Apropriace

Apropriace (z lat. a(d)-propriare, přisvojit, přivlastnit, osvojit) může znamenat:

  • přivlastňování, primární nabývání majetku;
  • přisvojení původně propůjčeného léna do vlastnictví;
  • v umění (angl. appropriation): umělecká strategie, umožňující tvůrci vědomě si přivlastnit (apropriovat) již existující objekt, jev anebo myšlenku ze/vně světa umění a začlenit do nového uměleckého kontextu, aniž by předmět přivlastnění ztratil vnímatelnou podobnostní vazbu na originál;[1]
  • v sociolingvistice (anglicky reappropriation nebo reclaiming): kulturní proces, kterým si určitá skupina přivlastňuje nebo získává termíny nebo artefakty, které se předtím o této skupině používaly znevažujícím způsobem.
  • osvojení si myšlenek jiných.

Podle německého sociologa Maxe Webera je apropriace společenský proces, v němž si skupiny a jednotlivci přivlastňují společenské a hospodářská příležitosti vůči třetím osobám, které z jejich užívání vylučují. Tento proces přispívá k uzavírání společnosti vůči cizím.[2]

V metaforickém použití znamená apropriace také převzetí, osvojení či přijetí cizích myšlenek, případně jejich zařazení do vlastního kontextu.[zdroj?]

Odkazy

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Appropriace. Sv. 2, str. 546
  • M. Petrusek (red.), Velký sociologický slovník. Praha 1996. Heslo Vlastnictví, II. 1388

Reference

  1. ↑ "Apropriace." Výkladový slovník pojmů filozofie a sociologie vizuálního umění (slabikář). Ateliér Intermédia Fakulty Výtvarných Umění Vysokého Učení Technického v Brně, 1. února 2009. Web. 7. prosince 2012.
  2. ↑ M. Weber, Wirtschaft und Gesellschaft.

Související články

Externí odkazy