Antonio Cabrini

Antonio Cabrini
Osobní informace
Datum narození	8. října 1957 (65 let)
Místo narození	Cremona, Itálie
Výška	178 cm
Hmotnost	72 kg
Přezdívka	Bell'Antonio (krásný Antonio)
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový obránce (1973–1991) Fotbalový trenér (2000–2017)
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1973–1975 1975–1976 1976–1989 1989–1991 Cremonese Atalanta Juventus Bologna 02900(2) 03500(1) 2970(33) 05500(2)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1975–1976 1976–1978 1978–1987 Itálie U18 Itálie U21 Itálie 00800(0) 01300(0) 07300(9)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2000–2001 2001 2004 2005–2006 2007–2008 2012–2017 Arezzo Crotone Pisa Novara Sýrie Itálie (ženy)
Úspěchy
Mistrovství světa 1982 Itálie 1. italská fotbalová liga 1976/77 Juventus 1977/78 Juventus 1980/81 Juventus 1981/82 Juventus 1983/84 Juventus 1985/86 Juventus Pohár UEFA 1976/77 Juventus Pohár PMEZ 1982/83 Juventus 1984/85 Juventus Pohár PVP 1983/84 Juventus Interkontinentální pohár 1985 Juventus Superpohár UEFA 1984 Juventus
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Cabrini (8. říjen 1957, Cremona, Itálie) je bývalý italský fotbalový obránce a trenér.

Je považován za jednoho z prvních moderních krajních obránců a také za jednoho z nejlepších na světě ve své době.^[1] Velkou část fotbalové kariéry spojil s Juventusem, klubem, v němž odehrál třináct sezón a jehož byl kapitánem v letech 1988 až 1989. Spolu s brankářem Zoffem a hráči Scireou a Gentilem, tvořili jednu z nejlepších obranných řad v historii fotbalu. Za Bianconeri odehrál celkem 442 utkání a vstřelil v nich 52 branek a vyhrál šest titulů v lize (1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86), dvě výhry v italském poháru (1978/79, 1982/83) a také všechny evropské poháry (PMEZ 1984/85, UEFA 1976/77 a PVP 1983/84) a také Superpohár UEFA 1984 a Interkontinentální pohár 1985.

Za reprezentaci odehrál nejvíce utkání mezi obránci: 73 utkání a 9 branek. Z MS 1982 má zlatou medaili.^[2] Desetkrát vedl reprezentaci jako kapitán.

V roce 1978 byl na 13. místě o trofej Zlatý míč.^[3]

V roce 2022 byl uveden do italské fotbalové síně slávy.

Klubová kariéra

Cremonese a Atalanta

Vyrostl v mládežnickém sektoru v Cremonese. V 16 letech nastoupil poprvé mezi dospělými ve třetí lize v sezoně 1973/74. V následující sezoně byl již v základní sestavě. V roce 1975 se přestěhoval do Atalanty, klubu, který ho mezitím získal ve spolupráci s Juventusem.^[4] V jediném roce stráveném v Atalantě odehrál ve druhé lize s 35 utkání a po sezoně jej Juventus koupil.

Juventus

Do Juventusu jej chtěl trénér Giovanni Trapattoni, ale v první sezoně mu dovolil hrát jen v 9 zápasech. Ale s klubem slavil svůj první titul a také vítězství v poháru UEFA. Od sezony 1977/78 byl již základním hráčem v klubu. V Juventusu poté strávil dalších 11 let do roku 1989. Celkem získal s klubem 13 trofejí a navíc unikátní bilancí – získal všechny nejvýznamnější mezinárodní pohárové trofeje, jaké evropský hráč jeho doby mohl získat: Pohár mistrů evropských zemí (1984/85), Pohár vítězů pohárů (1983/84), Pohár UEFA (1976/77), Superpohár UEFA (1984) i Interkontinentální pohár (1985).^[5] Celkem v evropských pohárech odehrál 73 zápasů a vstřelil 11 gólů.^[6] Po odchodu do důchodu Scirea dělal v sezoně 1988/89 kapitána. Přes postupující věk a první fyzické problémy a také taktické rozpory s trenérem Zoffem jej přiměli, že by měl odejít.^[7]

Bologna

Od sezony 1989/90 se stal hráčem Boloně, ve které strávil poslední dva roky fotbalové kariéry. Když v roce 1991 skončil měl na kontě 388 utkání v nejvýšší lize ve které vstřelil 36 branek.

