Antonio Conte

Antonio Conte
Antonio Conte (16. června 2015)
Osobní informace
Datum narození	31. července 1969 (53 let)
Místo narození	Lecce Itálie Itálie
Výška	178 cm
Hmotnost	87 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový záložník (1985–2004) Fotbalový trenér (2005–)
Mládežnické kluby*
1982–1985 Lecce
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1985–1991 1991–2004 Lecce Juventus 08900(1) 2950(29)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1994–2000 Itálie 02000(2)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2005–2006 2006 2007 2007–2009 2009–2010 2010–2011 2011–2014 2016–2018 2019–2021 2021–2023 Siena (asistent) Arezzo Arezzo Bari Atalanta Siena Juventus Chelsea Inter Tottenham
Národní týmy jako trenér
Roky Reprezentace 2014–2016 Itálie
Úspěchy
Mistrovství světa 1994 Itálie Mistrovství Evropy 2000 Itálie Liga mistrů UEFA 1995/96 Juventus 1996/97 Juventus 1997/98 Juventus 2002/03 Juventus Evropská liga UEFA 1992/93 Juventus 1994/95 Juventus 2019/20 Inter – trenér 1. italská fotbalová liga 1994/95 Juventus 1996/97 Juventus 1997/98 Juventus 2001/02 Juventus 2002/03 Juventus 2011/12 Juventus – trenér 2012/13 Juventus – trenér 2013/14 Juventus – trenér 2020/21 Inter – trenér 1. anglická fotbalová liga 2016/17 Chelsea – trenér Anglický fotbalový pohár 2017/18 Chelsea – trenér Italský fotbalový pohár 1994/95 Juventus Italský superpohár 1995 Juventus 1997 Juventus 2002 Juventus 2003 Juventus 2013 Juventus - trenér
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k – ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k – *** Trenérské působení aktuální k 27. března 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Conte (* 31. července 1969 Lecce) je italský fotbalový trenér a bývalý fotbalový záložník. V listopadu 2021 se stal trenérem anglického klubu Tottenham Hotspur FC.^[1]

Klubová kariéra

Od roku 1982 byl hráčem Lecce. Ve věku 16 let v roce 1986 hrál první utkání za dospělé a to v nejvyšší lize. V Lecce působil do listopadu 1991 a zažil zde sestupy do druhé ligy a také návraty mezi elitu.

Po 9 utkání v sezoně 1991/92 byl prodán za 7 miliard lir do Juventusu. Velice o něj stál tehdejší trenér Giovanni Trapattoni. V sezoně 1992/93 získal první evropský pohár a to pohár UEFA. Hrál tak skvěle že se dostal i do reprezentace. S příchodem nového trenéra Lippiho se stává středovým záložníkem, který dostává na starost černou práci. Získává první titul v lize a také pohár (double). K tomu poté získal ještě superpohár. V poháru UEFA ale prohrál ve finále s Parmou. V následující sezoně 1995/96 nastupuje i s kapitánskou páskou. I když ligu neobhájil, sezona díky vítězství v LM byl úspěšná.

Po odchodu Vialliho se stal kapitánem mužstva natrvalo.^[2] Finále LM ještě odehrál třikrát, jenže vždy prohrál (1996/97, 1997/98, 2002/03). Poté ještě slavil čtyři tituly v lize (1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03) a tři vítězství v italském superpoháru (1997, 2002, 2003). I když skončit s fotbalem nemusel, protože Bianconeri stále o něj mělo zájem, rozhodl se v 35 letech skončit a začít trénovat. Za Bianconeri hrál 13 let do roku 2004. Za tuhle dobu odehrál celkem 419 (296 v Serii A) utkání a vstřelil 44 (29 v Serii A) branek a získal celkem 12 trofejí.

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 20 utkání a vstřelil 2 branky. První utkání odehrál ve věku 24 let 27. května 1994 proti Finsku (2:0).^[4] Dostal se do nominace na MS 1994 konané ve Spojených státech. Odehrál dva zápasy a s týmem se dostal do finále, kde podlehli Brazílii až na penalty.^[5] První branku vstřelil do Dánské brány (2:1) 27. března 1999.^[6] Další turnaj pro něj bylo ME 2000. Odehrál tři zápasy a vstřelil i branku. Znovu získává stříbrnou medaili po porážce z Francii (1:2) které skončilo díky vstřelení zlatého gólu.^[7] Poté se již v národním týmu neukázal.

