Antonie Kleinerová
Antonie Kleinerová | |
---|---|
Antonie Kleinerová, vazební fotografie z r. 1949. | |
Poslankyně Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1946 – 1948 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSNS |
Narození | 23. března 1901 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 23. srpna 1982 Praha Československo |
Choť | Ing. Jaroslav Kleiner |
Profese | politička |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonie Kleinerová, rozená Štainicová (23. března 1901 v Praze – 23. srpna 1982 v Praze), byla česká a československá politička Československé strany národně socialistické a poválečná poslankyně Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 pronásledována a vězněna.
Biografie
Pocházela z dělnické rodiny. Otec byl zámečníkem a matka byla v domácnosti. Antonie Kleinerová po absolvování měšťanské školy maturovala na obchodní akademii a pak studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ovšem nedokončila. V roce 1927 se jejím manželem stal Ing. Jaroslav Kleiner, zaměstnanec ministerstva národní obrany a později rozhlasu. Kleinerová pracovala od roku 1937 na ministerstvu sociální péče, kde se seznámila s Miladou Horákovou. Za druhé světové války se Kleinerovi zapojili do odboje a v roce 1941 je zatklo gestapo. Jaroslav Kleiner byl v dubnu 1942 popraven v koncentračním táboře Mauthausen, Antonie byla vězněna v Ravensbrücku a v ženské věznici Noisdorf. Po válce a návratu do ČSR se začala angažovat v národně socialistické straně.[1]
V parlamentních volbách v roce 1946 se stala poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu zasedala formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[2]
Patřila k té části národních socialistů, která nesouhlasila s průběhem komunistického převratu v roce 1948, a byla proto později politicky stíhána. V roce 1949 ji společně s dalšími funkcionáři národně socialistické strany zatkla Státní bezpečnost. V politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. byla odsouzena k trestu těžkého žaláře na doživotí. Kromě toho jí byl zkonfiskován majetek, vyměřen peněžitý trest dvaceti tisíc korun a odebrána na deset let čestná občanská práva. Byla vězněna ve Znojmě, Kutné Hoře, v Praze na Pankráci, v Chrudimi a v nápravněpracovním táboře Pardubice. Společně s dalšími vězeňkyněmi zde iniciovala v roce 1954 hladovku, za kterou byla kázeňsky potrestána. Doživotní trest jí byl v roce 1955 zmírněn na dvacet pět let a v roce 1960 byla propuštěna na amnestii.[3][1]
Související články
Odkazy
Reference
- ↑ a b Antonie Kleinerová dostala doživotí [online]. lidovky.cz [cit. 2012-01-10]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1273.
Literatura
- Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice, Horáková a společníci. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1950. 275 s. Dostupné online.
- JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 640, ISBN 978-80-7000-167-7.
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vazební fotografie Antonie Kleinerová