Apomorfin

Apomorfin
Schéma chemické struktury
Název (INN)apomorfin
Název podle IUPAC(6aR)-6-methyl-5,6,6a,7-tetrahydro-4H-dibenzo[de,g]chinolin-10,11-diol
Další názvyApokyn, Ixense, Spontane, Uprima
Kódy
Číslo CAS41372-20-7
Klasifikace ATCG04BE07, N04BC07
ChEMBL IDCHEMBL53
ChemSpider ID5783
PubChem6005
Chemie
Sumární vzorecC17H17NO2
SMILESCN1CCC2=CC=CC3=C2C1CC4=C3C(=C(C=C4)O)O
InChIInChI=1S/C17H17NO2/c1-18-8-7-10-3-2-4-12-15(10)13(18)9-11-5-6-14(19)17(20)16(11)12/h2-6,13,19-20H,7-9H2,1H3/t13-/m1/s1
Molární hmotnost267,322 g/mol
Farmakologie
Indikacealkoholismus, Parkinsonova nemoc, erektilní dysfunkce, Alzheimerova nemoc, závislost na opiátech
Rizika v těhotenstvíC
Cesty podáníp.o., s.c.
Biodostupnost100 % (s.c.)
Vazba na proteiny~50 %
Metabolismusjaterní
Biologický poločas40 min
(rozmezí: 30-60 min)
Další informace
Registrace v ČRano (1 přípravek)
Dostupnost v ČRspecifický léčebný program
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Apomorfin (INN, obchodní názvy Apokyn, Ixense, Spontane, Uprima) je neselektivní dopaminový agonista, který aktivuje jak receptory D1, tak i D2, s určitou preferencí pro subtypy druhých z nich.[1] Název vznikl složením apo (odkazující na to, že je apomorfin derivát aporfinu) a morfin (protože apomorfin vzniká rozkladem morfinu zahříváním s koncentrovanými kyselinami). Apomorfin však neobsahuje morfin ani jeho molekulární kostru, ani se neváže na opioidní receptory.

V minulosti se zkoušelo použití apomorfinu pro různá použití, včetně psychiatrické léčby homosexuality na počátku 20. století, později k léčbě erektilní dysfunkce. Nyní se používá pro léčbu Parkinsonovy nemoci. Je silným emetikem (vyvolává zvracení) a neměl by se podávat bez antiemetik, například domperidonu. Emetické vlastnosti se využívají ve veterinární medicíně k vyvolání zvracení po požití toxických látek nebo cizích těles.

Úspěšně se používal také pro neoficiální léčbu závislosti na heroinu; tímto ho proslavil autor William S. Burroughs. Nedávná studie ukazuje, že apomorfin může být vhodným markerem pro hodnocení změn v centrálním dopaminovém systému spjatých s chronickým užíváním heroinu.[2] Neexistuje však žádný klinický důkaz, že je apomorfin účinným a bezpečným léčivem při závislosti na opiátech. Dřívější studie zahrnovaly i averzní terapii u alkoholismu a úzkosti, v modernějších pracích jsou spíše anekdotické.[3]

U léčby erektilní dysfunkce se věří, že jsou hlavním cílem dopaminové receptory v oblasti hypothalamu, a i když erekci podporují i dopaminové receptory v penisu, činí tak mnohem slaběji, než ty v mozku.[4]

Syntéza

Apomorfiniumchlorid (lékopisně: apomorphini hydrochloridum[5]) se syntetizuje zahříváním stechiometrických množství morfinu a kyseliny chlorovodíkové na 140 °C.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Apomorphine na anglické Wikipedii.

  1. Millan MJ, Maiofiss L, Cussac D, Audinot V, Boutin JA, Newman-Tancredi A. Differential actions of antiparkinson agents at multiple classes of monoaminergic receptor. I. A multivariate analysis of the binding profiles of 14 drugs at 21 native and cloned human receptor subtypes. The Journal of Pharmacology and Experimental Therapeutics. 2002, s. 791–804. Dostupné online. DOI 10.1124/jpet.102.039867. PMID 12388666. (anglicky) 
  2. Guardia J, Casas M, Prat G, Trujols J, Segura L, Sánchez-Turet M.,(Oct. 2002) “The apomorphine test: a biological marker for heroin dependence disorder?” Addict Biol. 7(4): 421-6. [1]PMID 14578019
  3. Dent JY (1949). “Apomorphine Treatment of Addiction.” British Journal of Addiction to Alcohol & Other Drugs 46 (1); 15-28. DOI: 10.1111/j.1360-0443.1949.tb04502.x
  4. Matsumoto K, Yoshida M, Andersson K, Hedlund P. Effects in vitro and in vivo by apomorphine in the rat corpus cavernosum.. Br J Pharmacol. 2005, s. 259–67. DOI 10.1038/sj.bjp.0706317. PMID 16025145. (anglicky) 
  5. Apomorphini hydrochloridum - Český lékopis 1997

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Apomorfin na Wikimedia Commons
  • Apomorphine - Frequently Asked Questions [online]. Britannia Pharmaceuticals. Dostupné online. (anglicky) 
  • Andrew Lees and Kirsten Turner. Apomorphine for Parkinson’s Disease. Practical Neurology. 2002, s. 280–287. Dostupné online. DOI 10.1046/j.1474-7766.2002.00086.x. (anglicky) [nedostupný zdroj]

[nedostupný zdroj]

Média použitá na této stránce

Apomorphine.png
chemical structure of apomorphine