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 1994	Čtvrtfinále	9. 7.	Španělsko	66	0	2:1[8]
		Semifinále	13. 7.	Bulharsko	34	0	2:1[9]
	ME 2000	1 zápas ve skupině	11. 6.	Turecko	90	1	2:1[10]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Belgie	90	0	2:0[11]
		Čtvrtfinále	24. 6.	Rumunsko	56	0	2:0[12]

Hráčské úspěchy

Klubové

• 5× vítěz italské ligy (1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03)
• 1× vítěz italského poháru (1994/95)
• 4× vítěz italského superpoháru (1996, 1997, 2002, 2003)
• 1x vítěz Ligy mistrů (1995/96)
• 1x vítěz Poháru UEFA (1992/93)
• 1x vítěz Poháru Intertoto (1999)

Reprezentační

• 1× na MS (1994 – stříbro)
• 1× na ME (2000 – stříbro)

Trenérská kariéra

Arezzo

Po ukončení hráčské kariéry pracoval Conte jako asistent trenéra pro Sienu po boku Luigi De Cania v sezoně 2005/06. V červenci 2006 byl jmenován trenérem Arezza v Serii B, ale po sérii neuspokojivých výsledků byl 31. října 2006 vyhozen. Dne 13. března 2007 byl znovu povolán na koučování Arezza, ale nepřišlo žádné výrazné zlepšení. Později vedl tým k pěti po sobě jdoucím vítězství v řadě, ale nic z jeho práce nezabránilo sestupu Arezza do Serie C1.

Dále koučoval v Bari, Atalantě a Sieně.

Juventus

Dne 22. května 2011 Giuseppe Marotta jmenoval Conteho jejich novým trenérem. Nahradil Luigiho Delneriho poté, co Luigi ukončil sezonu s Juventusem na 7. místě v tabulce. Očekávalo se, že Conte přivede Juventus k jejich návratu na špičku italské a evropské fotbalové scény. Očekávání bylo splněno hned v následující sezóně, kdy Conte usedl s Juventusem na italský trůn, a navíc s ním za celou sezónu neprohrál jediný ligový zápas. V tomto trendu pokračoval i následující sezóny. V červenci 2014 se rozhodl klub po třech vyhraných titulech v řadě opustit, a to údajně kvůli přestupové politice vedení Juventusu. Na jeho místě ho nahradil Massimiliano Allegri.^[13]

Italská fotbalová reprezentace

V srpnu 2014 se stal trenérem italské fotbalové reprezentace, kde vystřídal krajana Cesare Prandelliho, který na funkci rezignoval po neúspěšném Mistrovství světa 2014 v Brazílii.^[14]

Chelsea FC

Dne 4. dubna 2016 londýnský klub Chelsea FC oznámil, že se Antonio Conte stane trenérem prvního týmu od sezóny 2016/17. Ke klubu, se kterým podepsal tříletý kontrakt, se připojil hned po skončení letního Mistrovství Evropy ve fotbale 2016.^[15] V první sezóně na lavičce Chelsea senzačně vyhrál s týmem ligový titul. K jeho úspěchu vedla změna rozestavení po prohře s Arsenal FC (0:3) na 3-4-3. Po této změně vyhrála Chelsea 13 zápasů v řadě a její bodový náskok do konce sezony žádný tým nedohnal. Sezona 2017/2018 nezačala pro Chelsea pod vedením trenéra Antonia Conteho nejlépe, kdy nejprve prohrála nad Arsenalem ve finále Community Shield a následně v prvním mistrovském utkání utrpěla porážku na domácí půdě proti týmu Burnley 3:2. Poté se výkony Chelsea zvedly, avšak na trenéra Conteho je ze strany medií neustále vyvíjen obrovský tlak. Může za to především historie klubu, kde vedení klubu nemělo s trenéry po drobných neúspěších trpělivost. Conte však odvedl s týmem skvělou práci a jeho svěřenci bojovali o umístění v Top 4, která zaručuje kvalifikaci do Ligy Mistrů v dalším ročníku.

