Antonio Cassano

Antonio Cassano
(c) Football.ua, CC BY-SA 3.0 V roce 2012
Osobní informace
Datum narození	12. července 1982 (41 let)
Místo narození	Bari, Itálie
Výška	175 cm
Hmotnost	84 kg
Přezdívka	Peter Pan, Il Pibe di Bari Vecchia, Fantantonio
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	fotbalový útočník
Mládežnické kluby
1997–1998 Bari
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1999–2001 2001–2006 2006–2007 2007–2011 2011–2012 2012–2013 2013–2015 2015–2017 2017 Bari Řím Real Madrid Sampdoria Milán Inter Parma Sampdoria Verona 04800(6) 1180(39) 01900(2) 0960(35) 03300(7) 02800(7) 0530(17) 02400(2) 00000(0)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1998 1998 1999 2000 2000–2002 2003–2014 Itálie U15 Itálie U16 Itálie U18 Itálie U20 Itálie U21 Itálie 0900(2) 0200(0) 0200(0) 0800(2) 0900(3) 390(10)
Úspěchy
Mistrovství Evropy 2012 Itálie 1. španělská fotbalová liga 2006/07 Real Madrid 1. italská fotbalová liga 2010/11 Milán Italský superpohár 2001 Řím 2011 Milán
Další informace
Manžel(ka)	Carolina Marcialis
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Cassano (12. červenec 1982, Bari, Itálie) je bývalý italský fotbalový útočník a reprezentant, který má stříbrnou medaili z ME 2012. Pro svůj fotbalový talent byl ve své době nejlepším italským mladým fotbalistou, ale díky své problémové povaze nedovedl svůj talent vybrousit k dokonalosti.

Trenér Fabio Capello, který jej vedl v Římě i v Realu Madrid, definoval jeho chovaní jako cassanate.^[1][2]

Klubová kariéra

Bari

Fotbalovou kariéru začal v Bari. Chodil na různé zkoušky po fotbalových klubech (Inter i Parma). Nakonec si jej všimli pozorovatelé z rodného města Bari. První utkání v nejvyšší lize odehrál již ve věku 17 let 11. prosince 1999 proti Lecce (0:1)^[3] a první branku vstřelil za týden do branky Interu (2:1).^[4] kde hrál do roku 2001. Za Bari odehrál dvě sezony a odehrál celkem 50 utkání a vstřelil 6 branek. Byl velmi oblíbeným hráčem mezi fanoušky a velmi talentovaný v celé Itálii.

Řím

V létě 2001 odešel ve věku 19 let do Říma za 60 miliard lir.^[5] Velmi o něj stál trenér Fabio Capello i vlastník klubu Franco Sensi. Ve své první sezoně vyhrál první trofej a to italský superpohár. Také odehrál první zápasy v Lize mistrů UEFA ale také poprvé záporně ukázal své chování proti rozhodčím. V klubu se setkal s Tottim a Batistutou a vytvořilo se skvělé útočné trio. V lize skončili na 2. místě, jen bod od mistra. On sám vstřelil pět branek.

Další 2. místo klub obsadil v sezoně 2003/04 a Antonio vstřelil 14 branek a jeho spoluhráč Totti 20 branek a vytvořili spolu pár výborných útočníků, kteří v letech 2001 až 2006 vstřelila celkem 146 branek. Během jeho působení u vlků získal dvakrát ocenění pro nejlepšího mladého hráče v lize (2001, 2003).

Jenže vztah s klubem začal zadrhávat. Nejprve odmítl prodloužit smlouvu na 3,2 milionů Euro ročně a poté se začal hádat i s trenéry co přišli po Capellovi. Nic na to se nezměnilo i když přišel Spalletti. Ten jej vyřazuje v kádru.

