Arabština

Arabština (العربية, Al-ʿarabíja)
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
RozšířeníAlžírskoAlžírsko Alžírsko

BahrajnBahrajn Bahrajn
ČadČad Čad
DžibutskoDžibutsko Džibutsko
EgyptEgypt Egypt
EritreaEritrea Eritrea
IrákIrák Irák
ÍránÍrán Írán
IzraelIzrael Izrael
JemenJemen Jemen
JordánskoJordánsko Jordánsko
KamerunKamerun Kamerun
KatarKatar Katar
KeňaKeňa Keňa
KomoryKomory Komory
KuvajtKuvajt Kuvajt
KyprKypr Kypr
LibanonLibanon Libanon
LibyeLibye Libye
MaliMali Mali
MarokoMaroko Maroko
MauritánieMauritánie Mauritánie
NigerNiger Niger
NigérieNigérie Nigérie
OmánOmán Omán
Palestina Palestinská autonomie
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie
SomálskoSomálsko Somálsko
Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty
SúdánSúdán Súdán
SýrieSýrie Sýrie
TanzanieTanzanie Tanzanie
TuniskoTunisko Tunisko

TureckoTurecko Turecko
Počet mluvčích
Klasifikace
PísmoArabské písmo
Postavení
Regulátorjazyk Koránu
Úřední jazykAlžírskoAlžírsko Alžírsko

BahrajnBahrajn Bahrajn
ČadČad Čad
DžibutskoDžibutsko Džibutsko
EgyptEgypt Egypt
EritreaEritrea Eritrea
IrákIrák Irák
IzraelIzrael Izrael
JemenJemen Jemen
JordánskoJordánsko Jordánsko
KatarKatar Katar
KomoryKomory Komory
KuvajtKuvajt Kuvajt
LibanonLibanon Libanon
LibyeLibye Libye
MaliMali Mali
MarokoMaroko Maroko
MauritánieMauritánie Mauritánie
OmánOmán Omán
Palestina Palestinská autonomie
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie
SomálskoSomálsko Somálsko
Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty
SúdánSúdán Súdán
SýrieSýrie Sýrie
TuniskoTunisko Tunisko

také jeden ze 6 jazyků OSN
Kódy
ISO 639-1ar
ISO 639-2ara (B)
ara (T)
ISO 639-3ara
Ethnologuerůzné
Wikipedie
ar.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arabština (arabsky اللُّغَة الْعَرَبِيَّة‎‎, al-lugha al-ʿarabíja) je semitský jazyk. Existují značné rozdíly mezi spisovnou arabštinou a regionálními hovorovými jazyky (např. egyptskou, syrskou, iráckou, marockou hovorovou arabštinou). Spisovná arabština se jen málo liší od jazyka Koránu, ale aktivně ji ovládají pouze vzdělanci. V jednotlivých hovorových jazycích se objevují podobné odstředivé tendence, jaké odpoutaly románské jazyky od kdysi jednotné latiny. Na rozdíl od románských jazyků se však rozdíly jen v malé míře projevují v psané formě jazyka, a to přestože někteří spisovatelé píší v regionálních variantách. Důvodů je několik – arabské písmo nezachytí změny v krátkých samohláskách, pozměněné souhlásky si zase ponechávají původní zápis (např. znak ج, běžně přepisovaný a čtený jako [dž], se v Egyptě vyslovuje [g], ale píše se pořád stejně).

Historie

Nejstarší nápisy pocházejí ze 4. století. Klasická arabština je dochována ve staroarabské poezii (6.–7. století) a v Koránu (7. století). Od 8. století dochází k upevnění gramatických pravidel. Stala se úředním a literárním jazykem na celém Araby dobytém území, používali ji i příslušníci jiných národů, kteří od Arabů přejali islám (Turci, Peršané aj.). Kromě poezie zahrnuje klasická arabská literatura také řadu děl naučných (historických, geografických, lékařských, filozofických aj.). Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů. Od 19. století se modernizuje slovní zásoba, zjednodušuje se styl i skladba a vzniká moderní spisovná arabština. Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké.

Příklady slov, která byla převzata z arabštiny: kafe, žirafa, cukr, alkohol, sirup, algebra, sofa, algoritmus, admirál.

