Apolinaris Khytribius

Apolinaris Khytribius OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Francescocoa.png
Svěcení
Službykazatel (Jindřichův Hradec 1703-1705)
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • definitor české provincie františkánů (1701,1702)
  • kvardián kláštera v Olomouci (1705-1707)
  • provinciál české provincie františkánů (1707-1710)
Osobní údaje
Datum narozenícca 1650-1670?
Místo narozeníMorava
Datum úmrtí28. říjen 1711
Místo úmrtíDačice
Povoláníteolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Apolinaris Kytribius OFM (?-1711), též Appolinarius česky Apolinář Kytribius, byl františkán, kazatel a teolog. Pocházel z Moravy,[1] narodit se mohl někdy mezi lety 1650 a 1670.[2] Do františkánského řádu vstoupil někdy před rokem 1690, v roce 1696 již po ukončení vlastních studií a svátosti kněžství vyučoval další kleriky teologii jako lektor na klášterních školách.[3] V roce 1701 a 1702 byl (generálním) lektorem bohosloví na generálních řádových studiích v klášteře u P. Marie Sněžné v Praze a téhož roku byl jmenován františkánským provinčním definitorem.[4] Záhy však pedagogické činnosti ponechal a jako vysloužilý učitel (lector emeritus) působil v letech 1703 až 1705 jako řádný (nedělní) kazatel v jindřichohradeckém konventu[5] a následně jako kvardián olomouckého františkánského kláštera v letech 1705–1707.[6] Z představeného kláštera byl volbou povýšen v roce 1707 na představeného české františkánské provincie - provinciála. Tuto funkci zastával jedno tříletí období, do roku 1710 a následně s čestným titulem „otec provincie“ působil jako provinční kustod.[7] Apolinaris Khytribius zemřel 28. října 1711 v Dačicích.[8]

Lektorská činnost Khytribiovi nebránila v dalších kazatelských aktivitách, přinejmenším při významnějších příležitostech. Tiskem byla vydána jeho promluva o irském patronu sv. Patrikovi pronesená 17. května 1701 v pražském kostele P. Marie u Hybernů: FortIs DaVID Vir IVXta Cor DeI s. PatrItIVs, HIbernIae ApostolVs PIVs antIstes... [= chronogram 1701].[9] Další dodnes známá promluva bratra Khytribia oslavovala Tomáše Akvinského a pronesl ji 7. března 1702 v kostele sv. Jiljí při dominikánském klášteře v Praze. Kázání s titulem Thesaurvs Desiderabilis Sine Defectione Sanctitatis Quem aperuit Dominus D. Thomas Aquinas, Quintus Ecclesiae Doctor. Oratione Panegyrica vytiskl v Praze Jiří Samuel Beringer snad ještě v témže roce.[10] Františkánovo vydané kázání o zakladateli dominikánů naznačuje spolupráci mezi oběma řády v barokní době, zažehnávající dřívější sváry v období středověku.

Reference

  1. ↑ HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. [Praha]: vl.nákl., 1997.  Analecta Franciscana sive Chronica aliaque varia documenta ad historiam Fratrum Minorum Spectantia. Tomus VIII. Quaracchi: Collegium s. Bonaventurae, 1946. S. 603. 
  2. ↑ Jistě však před rokem 1672, aby splňoval minimální soudobou věkovou hranici pro zvolení provinciálem ve františkánském řádu – 35 let. Viz Statuta generalia Cismontanae Familiae Ordinis Fratrum Minorum sancti Francisci Reformatorum. In Capitulo Generali Anno 1639 ... condita .... Příprava vydání Bernard Sannig OFM. Pragae: apud Fridericum Wenceslaum Swoboda, 1677. S. 76 (Caput VIII, 31). 
  3. ↑ Srov. rukopisné zápisky, snad Khytribiova žáka: Tractates, sub multum veneranda Patre Appolinarii Khytribio SS Theologiae lectore … 9. februarii 1696“. Dochováno v knihovně kláštera františkánů u P. Marie Sněžné v Praze.
  4. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 153 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54. Srov. též úplný titul Khytribiova tiskem vydaného kázání Thesaurus Desiderabilis... (viz níže).
  5. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 153.
  6. ↑ DIVINA, Teodor. Dějiny kláštera františkánů u sv. Bernardina v Olomouci a kostela N.P. Marie (dnes dominikánský) do roku 1784. Olomouc, 1958. 54 s.. Olomouc: [s.n.], 1958. 
  7. ↑ HOUŠKA, České františkánství (cit.). Analecta Franciscana sive Chronica aliaque varia documenta ad historiam Fratrum Minorum Spectantia. Tomus VIII. Quaracchi: Collegium s. Bonaventurae, 1946. S. 603.  Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 157.
  8. ↑ Nekrologium české františkánské provincie.
  9. ↑ V pražské Hampelově tiskárně vystiskl Jan Mattis (typis Hampelianis impressit Joannes Mattis). 10. listů. Viz Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik [1]. Údajně dochováno v Národní knihovně ČR, signatura 47 F 81 (adl. 9), nebo knihovně Metropolitní kapituly v Praze, I.b.41 (adl. 8).
  10. ↑ 16 stran, frontispisový mědiryt: klečící Tomáš Akvinský s mitrou a berlou u nohou, vedle něho soška Krista na kříži, nad ním anděl poukazující na nebesa se symbolem Ducha Svatého. Dochováno v Národní knihovně ČR, signatura 46 C 181, přívazek 10.

Média použitá na této stránce