Apám Napát
Apám Napát, „Potomek vod“,[pozn. 1] je védské božstvo, jehož íránským protějškem je Apam Napát. Je mu věnován jeden rgvédský hymnus, dva verše v hymnu na Ápah „Vody“ a jinak je zmiňován téměř na třiceti místech Rgvédu. V některých hymnech je ztotožňován s Agnim „Ohněm“, zmiňován je především se Savitarem, Ažou Ekapádem a Ahi Budhnjáou, jindy je ztotožňován s Matarišvanem, který přinesl lidem nebeský oheň. V rgvédském hymnu kterým je věnován – 2.35, je označován za stvořitele světa, je obklopen Vodami, které jej kojí a živí přepuštěným máslem. Je mladý, zlatý, jeho záře je nehynoucí, oděn je bleskem a stále plane, ač bez paliva. V jiných hymnech je zmiňován jeho příbytek: „nejvyšší místo“, ale také lidské příbytky, vody i v klacících na rozdělávání ohně, podobně jako je tomu u Agniho.[1][2][3]
Arthur Macdonnel, James Darmesteter a Leopold von Schroeder vykládají Apám Napáta jako oheň v mracích – tedy bleskovou formu Agniho. Naopak podle Hermanna Oldenberga byl původně čistě vodním duchem, který splynul se zcela odlišným Agnim, Alfred Hillebrandt jej zase ztotožnil s měsícem. Georges Dumézil a Jaan Puhvel Apám Napáta považují za protějšek římského Neptuna a irského Nechtana, jež také spojují s motivem „ohně ve vodě“.[2][3]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Sanskrtské nápāt (नपात्) znamená „potomek, syn, vnuk“, později jen „vnuk“. Praindoevropské *nep(ó)t má však užší význam a to „dítě dcery“ či „dítě sestry“. Podle Jaan Puhvela v případě Apám Napáta znamená jeho jméno že je s Ápah v širším příbuzenství, nikoliv nutně ve vztahu syna a matky.
Reference
- ↑ FILIPSKÝ, Jan. Encyklopedie indické mytologie. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-52-4. S. 22.
- ↑ a b PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 317–323.
- ↑ a b MACDONNEL, Arthur Anthony. Vedic Mythology. Strassburg: Verlag von Karl J. Trubner, 1897. S. 69–70.
