Anton von Pitreich

Anton von Pitreich
Erb rodu Pitreichů
Prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
Ve funkci: 1898 – 1903
Předchůdce	Eduard Handel-Mazzetti
Nástupce	Gustav Plentzner von Scharneck
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1898), polní podmaršál (1895), generálmajor (1885)
Narození	20. října 1838 Lublaň
Úmrtí	24. července 1907 (ve věku 68 let) Klagenfurt am Wörthersee
Rodiče	Vinzenz Ritter von Pitreich
Děti	Anton von Pitreich
Příbuzní	Heinrich von Pitreich a August von Pitreich (sourozenci)
Profese	právník a důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton von Pitreich (20. října 1838 Lublaň – 24. července 1907 Klagenfurt) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1858 a v mládí se zúčastnil několika válečných konfliktů. Později sloužil několik let mimo jiné v Čechách a uplatnil se jako štábní důstojník. Svou kariéru završil v hodnosti polního zbrojmistra jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora (1898–1903). Jeho mladší bratr Heinrich von Pitreich (1841–1920) byl také generálem a v letech 1902–1906 rakousko-uherským ministrem války.

Životopis

Pocházel z rakouské úřednické rodiny povýšené v roce 1769 do šlechtického stavu, narodil se jako starší syn právníka a soudce Vinzenze Pitreicha (1798–1869).^[1] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1858 jako poručík k 37. pěšímu pluku. Bojoval ve válce se Sardinií (1859) a zúčastnil se také prusko-rakouské války (1866). Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1864, major 1871). Působil mimo jiné u železničního odboru na generálním štábu, později sloužil u 36. pěšího pluku v Praze. V roce 1876 byl povýšen na podplukovníka a během okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878 měl na starost zajišťování komunikací. V roce 1879 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se ředitelem železničního odboru generálního štábu.^[2] V této funkci se mimo jiné zasloužil o výstavbu železnic v Bosně a Hercegovině.

V roce 1885 byl povýšen do hodnosti generálmajora^[3] a převzal velení 57. pěší brigády v Terezíně (1885–1890).^[4] V roce 1890 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 36. pěší divize v Záhřebu,^[5] od roku 1895 byl zástupcem velitele 2. armádního sboru ve Vídni.^[6] V roce 1897 byl jmenován prezidentem Vrchního vojenského soudu a nakonec byl v letech 1898–1903 prezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora (Oberster Militär-Gerichtshof).^[7][8] V roce 1898 obdržel čestnou hodnost polního zbrojmistra^[9] a k datu 1. října 1903 byl penzionován.^[10]

Tituly a ocenění

Během vojenské služby získal řadu vyznamenání. Byl rytířem Leopoldova řádu a nositelem Řádu železné koruny III. třídy, dále držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Jako prezident Vrchního vojenského soudu obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1897)^[11] a o rok později byl dekorován velkokřížem Řádu Františka Josefa (1898). Několik vyznamenání získal také od zahraničních panovníků, byl rytířem pruského Řádu červené orlice a nositelem Řádu pruské koruny I. třídy, dále obdržel komandérský kříž dánského Danebrožského řádu.^[12]

Rodina

Jeho syn Anton (1870–1939) sloužil také v armádě a za první světové války dosáhl hodnosti generálmajora (1918).

Antonův mladší bratr Heinrich von Pitreich (1841–1920) byl také rakousko-uherským generálem a v letech 1902–1906 ministrem války. Nejmladší z bratrů August von Pitreich (1855–1934) byl právníkem a prezidentem zemského soudu ve Štýrském Hradci. V další generaci sloužili také jejich potomci, Heinrichův syn Maximilian (1877–1945) byl c. k. plukovníkem, později sloužil v rakouské armádě a nakonec byl důstojníkem wehrmachtu. Augustův syn August (1881–1960) dosáhl v rakouské armádě hodnosti generálmajora a za druhé světové války byl jako štábní důstojník přidělen k úřadu říšského protektora v Praze.^[13]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Anton von Pitreich in: Österreichisches Biographisches Lexikon