Inter Milán

Conte zamířil zpět do Itálie, aby v létě 2019 převzal trénování milánského Interu. Podepsal smlouvu na tři roky. Conte posílil tým o fotbalisty jako jsou Nicolò Barella, Valentino Lazaro, Stefano Sensi, dorazil také zkušený stoper Diego Godín. Za 80 milionů eur přišel z Manchesteru United útočník Romelu Lukaku a ze stejného týmu také další útočník Alexis Sánchez, ten však na hostování.^[16] Do jeho plánů naopak nesedla dvojice Mauro Icardi a Radja Nainggolan, kteří posléze klub opustili. Před začátkem sezóny přešel na rozestavení 3-5-2 a úvodní šestici utkání v Serii A vyhrál.^[16] To vůbec první, srpnové, dopadlo domácí výhrou 4:0 nad Lecce. Jeden gól vsítil Lukaku, který brzy utvořil nebezpečný tandem s Argentincem Lautarem Martínezem.^[17]

Naopak úvodní utkání Ligy mistrů Inter zaváhal a doma se Slavií Praha jen remizoval 1:1, kdy až v nastaveném čase zachránil bod Barella.^[18] Ve čtvrtém utkání na půdě Dortmundu vedli Conteho svěřenci 2:0 díky gólům Lautara Martíneze a Matíase Vecina, ale německé mužstvo otočilo na konečných 3:2.^[19] V těžké skupině nakonec Inter v konkurenci Barcelony a Borussie Dortmund do osmifinále nepostoupil a obsadil třetí místo před Slavií zaručující alespoň jarní start v Evropské lize.^[20]

V únoru nového roku se Inter Milán ligově střetl s AC Milán, městským rivalem. Ač se soupeř dostal do dvougólového vedení, během druhého poločasu se Nerazzurri vzmužili a vyhráli 4:2.^[21]

Trenérská statistika

Klubová

Sezóna	Klub	Liga						Ligové poháry						Kontinentální poháry						Celkem
		Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Umístění	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Úspěch	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Úspěch	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry
2006/07	Arezzo	Serie B	24	8	8	8	20. místo (sestup)	IP	3	1	2	0	-	-	0	0	0	0	-	27	9	10	8
2008	Bari	Serie B	23	9	6	8	11. místo	-	0	0	0	0	-	-	0	0	0	0	-	23	9	6	8
2008/09		Serie B	42	22	14	6	1. místo (postup)	IP	2	1	0	1	-	-	0	0	0	0	-	44	23	14	7
2009/10	Atalanta	Serie A	13	3	4	6	propuštěn v led.	IP	1	0	0	1	-	-	0	0	0	0	-	14	3	4	7
2010/11	Siena	Serie B	42	21	14	7	2. místo (postup)	IP	2	1	0	1	-	-	0	0	0	0	-	44	22	14	8
2011/12	Juventus	Serie A	38	23	15	0		IP	5	3	1	1		-	0	0	0	0	-	43	26	16	1
2012/13		Serie A	38	27	6	5		IP+IS	4+1	3+1	1	1		LM	10	5	3	2	-	53	35	10	8
2013/14		Serie A	38	33	3	2		IP+IS	2+1	1+1	0	1		LM+EL	6+8	1+5	3+2	2+1	Semifinále	55	41	8	6
2016/17	Chelsea	Premier League	38	30	3	5		AP+ALP	6+3	5+2	0	1+1		-	0	0	0	0	-	47	37	3	7
2017/18		Premier League	38	21	7	10	5. místo	AP+ALP+AS	7+5+1	5+3	2+1+1	0+1		LM	8	3	3	2	-	59	32	14	13
2019/20	Inter	Serie A	38	24	10	4		IP	4	2	1	1	Semifinále	LM+EL	6+6	2+5	1+0	3+1		54	33	12	9
2020/21		Serie A	38	28	7	3		IP	4	2	1	1	Semifinále	LM	6	1	3	2	-	48	31	11	6
Celkově			410	249	97	64	-	-	51	30	10	11	-	-	50	22	15	13	-	511	301	122	88

Reprezentační

Trenérské úspěchy

Klubové

• 4× vítěz italské ligy (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2020/21)
• 1× vítěz anglické ligy (2016/17)
• 1× vítěz anglického poháru (2016/17)
• 2× vítěz italského superpoháru (2012, 2013)
• 1× vítěz 2. italské ligy (2008/09)

Reprezentační

• 1× na ME (2016)

Individuální

• 3x nejlepší trenér roku v Itálii (2012, 2013, 2014)
• 1x Globe Soccer Awards (2013)
• 1x nejlepší trenér v Anglii (2016/17)

Vyznamenání

Řád zásluh o Italskou republiku (12. července 2000) z podnětu Prezidenta Itálie^[22]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Conte na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Conte na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů