Anton von Bechtolsheim
Anton baron von Bechtolsheim | |
---|---|
Velitel císařské gardy | |
Ve funkci: 1902 – 1904 | |
Předchůdce | Eugen Piret de Bihain |
Nástupce | Alois Paar |
Zemský velitel v Chorvatsku (13. armádní sbor v Záhřebu) | |
Ve funkci: 1891 – 1902 | |
Předchůdce | Josef von Reicher |
Nástupce | Hugo von Klobus |
Vojenský zplnomocněnec v Rusku | |
Ve funkci: 1870 – 1880 | |
Předchůdce | nově zřízená funkce |
Nástupce | Alexandr Uexküll-Gyllenband |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál jezdectva (1894), polní podmaršál (1887), generálmajor (1882) |
Narození | 13. prosince 1834 Würzburg |
Úmrtí | 25. ledna 1904 (ve věku 69 let) Vídeň |
Titul | baron |
Profese | voják |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anton Mauchenheim svobodný pán von Bechtolsheim (13. prosince 1834 Würzburg – 25. ledna 1904 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V rakouské armádě sloužil od roku 1852, vyznamenal se v roce 1866 ve válce v Itálii a za účast v bitvě u Custozzy získal Řád Marie Terezie. Později byl císařským pobočníkem a jako diplomat strávil deset let v Rusku. V letech 1891–1902 byl zemským velitelem v Chorvatsku a v roce 1894 dosáhl hodnosti generála jezdectva. V závěru kariéry zastával čestnou hodnost velitele jedné z císařských gard.[1]
Životopis
Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny Mauchenheim s titulem svobodných pánů z Bechtolsheimu (od 1816). Narodil se jako mladší syn bavorského komořího a důstojníka Johanna Philippa Bechtolsheima (1789–1848) a jeho manželky Karolíny, rozené baronky von Gagern (1801–1895).[2] Anton jako jediný ze široce rozvětvené rodiny vstoupil do rakouské armády, svou službu začínal v roce 1852 jako kadet. Vyznamenal se ve válce v Itálii (1866), kde bojoval v hodnosti rytmistra a za účast v bitvě u Custozzy obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie.[3][4] V roce 1868 byl povýšen na majora a byl přidělen ke 4. hulánskému pluku, zároveň se stal pobočníkem císaře Františka Josefa a v roce 1869 jej doprovázel ke slavnostnímu otevření Suezského průplavu.
V letech 1870–1880 působil jako diplomat v Rusku, kde začínal jako attaché, od roku 1872 byl vojenským zplnomocněncem. V roce 1876 byl povýšen na plukovníka, formálně nadále zůstával ve funkci císařského pobočníka.[5][6] Během diplomatické mise v Petrohradě se jako štábní důstojník zúčastnil rusko-turecké války v roce 1878.
Po návratu do Rakouska byl jmenován velitelem hulánského pluku č. 2 knížete Schwarzenberga. V roce 1882 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády v Prešpurku.[7] V roce 1887 dosáhl hodnosti polního podmaršála a ve funkci jezdecké divize byl přeložen do Krakova. V letech 1889–1891 byl zástupcem velitele 11. armádního sboru ve Lvově a následně v letech 1891–1902 velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu, respektive vrchním velitelem pro Království chorvatsko-slavonské.[8][9][10] V roce 1894 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva.[11][12] V závěru kariéry zastával čestnou funkci kapitána císařské gardy trabantů (Kaiserlich-königliche Trabantenleibgarde 1902–1904).[13]
Tituly a ocenění
V roce 1863 získal titul c. k. komořího[14] a jako velitel armádního sboru byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence (1890).[15] Během své vojenské služby obdržel řadu vyznamenání. Kromě zmíněného prestižního Řádu Marie Terezie byl v Rakousku nositelem několika dalších vyznamenání, jako císařský pobočník a diplomat obdržel také řadu ocenění od zahraničních panovníků.[16] Od roku 1891 byl čestným majitelem nově zřízeného dragounského pluku č. 15.[17] Jméno Antona Bechtolsheima nesla v letech 1967–2012 Bechtolsheimská kasárna ve Vídeňském Novém Městě.[18]
Rakousko-Uhersko
- rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
- velkokříž Leopoldova řádu
- rytířský kříž Řádu sv. Štěpána
- Řád železné koruny I. třídy
- Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací
- Vojenský záslužný kříž
- Vojenská záslužná medaile
Zahraničí
- Řád svaté Anny II. třídy s brilianty (Rusko)
- Řád svatého Vladimíra III. třídy s meči (Rusko)
- Řád sv. Jiří IV. třídy (Rusko)
- velkokříž Řádu červené orlice (Prusko)
- Řád koruny III. třídy (Prusko)
- velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
- velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
- Řád Karla III. (Španělsko)
- komandér Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
Odkazy
Reference
- ↑ Anton von Bechtolsheim in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1902; Gotha, 1902; s. 175 dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 78
- ↑ Seznam rytířů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 46 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 34, 197 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 63, 104, 120 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1882; s. 123 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 227 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1892; Vídeň, 1892; s. 118 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Antona von Bechtolsheima in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 12 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Seznam velitelů císařské gardy trabantů in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 57 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 175 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 182 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Antona von Bechtolsheima in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1902; s. 16 dostupné online
- ↑ Dragounský pluk č. 15 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 692 dostupné online
- ↑ Bechtolsheim-Kaserne dostupné online
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Stuha řádu železné koruny
Ribbon bar of the Order of St. Anna.
Ribbon bar of the Order of Saint George 4th class. The Russian Federation, 2000/2010.
Autor: Skukifish, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino di 1^ classe dell'Ordine di San Gregorio Magno (Santa Sede)
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Order of Charles III, Knight's/Dame Cross.
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Cavaliere di Gran Croce dell'Ordine Imperiale della Corona Ferrea
Ribbon bar: Order of the Red Eagle
Autor: Guy de Rambaud Участник:Vissarion, Licence: CC BY-SA 3.0
Band to Order St Vladimir
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Knights of the Order of Saint Stephen of Hungary
Wappen der Familie von Mauchenheim nach Siebmachers Wappenbuch
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Baron Anton Mauchenheim von Bechtolsheim (1834–1904), General of Cavalry of Austro-Hungarian Army
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastro da cavaliere dell'Ordine Militare di Maria Teresa (Austria imperiale)
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Order of the Star of Romania
Autor: Boroduntalk, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: Order of the Crown. Prussia.
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Cavaliere di Gran Croce dell'Ordine Imperiale di Leopoldo
Ribbon bar: War Ribbon (Kriegsbande) for Austro-Hungarian decorations (inter alia: Militär-Verdienstkreuz; Militär-Verdienstmedaille (Signum Laudis); Franz-Joseph-Orden; Tapferkeitsmedaille).
Autor: McOleo, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Order of the Cross of Takovo (Serbia)