Apollo Applications Program
Apollo Applications Program byl americký projekt NASA z roku 1965, který navazoval na projekt Apollo a měl využít dosaženou vysokou úroveň americké kosmické techniky. Kvůli nedostatku finančních prostředků byl radikálně omezen.[1] Podařilo se uskutečnit jen dílčí program Skylab.
Okolnosti vzniku projektu
V roce 1964 ředitel NASA James Webb předložil vládě a Kongresu studii o pokračování programu Apollo po jeho splnění i s ohledem na využití nepoužitých raket a lodí. Projekt Extendet získal jen polovinu požadované státní podpory a přesto na ústředí NASA vzniklo v srpnu 1965 nové Oddělení programu aplikací Saturnu a Apolla, jehož ředitelem byl jmenován generálmajor David Jones. Plány vypracované v roce 1966 kvůli nákladné válce ve Vietnamu však nebylo možné realizovat.[2]
Součásti projektu
AES (Apollo Extension Series) Lunar Base
Plánováno bylo použít nepilotovaný Saturn V k vynesení a přistání na Měsíci jakéhosi "přístřešku" založeném na CSM Apolla. Poté měl druhý Saturn V vynést upravený CMS a LM Apolla s tříčlennou posádkou k Měsíci. Dva muži měli sestoupit na měsíc a tam být nejméně 200 dní. Měli tam používat upravený Lunar rover vehicle a speciální vozidlo Lunar Flier jako logistická vozidla pro stavbu většího "obydlí". Kvůli izolaci třetího člena posádky plánovači navrhovali přistání 3 lidí na Měsíci, nebo bylo zvažováno použíti orbitálních modulů na oběžné dráze Měsíce, se kterými by se spojilo CMS.
LESA (Lunar Exploration System of Apollo) Lunar Base
Základní hardware Apollo by byl vyvinut v AES, následován ALSS (Apollo logistic support system) a posléze LESA. Konečným výsledkem by byla stálá stanice na Měsíci. LESA představoval poslední NASA koncepci lunární základny před zrušením stavby dalších raket Saturn V. LESA měl použít nové Lunar landing vehicle k dovezení nákladu na povrch Měsíce a prodlužoval CMS a LM Taxi hardware a umožňoval by posádkám rozšiřovat a nakonec permanentně osídlit lunární základnu. Energii měl dodávat jaderný reaktor.
Pilotovaný let k Venuši
Dále NASA plánovala pilotovaný let k Venuši. Tento let měl trvat asi rok.
Skylab
Skylab byl jediný projekt, který NASA opravdu uskutečnila. Šlo o vesmírnou stanicí na zemské orbitě.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Apollo Applications Program na anglické Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Apollo applications na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
This image is an artist's concept of the Skylab in orbit with callouts of its major components. In an early effort to extend the use of Apollo for further applications, NASA established the Apollo Applications Program (AAP) in August of 1965. The AAP was to include long-duration Earth orbital missions during which astronauts would carry out scientific, technological, and engineering experiments in space by utilizing modified Saturn launch vehicles and the Apollo spacecraft. Established in 1970, the Skylab Program was the forerunner of the AAP. The goals of the Skylab were to enrich our scientific knowledge of the Earth, the Sun, the stars, and cosmic space; to study the effects of weightlessness on living organisms, including man; to study the effects of the processing and manufacturing of materials utilizing the absence of gravity; and to conduct Earth resource observations. The Skylab also conducted 19 selected experiments submitted by high school students. Skylab's 3 different 3-man crews spent up to 84 days in Earth orbit. The Marshall Space Flight Center (MSFC) had responsibility for developing and integrating most of the major components of the Skylab: the Orbital Workshop (OWS), Airlock Module (AM), Multiple Docking Adapter (MDA), Apollo Telescope Mount (ATM), Payload Shroud (PS), and most of the experiments. MSFC was also responsible for providing the Saturn IB launch vehicles for three Apollo spacecraft and crews and a Saturn V launch vehicle for the Skylab.