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Za reprezentací odehrál 73 utkání a vstřelil 9 branek, což je nejvíc mezi italskými obránci. První utkání odehrál 2. června 1978 proti Francii (2:1) na MS 1978, kde skončil na 4. místě.^[8] Na šampionátu byl vyhlášen nejlepším mladým fotbalistou. Odehrál i dva zápasy na ME 1980, kde také obsadil 4. místo. Vše si vynahradil na MS 1982. Odehrál tam všechna utkání a získal zlatou medaili za vítězství. Posledním velkým turnajem který odehrál, bylo MS 1986. Také tady odehrál všechna utkání, ale ve čtvrtfinále nestačili na Francii (0:2). Deset utkání vedl jako kapitán^[9] a jako kapitán odehrál poslední zápas 17. října 1987, proti Švýcarsku (0:0).^[10]

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 1978	1 zápas ve skupině	2. 6.	Francie	90	0	2:1[8]
		2 zápas ve skupině	6. 6.	Maďarsko	75	0	3:1[11]
		3 zápas ve skupině	10. 6.	Argentina	90	0	1:0[12]
		1 zápas v semifinálové skupině	14. 6.	NSR	90	0	0:0[13]
		2 zápas v semifinálové skupině	18. 6.	Rakousko	90	0	1:0[14]
		3 zápas v semifinálové skupině	21. 6.	Nizozemí	90	0	1:2[15]
		o 3. místo	24. 6.	Brazílie	90	0	1:2[16]
	ME 1980	1 zápas ve skupině	12. 6.	Španělsko	56	0	0:0[17]
		o 3. místo	21. 6.	Československo	120	0	1:1 (8:9 na pen.)[18]
	MS 1982	1 zápas v první skupin. fáze	14. 6.	Polsko	90	0	0:0[19]
		2 zápas v první skupin. fáze	18. 6.	Peru	90	0	1:1[20]
		3 zápas v první skupin. fáze	23. 6.	Kamerun	90	0	1:1[21]
		1 zápas ve druhé skupin. fáze	29. 6.	Argentina	90	1	2:1[22]
		2 zápas ve druhé skupin. fáze	5. 7.	Brazílie	90	0	3:2[23]
		Semifinále	8. 7.	Polsko	90	0	2:0[24]
		Finále	11. 7.	NSR	90	0	3:1[25]
	MS 1986	1 zápas ve skupině A	31. 5.	Bulharsko	90	0	1:1[26]
		2 zápas ve skupině A	5. 6.	Argentina	90	0	1:1[27]
		3 zápas ve skupině A	10. 6.	Jižní Korea	90	0	3:2[28]
		čtvrtfinále	17. 6.	Francie	90	0	0:2[29]

Trenérská kariéra

V roce 2000 se stal trenérem třetiligového Arezza. Po roce odešel do druholigového Crotone, jenže po osmi zápasech byl propuštěn. Od února do listopadu 2004 trénoval třetiligovou Pisu. Poslední klubové angažmá měl v sezoně 2005/06. Byl trenérem Novary. V letech 2007 až 2008 se stal trenérem syrské fotbalové reprezentace, ale po šesti měsících odešel. ^[30]

Dne 14. května 2012 byl vybrán jako trenér reprezentace žen.^[31] S nimi se dostal na dva turnaje ME (2013 - čtvrtfinále a 2017 - skupina). Po tomto turnaji se rozhodl skončit u reprezentace.^[32]

Hráčské úspěchy

Klubové

• 6× vítěz italské ligy (1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86)
• 2× vítěz italského poháru (1978/79, 1982/83)
• 1x vítěz poháru PMEZ (1984/85)
• 1x vítěz poháru UEFA (1976/77)
• 1x vítěz poháru PVP (1983/84)
• 1x vítěz evropského superpoháru (1984)
• 1x vítěz interkontinentálního poháru (1985)

Reprezentační

• 3× na MS (1978, 1982 - zlato, 1986)
• 1× na ME (1980)
• 1× na ME U21 (1978)

Individuální

• Nejlepší mladý fotbalista na MS 1978
• člen Síně slávy Italského fotbalu (2021)
• kandidát na Zlatý míč – nejlepší tým (10. místo v roce 2020)

Vyznamenání

Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)^[33]

Medaile za atletickou statečnost (1982)^[34]

Medaile za atletickou statečnost (1977)^[34]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Cabrini na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Cabrini na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Životopis na stránkách FC Juventus.cz

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů

Trenér syrské fotbalové reprezentace
Předchůdce: Fajr Ibrahim	2007–2008 Antonio Cabrini	Nástupce: Mohammed Kwid