Antonyho šance
Antonyho šance | |
---|---|
Země původu | Československo |
Délka | 75 min |
Žánr | psychologický film |
Režie | Vít Olmer |
Obsazení a filmový štáb | |
Kamera | Ota Kopřiva |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 1986 |
Antonyho šance na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonyho šance je československý film z roku 1986 režírovaný Vítem Olmerem.
Děj
Antony se po smrti svojí ženy dostane do psychiatrické léčebny a o jeho dceru Báru mezitím pečují rodiče jeho ženy, pan a paní Zacharovi. Aby Antony dostal Báru do péče, musí se oženit. Seznámí se s Martou, kterou si nastěhuje k sobě do bytu. První milování jim nevyjde, nicméně i tak přesvědčí Martu, aby si ho vzala.
Po svatbě navštíví Zacharovy a ti mu díky pomoci JUDr. Ostena musejí Báru vydat. Když s Bárou přijde domů, Marta je překvapená, když jí Antony sdělí, že Bára je jeho dcera, neboť o její existenci dosud neměla ani tušení. Uteče proto z bytu a jde do baru, Antony ji následuje a snaží se ji přesvědčit, aby se s ním vrátila. Marta jde do baru, kde si nechá od jednoho muže objednat pití a Antony, protože nemá peníze, je z baru vyveden. Čeká zmrzlý před barem, kde ho uvidí Marta vycházející z baru s hloučkem ostatních lidí. Antony nakonec Martu přesvědčí, aby se s ním vrátila. Na cestě domů Marta uklouzne a poraní si nohu, takže ji Antony musí podpírat. Doma jí Antony nohu ošetří, začne ji líbat a nakonec se spolu milují.
Marta je doma s Bárou, Antony vydělává peníze. Bára dává Martě najevo, že by byla radši u babičky a dědy, ale nakonec ji přijme. Zacharovi chtějí prostřednictvím JUDr. Ostena uplatit Antonyho, aby se mohli stýkat s vnučkou, ale Antonymu se to nelíbí.
Antony navštíví svého strýce, který zrovna opravuje válečné auto, aby mu půjčil peníze, ale strýc to odmítne. Půjčí válečné auto na projetí Antonymu, ale ten málem způsobí nehodu, při které si vybaví svojí nehodu, při které mu zemřela první žena, takže pokračovat v řízení musí strýc.
V domácnosti Antonyho se vše sype, protože Antony nevydělává dost peněz. Na Vánoce je přijdou navštívit Zacharovi a omluví se za pokus o uplacení. Zachar nabídne Antonymu, že se mohou i s Martou přestěhovat do jejich domu, že jim vyklidí celé patro, ale Antony to odmítne. Jenom se nechá přesvědčit, aby umožnil Zacharovým vidět Báru, ale jenom jednou za dva týdny.
Antony hledá způsob, jak si přivydělat nějaké peníze, až mu jeho mistr nabídne účast na jedné levotě. Antony pak nějakou dobu nechodí do práce a mistr ho obviňuje z toho, že je to kvůli tomu, že o tom někomu řekl, což ale Antony odmítá. Antony v levotách pokračuje, čímž si přivodí problémy.
Obsazení
Luboš Veselý | Antony |
Veronika Jeníková | Marta |
Jana Švandová | Irena |
Barbora Straková | Bára |
Milada Ježková | Valoušková |
Karel Brožek | Zachar |
Valentina Thielová | Zacharová |
František Švihlík | Mirek |
František Řehák | strýc |
Václav Knop | JUDr. Osten |
Ivona Krajčovičová | Květa |
Franta Kocourek | Pako |
Jan Hraběta | Bandaska |
Ladislav Gerendáš | Drezína |
Jiří Bartoška | herec |
Viktor Nejedlý | Kobes |
Boca Abrhámová | ředitelka mateřské školky |
Jana Altmannová | |
Gabriela Wilhelmová | |
Zdeněk David | |
Ladislav Lahoda | |
Miloslav Kopečný | |
Taťána Puttová | |
Jaroslav Someš | |
Vladimír Švabík | |
Petr Weigl | |
Petr Gotlieb |
Externí odkazy
- Antonyho šance ve Filmovém přehledu
- Antonyho šance na stránkách České televize
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“