Gramatika

Podstatná jména

Arabština je flektivní jazyk, což znamená, že ohýbá slova pomocí předpon, přípon a zejména změnami uvnitř kmene, v indoevropských jazycích nepříliš obvyklými. Podstatná a přídavná jména rozlišují tři pády: nominativ (pro podmět), genitiv (pro všechny předložky a přivlastňování) a akuzativ (pro předmět). Dále jsou v arabštině dva rody – mužský a ženský – a tři čísla – singulár, duál a plurál (někdy i paukál).

Skloňování se liší podle toho, zda je podstatné jméno neurčité (beze členu), určité (se členem al) nebo konstruktivní, tato forma se používá například při připojení přivlastňovacího zájmena, například.: bajt-un – (nějaký) dům; al-bajtu – (ten) dům; bajtu-há – (její dům) nebo bajtu radžulin – dům muže atd. Určitý člen je al- před slovem začínajícím na tzv. lunární písmena se čte normálně l (např. al-qamaru – Měsíc), ale před tzv. solárními písmeny (tato písmena se vyslovují většinou špičkou jazyka) se namísto písmene l dané počáteční písmeno (např. aš-šamsu – Slunce).

Existuje několik vzorů pro skloňování v jednotném a množném čísle (podle toho, jakou mají koncovku).

  • Ve dvojném čísle končí slovo vždy v nominativu -áni a v akuzativu nebo genitivu -ajni, v konstruktivní formě pak -á a -aj.
  • V singuláru nebo plurálu může slovo končit -un, pak je v akuzativu -an a v genitivu -in. S určitým členem zmizí -n a v konstruktivní formě zmizí -n také.
  • V singuláru i v plurálu najdeme slova, která již v nominativu v neurčité formě končí jen -u, pak je akuzativ i genitiv -a. V určité formě i konstruktivní se chová jako předchozí vzor a končí v nominativu -u, v akuzativu -a a v genitivu -i.
  • Najdeme v singuláru i v plurálu slova končící v nominativu, neurčité formě na -an. Taková pak v určité a konstruktivní formě mají koncovku -á a jinak se v pádech nemění.
  • Co se týče podstatných jmen s koncovkou v neurčité formě, nominativu -in (například qāḍin). Tato pak mají v určité a konstruktivní formě koncovku -í (qāḍí). V neurčitém akuzativu mají -ijan (qāḍijan) a v konstruktivním akuzativu -ija (qāḍija), jinak se nemění.
  • Pouze v mužském plurálu se setkáme se speciální koncovkou -úna v nominativu (v neurčité i určité formě). Tato slova pak končí v akuzativu i genitivu -ína (v neurčité i určité formě). A v konstruktivní formě zbudou pak koncovky -ú (nominativ) a -í (akuzativ a genitiv).
  • Spousta plurálů v ženském rodě končí koncovkou -átun v nominativu, pak je koncovka v genitivu i v akuzativu -átin. V určité a konstruktivní formě -átu a -áti.

V tabulkách vidíte příklady skloňování.

Skloňování كِتَاب (kitáb) – kniha
Jednotné číslo (singulár)
NeurčitýUrčitýKonstruktivní
Nominativكِتَابٌ

(kitábun)

الْكِتَابُ

(al-kitábu)

كِتَابُ

(kitábu)

Akuzativكِتَابًا

(kitában)

الْكِتَابَ

(al-kitába)

كِتَابَ

(kitába)

Genitivكِتَابٍ

(kitábin)

الْكِتَابِ

(al-kitábi)

كِتَابِ

(kitábi)

Dvojné číslo (duál)
NeurčitýUrčitýKonstruktivní
Nominativكِتَابَانِ

(kitábáni)

الْكِتَابَانِ

(al-kitábáni)

كِتَابَا

(kitábá)

Akuzativكِتَابَيْنِ

(kitábajni)

الْكِتَابَيْنِ

(al-kitábajni)

كِتَابَيْ

(kitábaj)

Genitivكِتَابَيْنِ

(kitábajni)

الْكِتَابَيْنِ

(al-kitábajni)

كِتَابَيْ

(kitábaj)

Množné číslo (plurál)
NeurčitýUrčitýKonstruktivní
Nominativكُتُبٌ

(kutubun)

الْكُتُبُ

(al-kutubu)

كُتُبُ

(kutubu)

Akuzativكُتُبًا

(kutuban)

الْكُتُبَ

(al-kutuba)

كُتُبَ

(kutuba)

Genitivكُتُبٍ

(kutubin)

الْكُتُبِ

(al-kutubi)

كُتُبِ

(kutubi)

U jednoho druhu podstatných jmen se lze setkat i s dalším číslem, tzv. paukálem, a to u podstatných jmen hromadných. Například slovo meloun je v arabštině hromadné a má rovnou 5 čísel.

