Anton von Bechtolsheim
Anton baron von Bechtolsheim | |
---|---|
Velitel císařské gardy | |
Ve funkci: 1902 – 1904 | |
Předchůdce | Eugen Piret de Bihain |
Nástupce | Alois Paar |
Zemský velitel v Chorvatsku (13. armádní sbor v Záhřebu) | |
Ve funkci: 1891 – 1902 | |
Předchůdce | Josef von Reicher |
Nástupce | Hugo von Klobus |
Vojenský zplnomocněnec v Rusku | |
Ve funkci: 1870 – 1880 | |
Předchůdce | nově zřízená funkce |
Nástupce | Alexandr Uexküll-Gyllenband |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál jezdectva (1894), polní podmaršál (1887), generálmajor (1882) |
Narození | 13. prosince 1834 Würzburg |
Úmrtí | 25. ledna 1904 (ve věku 69 let) Vídeň |
Titul | baron |
Profese | voják |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anton Mauchenheim svobodný pán von Bechtolsheim (13. prosince 1834 Würzburg – 25. ledna 1904 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V rakouské armádě sloužil od roku 1852, vyznamenal se v roce 1866 ve válce v Itálii a za účast v bitvě u Custozzy získal Řád Marie Terezie. Později byl císařským pobočníkem a jako diplomat strávil deset let v Rusku. V letech 1891–1902 byl zemským velitelem v Chorvatsku a v roce 1894 dosáhl hodnosti generála jezdectva. V závěru kariéry zastával čestnou hodnost velitele jedné z císařských gard.[1]
Životopis
Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny Mauchenheim s titulem svobodných pánů z Bechtolsheimu (od 1816). Narodil se jako mladší syn bavorského komořího a důstojníka Johanna Philippa Bechtolsheima (1789–1848) a jeho manželky Karolíny, rozené baronky von Gagern (1801–1895).[2] Anton jako jediný ze široce rozvětvené rodiny vstoupil do rakouské armády, svou službu začínal v roce 1852 jako kadet. Vyznamenal se ve válce v Itálii (1866), kde bojoval v hodnosti rytmistra a za účast v bitvě u Custozzy obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie.[3][4] V roce 1868 byl povýšen na majora a byl přidělen ke 4. hulánskému pluku, zároveň se stal pobočníkem císaře Františka Josefa a v roce 1869 jej doprovázel ke slavnostnímu otevření Suezského průplavu.
V letech 1870–1880 působil jako diplomat v Rusku, kde začínal jako attaché, od roku 1872 byl vojenským zplnomocněncem. V roce 1876 byl povýšen na plukovníka, formálně nadále zůstával ve funkci císařského pobočníka.[5][6] Během diplomatické mise v Petrohradě se jako štábní důstojník zúčastnil rusko-turecké války v roce 1878.
Po návratu do Rakouska byl jmenován velitelem hulánského pluku č. 2 knížete Schwarzenberga. V roce 1882 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády v Prešpurku.[7] V roce 1887 dosáhl hodnosti polního podmaršála a ve funkci jezdecké divize byl přeložen do Krakova. V letech 1889–1891 byl zástupcem velitele 11. armádního sboru ve Lvově a následně v letech 1891–1902 velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu, respektive vrchním velitelem pro Království chorvatsko-slavonské.[8][9][10] V roce 1894 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva.[11][12] V závěru kariéry zastával čestnou funkci kapitána císařské gardy trabantů (Kaiserlich-königliche Trabantenleibgarde 1902–1904).[13]
Tituly a ocenění
V roce 1863 získal titul c. k. komořího[14] a jako velitel armádního sboru byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence (1890).[15] Během své vojenské služby obdržel řadu vyznamenání. Kromě zmíněného prestižního Řádu Marie Terezie byl v Rakousku nositelem několika dalších vyznamenání, jako císařský pobočník a diplomat obdržel také řadu ocenění od zahraničních panovníků.[16] Od roku 1891 byl čestným majitelem nově zřízeného dragounského pluku č. 15.[17] Jméno Antona Bechtolsheima nesla v letech 1967–2012 Bechtolsheimská kasárna ve Vídeňském Novém Městě.[18]
Rakousko-Uhersko
- rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
- velkokříž Leopoldova řádu
- rytířský kříž Řádu sv. Štěpána
- Řád železné koruny I. třídy
- Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací
- Vojenský záslužný kříž
- Vojenská záslužná medaile
Zahraničí
- Řád svaté Anny II. třídy s brilianty (Rusko)
- Řád svatého Vladimíra III. třídy s meči (Rusko)
- Řád sv. Jiří IV. třídy (Rusko)
- velkokříž Řádu červené orlice (Prusko)
- Řád koruny III. třídy (Prusko)
- velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
- velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
- Řád Karla III. (Španělsko)
- komandér Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
Odkazy
Reference
- ↑ Anton von Bechtolsheim in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1902; Gotha, 1902; s. 175 dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 78
- ↑ Seznam rytířů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 46 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 34, 197 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 63, 104, 120 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1882; s. 123 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 227 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1892; Vídeň, 1892; s. 118 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Antona von Bechtolsheima in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 12 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Seznam velitelů císařské gardy trabantů in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 57 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 175 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 182 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Antona von Bechtolsheima in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1902; s. 16 dostupné online
- ↑ Dragounský pluk č. 15 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 692 dostupné online
- ↑ Bechtolsheim-Kaserne dostupné online
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Order of Charles III, Knight's/Dame Cross.
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Cavaliere di Gran Croce dell'Ordine Imperiale della Corona Ferrea
Stuha řádu železné koruny
Autor: Skukifish, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino di 1^ classe dell'Ordine di San Gregorio Magno (Santa Sede)
Ribbon bar: Order of the Red Eagle
Autor: Guy de Rambaud Участник:Vissarion, Licence: CC BY-SA 3.0
Band to Order St Vladimir
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Knights of the Order of Saint Stephen of Hungary
Wappen der Familie von Mauchenheim nach Siebmachers Wappenbuch
Autor: Vlach Pavel, Licence: CC BY-SA 4.0
Baron Anton Mauchenheim von Bechtolsheim (1834–1904), General of Cavalry of Austro-Hungarian Army
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastro da cavaliere dell'Ordine Militare di Maria Teresa (Austria imperiale)
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Order of the Star of Romania
Autor: Boroduntalk, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: Order of the Crown. Prussia.
Ribbon bar of the Order of St. Anna.
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Cavaliere di Gran Croce dell'Ordine Imperiale di Leopoldo
Ribbon bar: War Ribbon (Kriegsbande) for Austro-Hungarian decorations (inter alia: Militär-Verdienstkreuz; Militär-Verdienstmedaille (Signum Laudis); Franz-Joseph-Orden; Tapferkeitsmedaille).
Autor: McOleo, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Order of the Cross of Takovo (Serbia)
Ribbon bar of the Order of Saint George 4th class. The Russian Federation, 2000/2010.