Apostrofa

Apostrofa (z řec. apo-strefó, obracím se jinam) je řečnická figura, v níž se mluvčí nebo pisatel „obrací jinam“ než k přítomnému publiku – k nepřítomné či zemřelé osobě, případně oslovuje neživou věc. Působivost apostrofy spočívá v tom, že provádí často překvapivou změnu adresáta řeči. Mluvčí v ní neoslovuje přímé posluchače, kteří se tak dostávají do postavení třetí osoby, svědka rozhovoru s někým jiným, nepřítomným. Apostrofa často začíná zvoláním. Vyskytuje se už ve starověké rétorice, v náboženské řeči a pak zejména v romantickém básnictví.

Příklady

„Kde je, smrti, tvé vítězství?“
— Svatý Pavel[1]
„Maria, panno přemocná.“
— Karel Jaromír Erben [2]
„Jen se točte, koně dřevění,
pěkně dokolečka točte se!		“
— Paul Verlaine[3]
„Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“
— Karel Hynek Mácha[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ První list Korintským, 1Kor 15, 55 (Kral, ČEP).
  2. ↑ ERBEN, Karel. Kytice. [s.l.]: [s.n.], 1901. Dostupné online. 
  3. ↑ Paul Verlaine, Dřevění koně. Přel. P. Kopta. In: P. Verlaine, Slova na strunách. Praha 1968, str, 76.
  4. ↑ Karel Hynek Mácha, Máj.

Související články

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Apostrofa. Sv. 2, str. 533