Meloun (baṭṭīḵ) – čísla
ČísloVznikV arabštiněVýznam
(hromadné)Základní formaبِطِّيخٌ (baṭṭíḵ-un)Melouny hromadně
(singulár)baṭṭíḵ + atبِطِّيخَةٌ‎‎ (baṭṭíḵat-un)1 meloun
(duál)baṭṭíḵat + āniبِطِّيخَتَانِ‎‎ (baṭṭíḵatáni‎)2 melouny
(paukál)at – át (jako plurál ženského rodu s at)بَطِّيخَاتٌ (baṭṭíḵát-un)Malý počet melounů (3–10)
(plurál)Plurál vzniklý změnami samohlásekبَطَاطِيخُ (baṭáṭíḵ-u)Více melounů

Přídavná jména

Podle stejných vzorů jako podstatná jména se dají zařadit a skloňovat i přídavná jména. Přídavná jména stojí vždy za podstatným jménem a přizpůsobují se mu rodem, číslem i členem. Většina přídavných jmen vytváří mužský plurál buďto nepravidelně, nebo koncovkou v nominativu -úna. Ženský rod se tvoří většinou koncovkou v nominativu -atun (neformálně bez koncovky též -ah) a ženský plurál koncovkou -átun. Například velká budova, kde budova je arabsky v ženském rodě, by byla arabsky بِنَايَةٌ كَبِيرَةٌ – binájatun kabíratun. Ale například modrý (ʾazraq-u) je podle jednoho vzoru, kde ženský rod (modrá) je زَرْقَاءُ (zarqáʾ-u) a množné číslo je زُرْقٌ (zurq-un). Například modrá obloha, kde obloha je arabsky v ženském rodě, bude arabsky السَّمَاءُ الزَّرْقَاءُ – as-samáʾu (a)z-zarqáʾu. Podle tohoto vzoru se tvoří většina barev (ʾaḥmar-u, ḥamráʾ-u, ḥumr-un atd.). Nutno zmínit, že to, co se nazývá plurál u přídavných jmen, se používá pouze pro popsání lidí (například ʿāmilúna džududun – noví pracovníci), při popisování neživého podstatného jména nebo zvířete v plurálu se používá u přídavných jmen ženský rod (například ʾqlámun džadídatun – nové propisky). Někdy bývá plurál stejný v mužském i ženském rodě, např. džadíd (mužský rod), džadídah (ženský rod), džudud (plurál v obou rodech)

Skloňování جَدِيد (džadíd) – nový
Jednotné číslo (singulár)
Mužský rodŽenský rod
NeurčitýUrčitýNeurčitýUrčitý
Nominativجَدِيدٌ

(džadídun)

الْجَدِيدُ

(al-džadídu)

جَدِيدَةٌ

(džadídatun)

الْجَدِيدَةُ

(al-džadídatu)

Akuzativجَدِيدًا

(džadídan)

الْجَدِيدَ

(al-džadída)

جَدِيدَةً

(džadídatan)

الْجَدِيدَةَ

(al-džadídata)

Genitivجَدِيدٍ

(džadídin)

الْجَدِيدِ

(al-džadídi)

جَدِيدَةٍ

(džadídatin)

الْجَدِيدَةِ

(al-džadídati)

Dvojné číslo (duál)
Mužský rodŽenský rod
NeurčitýUrčitýNeurčitýUrčitý
Nominativجَدِيدَانِ

(džadídáni)

الْجَدِيدَانِ

(al-džadídáni)

جَدِيدَتَانِ

(džadídatáni)

الْجَدِيدَتَانِ

(al-džadídatáni)

Akuzativجَدِيدَيْنِ

(džadídajni)

الْجَدِيدَيْنِ

(al-džadídajni)