Real Madrid

Nakonec jej v lednu 2006 koupil Real Madrid.^[6] Okamžitě je mu dána přezdívka El Gordito (tlustý)^[7][8] Nakonec si fizickou kondici zlepšil a odehrál ve zbytku sezony celkem 17 utkání. Následující sezonu hrál již pod trenérem Capellem. Hráč se zlepšil a předváděl dobré výkony. Jenže opět přišli hádky s trenérem a za trest byl pět měsíců vyloučen z kádru.^[9] I tak je mu připsáno vítězství v lize (2006/07).

Sampdoria

V srpnu 2007 ve věku 25 let byl prodán do Italské Sampdorie, nejprve na hostování a po roce změnil v přestup za celkem 5 milionů Euro.^[10] Vybral si dres s číslem 99 a první sezonu zakončil 10 brankami z 22 utkání v lize a pomohl klubu k 6. místu. Podepsal novou smlouvu na 2,8 milionů Euro do roku 2013. Následující sezona střelecký úspěšnější, když vstřelil 12 branek. Jenže v lize se nedařilo (13. místo) a v italském poháru prohrál ve finále s Laziem na penalty.

To sezona 2009/10 byla výborná. S klubem obsadil skvělé 4. místo a on vstřelil 9 branek. Následující sezonu hrál předkolo LM s Brémama. Dvojzápas skončil celkem 4:5 pro Brémy a tak jim zůstala EL. To ale Antonio se v říjnu 2010 ostře pohádal s prezidentem klubu, kvůli neochotě se zúčastnit charitativní akce.^[11] Byl vyřazen z kádru a kauza byla poslána i k soudu.^[12] Soud se rozhodl, že hráči bude pozastavena mzda do ledna 2011 a poté mu bude snížena mzda o polovinu do konce jeho smlouvy (2013).^[13]

Milán, Inter, Parma a Sampdoria

Dne 27. prosince 2010 mu svolilo vedení se připojit k Milánu a již na začátku roku 2011 do Milána přestoupil.^[14][15] Opět měl na dresu číslo 99 a v prvním utkání si připsal asistenci. Sezonu zakončil prvním titulem v Italské lize a on sám vstřelil 4 branky. Následující sezonu vyhrál italský superpohár a vše nasvědčovalo k dobré sezoně. Jenže 29. října si začal stěžovat na nevolnost.^[16] Nakonec musel podstoupit operaci srce, které se povedlo.^[17] Po 5 měsících léčby se v dubnu 2012 vrátil na trávník.^[17]

V srpnu 2012 byl vyměněn za Pazziniho + doplatkem 7,5 milionů Euro do Interu.^[18] Hráč podepsal smlouvu s platem 3 miliony Euro. Za Nerazzurri odehrál jednu sezonu. V lize skočil na 9. místě a v EL ve čtvrtfinále. I tak odehrál celkem 39 utkání a vstřelil 9 branek a na 15 nahrál.

V červenci 2013 odešel do Parmy za nadějného hráče Belfodila.^[19] V Parmě podepsal smlouvu na tři roky, ale hrál tu rok a půl. V lednu 2015 předčasně ukončil smlouvu, kvůli nevyplacení mzdy.^[20] Za období hrané v Parmě vstřelil celkem 18 branek z 56 utkání.

V létě 2015 podepsal smlouvu se Sampdorií na dva roky s platem 680 000 Euro.^[21] Po roce se prezident klubu rozhodl, aby hráč odešel. Kvůli jeho sporům s vedením měl dokonce zákaz vstupu do šaten^[22] a tak v sezoně 2016/17 neodehrál žádné utkání. Nakonec v lednu 2017 byla smlouva ukončena.^[23]

Konec

V červenci 2017 se dohodl s Veronou.^[24][25] Jenže po dvou týdnech se rozhodl ukončit fotbalovu kariéru.^[26] Ještě v říjnu 2017 se rozhodl nastartovat svou kariéru ve Virtus Entella,^[27] ale za pár dní si to rozmyslel.^[28]

Celkem tak odehrál v italské lize 399 utkání a vstřelil 111 branek.

