Antonij (Chrapovickij)

Jeho Blaženost Antonij
První hierarcha Ruské pravoslavné církve v zahraničí
Metropolita Antonij (1935)
Církev	pravoslavná
Osobní údaje
Rodné jméno	Aleksej Pavlovič Chrapovickij
Země	Rusko Rusko
Datum narození	17. března 1863
Místo narození	Novgorodský govenorát
Datum úmrtí	10. srpna 1936
Národnost	ruská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Metropolita Antonij (světským jménem Alexej Pavlovič Chrapovickij; 17. března ( OS ) 1863 – 10. srpna 1936) byl biskup ruské pravoslavné církve v Ruské říši, metropolita Kyjeva a Haliče, který po porážce Bílé armády gen. Petra Wrangela v jižním Rusku v listopadu 1920 emigroval a v roce 1921 se usadil v Sremských Karlovcích v Srbsku. Spolu s několika dalšími ruskými biskupy v exilu založil nezávislou ruskou církevní správu, která se snažila obsáhnout celou ruskou pravoslavnou diasporu, známou jako Ruská pravoslavná círke v zahraničí (ROCOR).

Život

Alexej Pavlovič se narodil v Rusku 17. března (jul.) 1863 ve Vataginu, Novgorodském governorátu (nyní Okulovsky okres, Novgorodská oblast), jako syn šlechtického vlastníka půdy a generála. Poté, co získal světské středoškolské vzdělání na 5. petrohradském gymnáziu, v typu školy, která byla v té době pro mladého muže jeho původu a vzdělání velmi neobvyklá, poté studoval na Petrohradské teologické akademii, kterou absolvoval v roce 1885. V tomto roce se stal mnichem a dostal mnišské jméno Antonij (Antonín) na počest sv. Antonia Římana (Novgorodského). Dne 7. září 1897 byl archimandrita Anthonij vysvěcen na biskupa čeboksarského, vikáře kazaňské diecéze.

V polovině prosince 1918 byl spolu s arcibiskupem Eulogiem (Georgijevským) z Volyně zatčen vládou Symona Petljury Hierarchové spolu s biskupem Nikodémem (Krotkovem) z Chigirinu byli drženi v baziliánském klášteře v Buchachu . Na jaře 1919, když Buchach dobyly polské síly, byli převezeni do kamaldulského kláštera poblíž Krakova. V létě 1919 byli osvobozeni díky práci francouzské diplomatické mise. Metropolita Antonij žil ve Lvově. V září 1919 odjel do Kubáně, poté se vrátil do Kyjeva, který držely bílá vojska generála Děnikina. Poté, co byl Kyjev znovu dobyt bolševiky v listopadu 1919, odešel do Jekatěrinodaru, kde byl zvolen prezidentem Dočasné vyšší církevní autority jihovýchodního Ruska. Po porážce děnikinské armády odešel v březnu 1920 do Řecka, kde získal podporu athénského arcibiskupa Meletia (Metaxakise). V září 1920 byl pozván generálem Pyotrem Wrangelem na Krym, tehdy ovládaný Wrangelovými protibolševickými silami. Po generálově porážce v listopadu 1920 Antonij definitivně opustil Rusko.

Stal se známým jako církevní polemik, který argumentoval proti papežské svrchovanosti. Ve 20. a 30. letech publikoval v ruštině mnoho knih o teologii a literatuře. Některé z jeho teologických názorů, zejména jeho soteriologie, byly ostře kritizovány řadou významných ortodoxních teologů.

Založil ruskou pravoslavnou církev v zahraničí, která nebyla v područí sovětského režimu a v roce 2007 se opět spojila s ruskou pravoslavnou církví, jako její autonomní církev.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antony (Khrapovitsky) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu metropolita Kijeva a Haliče Antonij na Wikimedia Commons