جَدِيدَتَيْنِ

(džadídatajni)

الْجَدِيدَتَيْنِ

(al-džadídatajni)

Genitivجَدِيدَيْنِ

(džadídajni)

الْجَدِيدَيْنِ

(al-džadídajni)

جَدِيدَتَيْنِ

(džadídatajni)

الْجَدِيدَتَيْنِ

(al-džadídatajni)

Množné číslo (plurál)
Mužský rodŽenský rod
NeurčitýUrčitýNeurčitýUrčitý
Nominativجُدُدٌ

(džududun)

الْجُدُدُ

(al-džududu)

جُدُدٌ

(džududun)

الْجُدُدُ

(al-džududu)

Akuzativجُدُدًا

(džududan)

الْجُدُدَ

(al-džududa)

جُدُدًا

(džududan)

الْجُدُدَ

(al-džududa)

Genitivجُدُدٍ

(džududin)

الْجُدُدِ

(al-džududi)

جُدُدٍ

(džududin)

الْجُدُدِ

(al-džududi)

Skloňování أَزْرَق (ʾazraq) – modrý
Jednotné číslo (singulár)
Mužský rodŽenský rod
NeurčitýUrčitýNeurčitýUrčitý
Nominativأَزْرَقُ

(ʾazraqu)

الْأَزْرَقُ

(al-ʾazraqu)

زَرْقَاءُ

(zarqáʾu)

الزَّرْقَاءُ

(az-zarqáʾu)

Akuzativأَزْرَقَ

(ʾazraqa)

الْأَزْرَقَ

(al-ʾazraqa)

زَرْقَاءَ

(zarqáʾa)

الزَّرْقَاءَ

(az-zarqáʾa)

Genitivأَزْرَقَ

(ʾazraqa)

الْأَزْرَقِ

(al-ʾazraqi)

زَرْقَاءَ

(zarqáʾa)

الزَّرْقَاءِ

(az-zarqáʾi)

Dvojné číslo (duál)
Mužský rodŽenský rod
NeurčitýUrčitýNeurčitýUrčitý
Nominativأَزْرَقَانِ

(ʾazraqáni)

الْكِتَابَانِ

(al-ʾazraqáni)

زَرْقَاوَانِ

(zarqáwáni)

الزَّرْقَاوَانِ

(az-zarqáwáni)

Akuzativكِتَابَيْنِ

(ʾazraqajni)

الْكِتَابَيْنِ

(al-ʾazraqajni)

زَرْقَاوَيْنِ

(zarqáwajni)

الزَّرْقَاوَيْنِ

(az-zarqáwajni)

Genitivكِتَابَيْنِ

(ʾazraqajni)

الْكِتَابَيْنِ

(al-ʾazraqajni)

زَرْقَاوَيْنِ

(zarqáwajni)

الزَّرْقَاوَيْنِ

(az-zarqáwajni)

Množné číslo (plurál)
Mužský rodŽenský rod
NeurčitýUrčitýNeurčitýUrčitý
Nominativزُرْقٌ

(zurqun)

الزُّرْقُ

(az-zurqu)

زُرْقٌ

(zurqun)

الزُّرْقُ

(az-zurqu)

Akuzativزُرْقًا

(zurqan)

الزُّرْقَ

(az-zurqa)

زُرْقًا

(zurqan)

الزُّرْقَ

(az-zurqa)

Genitivزُرْقٍ

(zurqin)

الزُّرْقِ

(az-zurqi)

زُرْقٍ

(zurqin)

الزُّرْقِ

(az-zurqi)

Zájmena

Osobní

Osobní zájmena mohou stát před slovesem, kde jsou podmětem, nebo mohou stát před dalšími slovesnými druhy, což se většinou překládá se slovesem být: ʾaná ṭabíbun (Já jsem doktor.; dosl. já doktor), hija máhiratun (Ona je chytrá.; dosl. ona chytrá), huwa fí bajti-hi (On je ve svém domě.; dosl. on v domě jeho).

