Anu Kaipainen

Anu Kaipainen
Anu Kaipainen (1963)
Rodné jméno	Aune Helinä Mustonen
Narození	14. března 1933 Muolaa
Úmrtí	29. září 2009 (ve věku 76 let) Helsinky
Místo pohřbení	Maunula Cemetery
Pseudonym	Anu Kaipainen
Povolání	politička a spisovatelka
Alma mater	Kallio Upper Secondary School (do 1951) Helsinská univerzita (do 1955)
Ocenění	Kiitos kirjasta -mitali (1968) Pro Finlandia (1983)
Politická příslušnost	Finská sociálně demokratická strana
Manžel(ka)	Osmo Kaipainen (od 1955)
Děti	Jouni Kaipainen
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aune (Anu) Helinä Kaipainen (14. března 1933 Muolaa – 29. září 2009 Helsinky) byla finská spisovatelka, autorka románů, poezie i divadelních her.

Život

Anu Kaipainen se narodila v Karélii. Studovala finský jazyk na univerzitě v Helsinkách, studia úspěšně dokončila roku 1955. Než se začala naplno věnovat spisovatelské kariéře, pracovala jako učitelka finského jazyka. Byla manželkou finského lékaře a politika Osmo Kaipainena, se kterým měla tři syny.

Dílo

Anu Kaipainen je autorkou především románových děl, jichž napsala více než dvacet. První z nich vyšel již roku 1960. O sedm let později byl vydán její román Arkkienkeli Oulussa (Archanděl v Oulu) propojující současnost s obdobím rusko-finské války z let 1808 až 1809, který jí přinesl úspěch. Roku 1969 následoval další román s názvem Magdaleena ja maailman lapset (Magdaléna a děti světa), odkazující k biblické tematice.

Pro tvorbu Anu Kaipainen je typické časté propojení současnosti s historií a mytologií a zobrazovaní světa z pohledu ženy.

Tato základní charakteristika platí i pro román Má panenka pentli rudou (finsky On neidolla punapaula), vydaný roku 1973 (česky 1980). Tento román se odehrává na samém severu Finska, v odlehlé laponské vesnici, obklopené panenskou přírodou. Laponsko je zde líčeno jako oblast všemi opomíjená, využívaná a pomalu ale jistě upadající. Kulturní dědictví a ráz celého kraje však stojí za námahu, které je zapotřebí, aby osobitost kraje nezanikla. Takovou úlohu si vytkla také hlavní protagonistka románu Annikki, dcera učitele, který sem přišel z finského jihu, a místní laponské ženy. Annikčin otec sem přišel, aby šířil vzdělání, ona na něj navazuje tím, že se rozhodne nepodlehnout negativním perspektivám a pokračovat v činnosti, které sama věří. Hlavním motivem románu je však láska svérázné Annikki k Němci Hansovi, který sem přišel hledat hrob svého otce, padnuvšího během laponské války. S ním se do děje dostává také odkaz minulosti (zosobněný taktéž postavou otce učitele), především ve vzpomínkách na válku. Ta dokázala silně ovlivnit osudy lidí i desetiletí po svém skončení. Také se zde objevuje prvek opakování historie a parafráze finské středověké balady citované v úvodu knihy. V menší míře se zde projevuje i vliv mytologie, především ve formě zaříkadel. Místní folklór je zastoupen citacemi písní. V poslední části románu se děj částečně přesouvá z postavy Annikki na jinou výraznou ženskou postavu - dospívající dívku Sirkku, dceru Annikčiny sestřenky. Sirrka je představitelkou silných opozičních komunistických idejí, které se i v knize střetávají s odlišnými politickými ideologiemi tehdejšího Finska. Pobyt v Laponsku dívku přinutí přehodnotit do jisté míry své dosavadní postoje a názory. Román je psán z velké části er-formou, pouze v několika málo momentech autorka přechází do ich-formy, mluví jakoby sama za sebe, vstupuje do románu, který právě píše.

Literatura

• HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury: 1870-2000. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN 80-246-1174-0.
• KAIPAINEN, Anu. Má panenka pentli rudou. Praha: Melantrich, 1980. Přel. Marta Hellmuthová.
• PÄÄKKÖNEN, Sirppa. Anu Kaipainen. Helsingin Sanomat [online]. [2009], ©2014 [cit. 29. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.hs.fi/muistot/a1364356291142
• (iz) (ZÍTKOVÁ, Irena). Žena ze současného Laponska (Má panenka pentli rudou). Zemědělské noviny 10.2.1981, s. 4.