Přestupy

^[29]

• z AS Bari do AS Řím za 31 000 000 Euro
• z AS Řím do Real Madrid za 5 500 000 Euro
• z Real Madrid do UC Sampdoria za 5 000 000 Euro
• z UC Sampdoria do AC Milán za 3 300 000 Euro
• z AC Milán do FC Inter Milán za 5 500 000 Euro
• z FC Inter Milán do Parma FC zadarmo

Statistiky

Reprezentační kariéra

Juniorská

Začal již od mládeže: do 15, 16, 17 a 20 let. Nikdy nebyl v nominaci na velký turnaj. Měl špatné vztahy s trenéry.^[32][33] Celkem za Itálii U21 odehrál 9 utkání a vstřelil tři branky.

Seniorská

Za reprezentaci odehrál 39 utkání a vstřelil 10 branek. Premiéru si odbyl 12. listopadu 2003 ve věku 21 let proti Polsku (1:3), v tomto utkání vstřelil i branku ^[34]. Po začlenění do sestavy byl vybrán na ME 2004, kde odehrál všechna utkání a vstřelil dvě branky, ale i tak skončili ve skupině.

Nový trenér Marcello Lippi jej vyzkoušel jen ve dvou příležitostech. Také trenér Roberto Donadoni jej zkouší jen na dva zápasy. Znovu se vrátil v roce 2008 při přípravném utkání před ME 2008. Trenér jej nakonec nominoval na turnaj, kde odehrál všechna utkání.

Opět jako trenér byl v roce 2008 angažován Marcello Lippi a ten jej vůbec nezval na zápasy. A tak se znovu objevil v roce 2010 kdy reprezentaci vedl trenér Cesare Prandelli. Pod jeho taktovkou odehrál před ME 2012 14 utkání a dokonce mu svěřil i kapitánskou pásku v utkání se Španělském (2:1).^[35] Na turnaj byl nominován a odehrál všechna utkání a vstřelil i jednu branku. Hrál i ve finále proti Španělsku (0:4) a tak dostal stříbrnou medaili.

Další reprezentační zápasy odehrál až v roce 2014, těsně před MS 2014. Trenér jej na turnaj nominoval a on si zahrál ve dvou zápasech. Po turnaji již nebyl nikdy povolán.

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	ME 2004	1 zápas ve skupině	14. 6.	Dánsko	26	0	0:0[36]
		2 zápas ve skupině	18. 6.	Švédsko	70	1	1:1[37]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Bulharsko	90	1	2:1[38]
	ME 2008	1 zápas ve skupině	9. 6.	Nizozemí	15	0	0:3[39]
		2 zápas ve skupině	13. 6.	Rumunsko	33	0	1:1[40]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Francie	90	0	2:0[41]
		Osmifinále	22. 6.	Španělsko	75	0	0:0 (2:4 na (pen.)[42]
	ME 2012	1 zápas ve skupině	10. 6.	Španělsko	65	0	1:1[43]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Chorvatsko	83	0	1:1[44]
		3 zápas ve skupině	18. 6.	Irsko	63	1	2:0[45]
		Čtvrtfinále	24. 6.	Anglie	78	0	0:0 (4:2 na (pen.)[46]
		Semifinále	28. 6.	Německo	58	0	2:1[47]
		Finále	1. 7.	Španělsko	45	0	0:4[48]
	MS 2014	2 zápas ve skupině	20. 6.	Kostarika	45	0	0:1[49]
		3 zápas ve skupině	24. 6.	Uruguay	19	0	0:1[50]

Úspěchy

Klubové

• 1× vítěz španělské ligy (2006/07)
• 1× vítěz italské ligy (2010/11)
• 2× vítěz italského superpoháru (2001, 2011)

Reprezentační

• 1× na MS (2014)
• 3× na ME (2004, 2008, 2012 – stříbro)

Individuální

• 2× vítěz nejlepší mladý hráč Serie A (2001, 2003)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Cassano na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Cassano na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy)
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Životopis hráče na eurofotbal.cz (česky)

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů