Apollon Nikolajevič Majkov

Apollon Nikolajevič Majkov
Narození	23. květnajul. / 4. června 1821greg. Moskva
Úmrtí	8.jul. / 20. března 1897greg. (ve věku 75 let) Petrohrad
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Povolání	básník, překladatel, literární kritik a spisovatel
Alma mater	Petrohradská státní univerzita (1837–1841)
Žánr	epická poezie
Témata	poezie
Ocenění	Puškinova cena Řád sv. Stanislava 1. třídy Řád sv. Vladimíra 2. třídy Řád sv. Anny 2. třídy Řád sv. Anny 1. třídy … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Anna Ivanovna Štěmmerová
Děti	Apollon Apollonovič Majkov
Rodiče	Nikolaj Apollonovič Majkov[1][2] a Jevgenija Petrovna Majkovová
Příbuzní	Vladimir Nikolajevič Majkov, Leonid Nikolajevič Majkov a Valerian Nikolajevič Majkov[3][4] (sourozenci)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Apollon Nikolajevič Majkov, rusky Аполлон Николаевич Майков, (23. května/4. června 1821 Moskva – 8. března/20. března 1897 Sankt-Petěrburg) byl ruský básník, jeden z nejvýznamnějších představitelů artistního proudu v ruském básnictví druhé poloviny 19. století^[5].

Život

Apollon Nikolajevič Majkov se narodil 23. května 1821 v Moskvě do šlechtické rodiny^[6]. Jeho otec, Nikolaj Majkov, byl akademickým malířem. Matka, Jevgenija Majkova, byla známá jako spisovatelka a básnířka^[7]. Část dětství prožil u své babičky ve vesnické usedlosti na území tehdejší Moskevské gubernie. Zde se zrodila jeho láska k přírodě, kterou později přenesl i do svých děl. Ve 12 letech se spolu s rodinou odstěhoval do Petrohradu. Dům, ve kterém žili, byl místem, kde se setkávala celá řada významných umělců 30. a 40. let 19. století. Docházel tam např. I. A. Gončarov, I. I. Panajev nebo F. M. Dostojevskij^[8].

Majkov vždy snil o kariéře malíře. K jeho rozhodnutí stát se spisovatelem přispělo jednak kladné hodnocení jeho básnických prvotin ze strany Pletněva a Nikitěnka, profesorů tehdejší petrohradské univerzity, na jejichž přednášky Majkov docházel^[9] a jednak oční vada, jenž mu nedovolovala naplno se věnovat výtvarné činnosti^[10].

V letech 1837–1841 se věnoval studiu práv na Petrohradské univerzitě^[5], kde se začal podrobněji zabývat historií starověkého Řecka a Říma. Tento zájem se později odrazil také v jeho literární tvorbě.

Roku 1842 vyšla první básnická sbírka, za niž Majkov získal finanční odměnu od samotného Mikuláše I. Peníze využil na cestování po evropských zemích^[7]. Přibližně jeden rok strávil v Itálii, kde navštěvoval nejrůznější muzea a umělecké galerie. Pobyt v prostředí tohoto okouzlujícího města měl pozitivní vliv na jeho budoucí literární tvorbu^[11]. Jeho dalšími zastávkami byla města Paříž a Praha^[10]. V Praze se seznámil s Václavem Hankou a Pavlem Josefem Šafaříkem. Setkání s těmito význačnými osobnostmi českého národního obrození probudilo u básníka silný zájem o slovanskou minulost a kulturu. Se svými dojmy z cest se Majkov podělil ve sbírce Očerki Rima, publikované roku 1847 v Petrohradu^[12].

Po návratu ze zahraničí roku 1844 začal pracovat jako pomocný knihovník v Rumjancevově muzeu. Když se muzeum přestěhovalo do Moskvy, zahájil Majkov své působení v petrohradském cenzurním výboru, kde mimo jiné vykonával také funkci předsedy. V této instituci strávil téměř 45 let svého života^[13]. Během druhé poloviny 40. let se na krátkou chvíli sblížil s kroužkem M. V. Petraševského^[5]. Apollon Nikolajevič Majkov zemřel 27. února 1897 na zápal plic^[12].

Dílo

Majkov byl stoupencem klasicistních básnických tradic. Jeho tvorba se zakládá především na kultu poezie antické a klasické (jak evropské, tak i ruské). Mezi charakteristické prvky jeho poezie patří např. epikurejské pojímání života, plastičnost popisu či vizuálnost básnických představ^[14].

Své první verše začal básník uveřejňovat v soukromém rukopisném časopise Podsněžnik (rusky Подснежник) a v almanachu Lunnyje noči (rusky Лунные ночи) v druhé polovině 30. let. Na publikování časopisu Podsněžnik se podíleli např. básníkův bratr Valerian, Gončarov i matka Jevgenija^[15]. Majkov mimo jiné spolupracoval s časopisy Sovremennik (rusky Современник) a Otečestvennyje zapiski (rusky Отечественные записки), vystupoval s články o umění v duchu naturální školy.

Jeho tvorba zahrnuje řadu veršovaných cyklů, epických poém a lyrických dramat. Náměty čerpal především ve starověké a středověké historii^[14]. V některých dílech řeší problematiku střetu křesťanství a pohanství. S tímto tématem se můžeme setkat například v básni Dva mira (1872, 1881).

Básník se po duchovní stránce ztotožňoval s A. Grigorjevem, N. Strachovem a F. Dostojevským. Hlavní úkol umění podle Majkova spočíval v prohlubování povědomí lidí o národní historii. On sám je kupříkladu autorem volných překladů a stylizací některých běloruských a srbských lidových písní. Za jedno z nejvýznamnějších autorových děl je považován překlad staroruského hrdinského eposu Slovo o pluku Igorově^[16].

Poémy

• Dvě suďby (1845, Две судьбы)
• Mašen´ka (1846, Машенька)
• Klermontskij sobor (1853, Клермонтский собор)

Básnické sbírky

• Stichotvorenija Apollona Majkova (1842, Стихотворения Аполлона Майкова)
• Očerki Rima (1847, Очерки Рима)
• Vjeka i narody (1854–1888, Века и народы)
• Novogrečeskije pesni (1858–1872, Новогреческие песни)
• Neapolitanskij al´bom (1858, Неаполитанский альбом)

Dramata

• Dva mira (1872, 1881; Два мира)
• Tri smerti (1851, Три смерти)
• Smerť Ljucija (1863, Смерть Люция)

Odkazy

Reference

Literatura

• Dějiny ruské literatury (Svoboda, 1945, překlad z rus. orig.)
• Pospíšil, Ivo: Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, 680 s., Libri, 2001 ISBN 80-7277-068-3

Související články

• Seznam ruských spisovatelů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Apollon Nikolajevič Majkov na Wikimedia Commons