Osobní zájmena v MSA
1. sg.2. sg.3. sg.2. du.3. du.1. pl.2. pl.3. pl.
Mužský rodأَنَا‎

(ʾaná)

أَنْتَ‎

(ʾanta)

هُوَ‎

(huwa)

أَنْتُمَا‎

(ʾantumá)

هُمَا

(humá)

نَحْنُ‎

(naḥnu)

أَنْتُمْ

(ʾantum)

هُمْ

(hum)

Ženský rodأَنْتِ‎ (ʾanti)هِيَ‎

(hija)

أَنْتُنَّ

(ʾantunna)

هُنَّ

(hunna)

Přivlastňovací

Přivlastňovací zájmena se musejí vždy napojit za nějaké slovo, buďto za podstatné jméno v jeho konstruktivní formě, kde označují vlastnictví (jadá-hu – jeho ruce), nebo sloveso, kde označují předmět (ʾuḥibbu-ka/-ki – Miluji tě), nebo předložku (la-hum – k nim). Přivlastňovací zájmena ve třetí osobě (-hu, -hum, -hunna, -humá) kromě -há mají ještě jednu formu: -hi, -him, -hinna, -himá. Tato forma se používá, pokud slovo, za které se napojují, končí na samohlásku i/í nebo souhlásku j (například fí-himá – v nich dvou). Přivlastňovací zájmeno v první osobě jednotného čísla (-í) může mít ještě jednu podobu, pokud je napojeno za sloveso, a tou formou je ـنِي (-ní).

Přivlastňovací zájmena v MSA
1. sg.2. sg.3. sg.2. du.3. du.1. pl.2. pl.3. pl.
Mužský rodـي‎

(-í)

ـكَ‎

(-ka)

ـهُ‎

(-hu)

ـكُمَا‎

(-kumá)

ـهُمَا

(-humá)

ـنَا

(-ná)

ـكُم‎

(-kum)

ـهُم‎

(-hum)

Ženský rodـكِ

(-ki)

ـهَا‎

(-há)

ـكُنَّ‎

(-kunna)

ـهُنَّ‎

(-hunna)

Číslovky

nula = صفر = ٠

jeden = واحد = ١

dva = اثنين = ٢

tři = ثلاثة = ٣

čtyři = أربعة = ٤

pět = خمسة = ٥

šest = ستة = ٦

sedm = سبعة = ٧

osm = ثمانية = ٨

devět = تسع = ٩

deset = عشرة = ١٠

Slovesa

Časy má arabština pouze dva (nedokončený a dokončený) a má 3 pády (nominativ, genitiv a akuzativ). Lze tedy říct, že arabština je vidový jazyk, neboť je založena na protikladu ukončeného a neukončeného děje. Českému minulému času přibližně odpovídá arabské perfektum, které tvoří pouze jeden způsob (indikativ – oznamovací způsob). Naproti perfektu je imperfektum (přibližně český přítomný a budoucí čas). Imperfektum tvoří pět způsobů (indikativ, subjunktiv, apokopát, energikus, imperativ).

  • كَتَبَ (kataba) = napsal (perfektní tvar)
  • يَكْتُبُ‎ (jaktubu) = píše (imperfektní tvar)

všimněte si, že kořen KTB je vždy stejný, nemění se ani zde:

  • اُكْتُبْ‎ (uktub) = napiš
  • كَاتَبَ (kátib) = píšící
  • كَاتَبَ (kátib) = spisovatel
  • كُتَّاب (kuttáb) = spisovatelé
  • كِتَاب (kitáb) = kniha, psaní

Kořeny slov jsou v arabštině velmi důležité, neboť se s nimi hodně pracuje. Jiná ukázka (kořen SKN:):

  • سَكَنَ (sakana) = bydlel (perfektní tvar)
  • يَسْكُنُ‎ (jaskunu) = bydlí (imperfektní tvar)
  • سَاكِن (sákin) = bydlící, obyvatel
  • سُكّان‎ (sukkán) = obyvatelé
  • سَكَن (sakan) = bydliště, bydlení

Jako základní podoba slovesa se běžně udává 3. osoba singuláru v perfektu. Imperfektum se pak tvoří na základě typu slovesa. V tabulce je vidět ukázka časování. Kromě perfekta a imperfekta existuje ještě imperativ (ten je jen v druhé osobě), subjunktiv – ten se v jednotném čísle odlišuje koncovkou -a namísto -u (např. أَسْكُنَ‎ askuna), v duálu má namísto -áni koncovku -á (např. تَسْكُنَا‎ taskuná) a v plurálu namísto -úna má -ú (např. يَسْكُنُوا‎ jaskunú), v ženském rodě v plurálu -na zůstává a v první osobě plurálu se -u mění na -a. A existuje ještě poslední způsob, jussive, který namísto koncovky -u nemá žádnou koncovku (např. أَسْكُنْ‎ askun), zbylé druhy koncovek se pak změní stejně jako v subjunktivu. Koncovky pro trpný rod jsou úplně stejné, rozdíl je pak v samohláskách uprostřed slova.

