Aptenodytes
Aptenodytes | |
---|---|
Tučňák císařský (Aptenodytes forsteri) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | tučňáci (Sphenisciformes) Sharpe, 1891 |
Čeleď | tučňákovití (Spheniscidae) Bonaparte, 1831 |
Rod | Aptenodytes J. F. Miller, 1778 |
Druhy | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rod Aptenodytes je zastoupený pouze dvěma žijícími druhy tučňáků. Od ostatních zástupců čeledi tučňákovitých se podstatnou měrou liší jednak vzezřením, ale také způsobem života. Dorůstají do výšky 90–120 cm a disponují do žluta až oranžova vybarvený peřím v oblasti krku, prsou a hlavy. V současnosti nečelí žádné přímé hrozbě, která by znamenala ohrožení. Populace obou druhů je stabilní nebo rostoucí.
Jsou to mediálně nejznámější a vůbec nejpopulárnější tučňáci, a proto se velmi často objevují na reklamních či dekorativních předmětech. Vzhledem si jsou oba zástupci velmi podobní, a tak si je obzvláště média, píši-li o nich, častokrát spletou – především se jedná o chybně zvolené nebo popsané fotografie.
O tučňáku císařském byl natočen oscarový dokument Putování tučňáků (2005), na který navazuje další s názvem Putování tučňáků: Volání oceánu (2017). Na téma „svět tučňáka císařského“ natočil režisér Georg Miller úspěšný animovaný film Happy Feet (2006), jehož scénář a celková vizualizace připomíná spíše dokumentární film. Zábavnou formou informuje taktéž o hrozbách, kterým tento tučňák skutečně čelí.
Biologie – nestavějí žádná hnízda a samičky snášejí vždy jen jediné vejce, které si tito ptáci pokládají na nohy, a přikrývají jej kožním záhybem na břiše. Stejně činí při vylíhnutí potomka. Odrostlá mláďata se pak v nepřítomnosti svých rodičů spoléhají na sebe a navzájem si pomáhají. Aby si v nepříznivých podmínkách udrželi stálou tělesnou teplotu, utvářejí takzvané školky, kde se k sobě tiskne určitý počet stejně starých vrstevníků, jako houf hřejivých chumáčků.
Tučňák císařský hnízdí v nejdrsnějších podmínkách v období Antarktické zimy. Dokáže dlouhodobě hladovět (samec až čtyři měsíce). Tučňák patagonský má nejdelší chovný cyklus, trvající až 16 měsíců. Vychová nanejvýš dva potomky v rozmezí tří let. Na rozdíl od tučňáka císařského hnízdí mimo kontinent Antarktidy, v přívětivějších podmínkách.
Možné hrozby – mezi nejaktuálnější patří; nekorigovaný rybolov, rozmach turismu nebo případná průmyslová aktivita (především v Antarktidě).
Druhy
- Tučňák císařský (Aptenodytes forsteri)
- Tučňák patagonský (Aptenodytes patagonicus)
Tučňák císařský
- (c) Andrew Shiva / Wikipedia, CC BY-SA 4.0
Tučňák patagonský
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Aptenodytes na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
(c) Andrew Shiva / Wikipedia, CC BY-SA 4.0
King penguin, Fortuna Bay, South Georgia
Autor: Hannes Grobe/AWI, Licence: CC BY 3.0
Emperor Penguin, Atka Bay, Weddell Sea, Antarctica