Antonio Madonizza
| Antonio Madonizza | |
|---|---|
| Poslanec Říšského sněmu | |
| Ve funkci: 1848 – 1849 | |
| Poslanec Istrijského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1860 – 1861 | |
| Ve funkci: 1867 – ??? | |
| Narození | 8. února 1806 Koper  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 1. září 1880 Poreč  Rakousko-Uhersko |
| Alma mater | Padovská univerzita |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonio Madonizza (8. února 1806 Koper – 1. září 1880 Poreč[1]) byl rakouský publicista a politik italské národnosti z Istrie, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.
Biografie
Studoval práva na Padovské univerzitě. Během studií se zapojil do protirakouského studentského hnutí. Roku 1830 získal titul doktora práv. Působil jako advokát v Terstu. Roku 1836 založil kulturně a kosmopolitně orientovaný list La Favilla. Roku 1838 redakci opustil a odešel do Benátek a Lombardie. Od roku 1839 žil v Koperu. Zřídil zde podle moderních pedagogických teorií Ferrante Aportiho dětský útulek. Politicky byl orientován jako terstský italský separatista.[1] V roce 1845 byl jmenován soudním advokátem.[2]
Během revolučního roku 1848 se zapojil do politického dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm.[1] Zastupoval volební obvod Koper v Rakouském Přímoří. Uvádí se jako advokát.[3] Patřil ke sněmovní levici.[4] Během roku 1848 se profiloval jako stoupenec liberálního státního zřízení a podporoval existenci etnických Italů v rámci svobodného Rakouska. V Říšském sněmu vystupoval jako spojenec polských federalistů. Patřil mezi nejvýraznější poslance z Rakouského přímoří.[1]
Po porážce revoluce za éry Alexandera Bacha se vzdal politických aktivit a působil jako literární publicista. V roce 1857 podnikl cestu po Německu.[1]
Po obnovení ústavního života se počátkem 60. let vrátil do politiky. V letech 1860–1861 byl poslancem ustavujícího Istrijského zemského sněmu. Vedl zdejší liberální většinu a prosazoval italský separatismus. V roce 1865 se podílel se pořádání oslav 600. výročí narození Danteho Alighieriho na Istrii. V roce 1866 odešel do exilu do Itálie. V roce 1867 se vrátil do Istrijského zemského sněmu v rámci liberální většiny a spoluzakládal list La Provincia. V letech 1869–1870 byl starostou města Koper. Inicioval vznik sociálních institucí a veřejné knihovny. Patřil k stoupencům federativního uspořádání Rakouska a inspiroval ho svými myšlenkami etnického federalismu a samosprávy Adolf Fischhof. Obhájil mandát v zemském sněmu a zemřel krátce před tím, než měl být vyslán do Říšské rady (celostátní parlament).[1]
Reference
- ↑ a b c d e f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Madonizza, Antonio (1806-1880), Politiker und Publizist, s. 402. (německy)
- ↑ REIL, Dominique: Nationalists Who Feared the Nation: Adriatic Multi-Nationalism in Habsburg ... [online]. books.google.cz [cit. 2014-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy)
- ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10.
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary
(1867-1918)House colours of the House of Habsburg
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)