami cizích států na vlastní pěst.^[5] Jistě to podnikatele pomýšlejícího na možnosti zahraniční klientely potěšilo.^[5]

Poté, co se Kňažko stal po volbách v červnu 1992 ministrem mezinárodních vztahů, stal se Rakický v srpnu 1992 jeho náměstkem.^[12] Na starost měl hlavně hospodářskou agendu.^[12] Po přejmenování ministerstva na ministerstvo zahraničních věcí přešel Rakický do funkce státního tajemníka.^[12] V listopadu 1992 ovšem musel z ministerstva odejít kvůli aféře s chystaným prodejem tanků do Pákistánu.^[12] Ve skutečnosti ovšem Rakického vytlačili Mečiar a jeho lidé, s nimiž se dostával do konfliktu i sám Kňažko (Mečiar jej z vlády odvolal v březnu 1993).^[12]

Po sametové revoluci byl odvolán generální ředitel Petrimexu Rudolf Štencl a akcionáři Petrimexu (tedy zástupci českých a slovenských chemiček) zvolili předsedou představenstva těsnou většinou Ivana Harmaniaka.^{[13][pozn 3]} Zaměstnanci Petrimexu ale sepsali protestní petici a vynutili si zvolení Rakického.^[13]

Nový ředitel jmenovaný „na přání lidu“ měl s podnikem velké plány. Doba byla taková, že postupně opadávala omezení pro mezinárodní obchod a centrální plánování nahradila „volná ruka trhu“.^[13] Petrimex se musel nové době přizpůsobit a tak Rakický prováděl velké vnitřní změny (snížil počet servisních zaměstnanců, přizpůsobil své vnitřní fungování podle klientů apod.) Hospodářsky prosperoval (např. v roce 1992 vykázal obrat 27,4 miliardy korun a zisk 372 milionů korun).^[12] Rakický se ovšem nechtěl spokojit s tím, aby Petrimex zůstal jen obchodní společností (nejspíš si uvědomoval, že přijde doba, kdy se samy chemičky naučí sjednávat dodávky a odbyt samostatně a tedy levněji)^[14] a připravoval se na privatizaci.^[14] Ta se sice rozběhla až v roce 1995, ale zápisy z představenstva Petrimexu dokazují, že vedení podniku hledalo cestu pro majetkový vstup do některých chemiček minimálně od roku 1992.^[14]

Andrej Babiš nastoupil do Chemapolu (Petrimexu) v roce 1978 hned po vysoké škole. Redaktor Tomáš Pergler, který o Babišovi napsal knihu a řadu článků, v rozhovoru pro týdeník Reflex (v roce 2014) o Babišovi uvedl: „Už krátce po svém nástupu do Petrimexu objevil člověka, který byl něco jako guru nebo kmotr v jednom. Rozhodně nad ním celou dobu držel ochrannou ruku, a je možné, že dodnes je beneficientem jeho podnikání. Tento člověk se jmenuje Anton Rakický.“^[15] „Rakický byl hodně mazaný bonviván s fantazií. Zatímco Babiš měl pověst spíš pracovitého kluka, kterého někam pošlete a on to spolehlivě udělá. Tohle spojení bylo velmi produktivní nejen v komunismu, ale hlavně v devadesátých letech, když společně přechytračili ostatní lidi z vedení a ovládli Agrofert,“ uvedl dále novinář.^[15]

Kromě svého působení v byznysu byl Rakický též uznávaný hráč na bendžo. Hrál ve skupině Revival Jazz Band, která působila v letech 1972–1977^[16] a odehrála množství koncertů po celé Evropě.^[16] Další jeho známé působení je z formace T&R Band existující v letech 1986–1995.^[16]