Apponyiové

Ap(p)oniové (Apponyi)
Země	Uhersko Uhersko, Rakouské císařství Rakouské císařství
Mateřská dynastie	Péczovci
Tituly	kasteláni, župani, velvyslanci, ministři, strážci královské koruny, zemský soudce, diplomaté baroni hrabata kancléři ministr kultu a výučby uhorskej vlády
Zakladatel	Tomáš Aponi (Rúfus)
Rok založení	14. století
Konec vlády	1970
Poslední vládce	Albert II. Aponi
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Apponyiové nebo Aponiové (maďarsky Apponyi család), s predikátem de Nagy-Appony je někdejší uherský šlechtický rod původem z vedlejší linie rodu Péczovců. Jejich hlavním sídlem byla obec Oponice nedaleko Topoľčan.^[1]

Členové rodu se uplatňovali zejména ve státní diplomacii, ale i ve vojenských a dalších politických funkcích.

Zakladatelem rodu byl Tomáš zvaný Červený (Rúfus), v roce 1323 kastelán na hradech Čachtice a Branč. Výměnou za hrad Čeklís (Bernolákovo) získali od krále Zikmunda Lucemburského panství Oponice, které se stalo kmenovým panstvím rodového predikátu. Další panství drželi Apponyiové v Eberhardu (Yberhard, Malinovo), v Jablonici, v Tolenské a Békešské župě.

Diplomatické směřování rodu položil Tomáš Apponyi, který byl v roce 1343 vyslancem uherského krále Ludvíka I. Velkého u papeže Klementa VI. v Avignonu. Pavel Apponyi pak jako vyslanec Štěpána Bočkaje vyjednal mír ve Vídni roku 1606. Roku 1618 jej císař pověřil vyjednáváním o hranicích mezi Uhrami a Moravským markrabstvím. Apponyiové se díky svému vzdělání a diplomatickým schopnostem stali vyslanci v různých zemích. Byli obratní při vyjednávání, neboť dokázali obratně hájit zájmy krále, uherské státu i stavů. V 16., 17. a 18. století získali Apponyiové baronský a následně též hraběcí titul.

V 17. století se rod rozdělil do tří linií. První zůstala v Oponicích, přesídlila však z hradu na výběžku pohoří Tribeč do pohodlnějšího kaštelu v údolí. Druhá se usadila na panství Korlátka a Jablonica. Třetí linie pak sídlila v kaštelu Eberhard (dnes Malinovo).^[2] V době povstání Františka II. Rákócziho (1703-1711) byly v roce 1708 některé rodové majetky poškozeny a zničeny.^[3]

V maďarské Tolně pak rod vlastnil zámky Hőgyész a Lengyel.

Rod se do povědomí kulturní a vzdělané Evropy zapsali hlavně tím, že ve Vídni založil slavnou  Apponyiovskou knihovnu, kterou v roce 1825 přestěhovali do Bratislavy, kde ji na Kozí ulici v roce 1827 zpřístupnili veřejnosti. Navštěvovali ji také štúrovci, kteří si sem nechávali zasílat literaturu z Ruska. Jelikož město na provoz odmítlo přispívat částkou 400 zlatých ročně, knihovna byla v roce 1846 přestěhována do Oponic, kde pro ni v tamním kaštelu vzniklo samostatné křídlo. V té době sestávala z 25 000 svazků^[2].

Koncem 19. století však dochází k úpadku knihovny. Ludvík Apponyi musel v roce 1892 v Londýně prodat 2 000 tisků, inkunábulí a rukopisů. Po smrti Jindřicha Apponyiho (1885-1935) pak došlo k dalšímu odprodeji na dražbě v Praze, do prodeje tehdy šlo 10 000 svazků.

V roce 1956 se knihovna dostala do správy Matice slovenské, v oponickém kaštelu vzniklo učiliště a knihovnu tehdy uspořádal a katalogizoval Vševlad Josef Gajdoš. V roce 1963 bylo zbývajících 7 000 svazků knihovny převezeno do Bratislavy a následně do Martina, kde byly svazky ošetřeny proti plísni. Zachráněný fond byl v roce 1992 přesunutý do zámku Diviaky. V roce 2007-8 byla knihovna vyhlášena za historický knižní fond s nejvyšším stupněm ochrany.

V roce 2011 se celá knihovna vrátila do nově zrekonstruovaného kaštelu v Oponicích do původní místnosti. Podle původních fotografií byla vyrobena ve Zvolenu kopie původního nábytku a knihovna do něj byla umístěna spolu se Zaiovskou knihovnou. Knihovna je dnes s průvodcem přístupná veřejnosti. V současnosti sestává z 7 507 signatur, 8 222 titulů a 15 042 svazků.

