Antonie Kleinerová

Antonie Kleinerová
Antonie Kleinerová, vazební fotografie z r. 1949.
Poslankyně Ústavodárného NS
Ve funkci: 1946 – 1948
Stranická příslušnost
Členství	ČSNS
Narození	23. března 1901 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. srpna 1982 Praha Československo Československo
Choť	Ing. Jaroslav Kleiner
Profese	politička
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonie Kleinerová, rozená Štainicová (23. března 1901 v Praze – 23. srpna 1982 v Praze), byla česká a československá politička Československé strany národně socialistické a poválečná poslankyně Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 pronásledována a vězněna.

Biografie

Pocházela z dělnické rodiny. Otec byl zámečníkem a matka byla v domácnosti. Antonie Kleinerová po absolvování měšťanské školy maturovala na obchodní akademii a pak studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ovšem nedokončila. V roce 1927 se jejím manželem stal Ing. Jaroslav Kleiner, zaměstnanec ministerstva národní obrany a později rozhlasu. Kleinerová pracovala od roku 1937 na ministerstvu sociální péče, kde se seznámila s Miladou Horákovou. Za druhé světové války se Kleinerovi zapojili do odboje a v roce 1941 je zatklo gestapo. Jaroslav Kleiner byl v dubnu 1942 popraven v koncentračním táboře Mauthausen, Antonie byla vězněna v Ravensbrücku a v ženské věznici Noisdorf. Po válce a návratu do ČSR se začala angažovat v národně socialistické straně.^[1]

V parlamentních volbách v roce 1946 se stala poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu zasedala formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948.^[2]

Patřila k té části národních socialistů, která nesouhlasila s průběhem komunistického převratu v roce 1948, a byla proto později politicky stíhána. V roce 1949 ji společně s dalšími funkcionáři národně socialistické strany zatkla Státní bezpečnost. V politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. byla odsouzena k trestu těžkého žaláře na doživotí. Kromě toho jí byl zkonfiskován majetek, vyměřen peněžitý trest dvaceti tisíc korun a odebrána na deset let čestná občanská práva. Byla vězněna ve Znojmě, Kutné Hoře, v Praze na Pankráci, v Chrudimi a v nápravněpracovním táboře Pardubice. Společně s dalšími vězeňkyněmi zde iniciovala v roce 1954 hladovku, za kterou byla kázeňsky potrestána. Doživotní trest jí byl v roce 1955 zmírněn na dvacet pět let a v roce 1960 byla propuštěna na amnestii.^[3][1]

Související články

• Proces s Miladou Horákovou a spol.
• Ludmila Brožová-Polednová

Odkazy

Reference

Literatura

• Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice, Horáková a společníci. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1950. 275 s. Dostupné online. 
• JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 640, ISBN 978-80-7000-167-7.

Související články

• Proces s Miladou Horákovou a spol.

Externí odkazy

• Antonie Kleinerová v parlamentu