Anuita

Anuita (z lat. annuus, roční, zastarale annuita neboli ročina^[1]) představuje ve finanční teorii stálou platbu hrazenou v pravidelných časových intervalech po dané období. Při hodnocení těchto plateb se uplatňuje koncept časové hodnoty peněz.

Obecné informace

Anuita v sobě obsahuje:

• úmor, což je samotná splátka vypůjčených peněz (tzv. jistiny) a
• úrok, který představuje odměnu za půjčení peněz.

Výše anuity je v čase neměnná.^[2] Výše úroku, obsaženého v anuitě, se časem snižuje a výše úmoru se naopak zvyšuje. Tento způsob splácení značně usnadňuje plánování splátek půjčky a je proto často používán u větších a dlouhodobějších úvěrů.

Příklady

Při pevné lhůtě splatnosti jsou splátky konstantní pouze za předpokladu pevné úrokové míry po celou dobu splácení. To je splněno u úvěrů ze stavebního spoření, kde bývá výše úroku stanovena pevně již při podpisu smlouvy o spoření. Graf uvedený níže ukazuje průběh splácení půjčky ve výši 1 miliónu na 20 let při pevném úroku 4%^[3] a výši úmorové a úrokové složky v jednotlivých rocích při měsíčním splácení.

Na druhé straně u hypotéčních úvěrů jsou splátky konstantní po dobu fixace a po jejím uplynutí se mění v závislosti na nové výši úroku. Graf uvedený níže ukazuje průběh splácení půjčky ve výši 1 miliónu na 20 let při čtyřech pětiletých fixacích s úroky 4, 5, 3 a 2,5%^[3] a výši úmorové a úrokové složky v jednotlivých rocích při měsíčním splácení.^{[p 1]}

Nesprávný výklad

Anuitou bývá často nesprávně nazývána u družstevního bytu zůstatková hodnota členského podílu družstva.^[4] Ve skutečnosti jde o nesplacenou výši jistiny původního dluhu.^[5]

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu anuita na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo anuita ve Wikislovníku

Související články

• Amortizace
• Odpis