Významný byl rod svým kulturním a uměleckým působením. Pro hraběte Anotnína Jiřího Apponyiho složil Haydn „Apponyiho kvarteta“ (Opus 71-74). V Paříži se s hrabětem Antonem Apponyim a jeho ženou Therese rozenou Nogarola seznámil Fryderik Chopin, který pro Apponyiovy v budově ambasády mnohokrát koncertoval.^[4] Koncert v budově ambasády měl též Ferenc Liszt. Kvartet pro rod složil též Mozart. Dochovaly se svatební poémy Per Nozze složené pro členy rodu.^[4]

Mnozí členové rodu byli literárně činní. Josef Apponyi starší, profesor Trnavské univerzity a Videňské univerzity vydal v roce 1745 Oratio de augustissimo verbi incarnatio^[2]. Rudolf I. Apponyi (1802-1853), z Jablonické větve rodu napsal za svého pobytu na pařížské ambasádě deník, který byl vydán v Paříži u Ernesta Daudeta mezi lety 1913-1914 ve čtyřech dílech pod jménem Vingt-cinq ans à Paris. Journal du comte Rodolphe Apponyi (Dvacet pět let v Paříži. Deník hraběte Rudolfa Apponyiho).^[5] Cestovatel Jindřich Apponyi, vydal knihu o své cestě do Indie, Himalájí a Tibetu pod názvem Úti- és vadásznaplóm Indiából és a Himalájából (Mé cestovní a lovecké deníky z Indie a Himálaje).

Nejznámějším novodobým členem rodu je Albert Apponyi, který roku 1907 zavedl tzv. Apponyiho školní zákony a účastnil se v roce 1920 Trianonské mírové konference. Jeho paměti jsou souborem textů, které v průběhu života napsal,^[6] vydal však i četné úvahy o politice Uher.

• Tomáš Apponyi (Rúfus) (14. století), zakladatel rodu, kastelán, vyslanec krále Ludvíka I. Velikého
• Pavel Apponyi (1564–1624), baron, strážce královské koruny, vyslanec Štepána Bočkaje
• Josef Apponyi († 1787), hrabě, filozof, jezuita, profesor Trnavské univerzity
• Antonín Jiří Apponyi (1751–1817), hrabě, velkostatkář, diplomat, župan
• Antonín Apponyi (1782–1852), hrabě, diplomat, velvyslanec ve Vatikánu a ve Francii
• Rudolf II. Apponyi (1812–1876), hrabě, diplomat, velvyslanec ve Velké Británii a Francii
• Jiří Apponyi (1808–1899), hrabě, kancléř, zemský sudí, poslanec Uherského sněmu
• Albert Apponyi (1846–1933), diplomat, ministr kultu a výuky uherské vlády
• Jindřich Apponyi (1885–1935), hrabě, diplomat, cestoval po Africe, Indii a Himálajích
• Albert II. Apponyi (1899–1970), politik, zástupce, novinář
• Géraldine Apponyiová (1915–2002), manželka albánského krále Ahmeda I. Zoga, matka prince Alexandra I. Zoga

• 

  (c) Egresij, CC BY-SA 3.0
  Zámek v Hőgyészi
• 
  Zámek v Lengyeli
• 
  Aponiho lovecké muzeum v Marczibányiovském kaštelu v Oponicích
• 
  Ruiny Oponického hradu ze 13. století
• 
  Apponiovský palác v Bratislavě
• 
  Rodové sídlo Apponyiů v Oponicích
• 
  Kostel sv. Petra a Pavla s hrobkou Apponyiů v Oponicích
• 
  Rodový erb na stěně hrobky v Oponicích

• Ottův slovník naučný, díl 2.; Praha, 1889 (reprint 1996), s. 544–545 ISBN 80-7185-057-8
• SATER, Peter: Feudálne sídla rodiny Apponyiovcov vo svetle archeologických a písomných prameňov so zameraním na Oponický hrad (disertační práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2020; 281 s. dostupné online

• Apponyiho školní zákony
• Aponiho palác
• Apponyiovská knihovna

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Apponyiové na Wikimedia Commons
• Aponiovská knihovna
• Rodokmen Apponyiů dostupné online
• Rodokmen Apponyiů v 18.–20. století dostupné online
• Chateau Apponyi a Apponyiovská knihovna