Subjunktiv se používá nejčastěji po částici أَنْ [ʾan] (aby) nebo لَنْ [lan] (zápor sloves v budoucnosti) a celkově ve smyslu „aby“. Například jurīdu ʾan jaʾskuna huná – On tam chce žít (doslova „On chce, aby tam žil)“

Jussive se používá například po částici لَمْ [lam] (zápor sloves v minulém čase). Například lam jaskun – Nežil.

Perfektum
1. sg.2. sg.3. sg.2. du.3. du.1. pl.2. pl.3. pl.
Mužský rodسَكَنْتُ‎ (sakantu)سَكَنْتَ‎ (sakanta)سَكَنَ (sakana)سَكَنْتُمَا‎ (sakantumá)سَكَنَا‎ (sakaná)سَكَنَّا‎ (sakanná)سَكَنْتُمْ‎ (sakantum)سَكَنُوا‎ (sakanú)
Ženský rodسَكَنْتِ‎ (sakanti)سَكَنَتْ‎ (sakanat)سَكَنَتَا‎ (sakanatá)سَكَنْتُنَّ‎ (sakantunna)سَكَنَّ (sakanna)
Imperfektum
1. sg.2. sg.3. sg.2. du.3. du.1. pl.2. pl.3. pl.
Mužský rodأَسْكُنُ‎ (ʾaskunu)تَسْكُنُ‎ (taskunu)يَسْكُنُ‎ (jaskunu)تَسْكُنَانِ‎ (taskunáni)يَسْكُنَانِ‎ (jaskunáni)نَسْكُنُ‎ (naskunu)تَسْكُنُونَ‎ (taskunúna)يَسْكُنُونَ‎ (jaskunúna)
Ženský rodتَسْكُنِينَ‎ (taskunína)تَسْكُنُ‎ (taskunu)تَسْكُنَانِ‎ (taskunáni)تَسْكُنَّ‎ (taskunna)يَسْكُنَّ‎ (jaskunna)
Imperativ
2. sg.2. du.2. pl.
Mužský rodاُسْكُنْ‎ (uskun)اُسْكُنَا‎ (uskuná)اُسْكُنُوا‎ (uskunú)
Ženský rodاُسْكُنِي‎ (uskuní)اُسْكُنَّ‎(uskunna)

V arabštině se rozlišují dva rody – mužský a ženský. Rodově se mohou lišit podstatná i přídavná jména. Např. „džamíl“ znamená hezký, když přidáme koncovku „-a“ „džamíla“ znamená to hezká.

Čísla má arabština tři (singulár, duál, plurál). Duál se tvoří jednoduše koncovkou „-áni“ bez ohledu na rod:

  • dars-un = lekce
  • dars-áni = dvě lekce

Množné číslo se dělí na dva typy – vnitřní a vnější. Vnitřní se tvoří samohláskovými změnami uvnitř slova, někdy i souhláskovými. Vnější se tvoří koncovkami podle rodu:

  • mudarris-un = učitel
  • mudarris-úna = učitelé
  • tilmídhat-un = žákyně
  • tilmídhát-un = žákyně (plurál)

Abeceda a výslovnost

Hlavní článek: Arabské písmo

Arabština používá řadu hlásek, které se v češtině, ani žádném jiném evropském jazyce nevyskytují. Používá např. emfatické souhlásky t, d, z, s (které mají i svůj neemfatický protějšek). Tyto souhlásky se vyslovují s tzv. emfatickým důrazem – jazyk je při nich lžícovitě prohnut směrem dolů, podobně jako při ruském tvrdém „l“.[zdroj?] Dále má například souhlásku „ʕajn“ – ع, které je asi nejobtížnějším zvukem v arabštině. Vyslovuje se v zadní části dutiny ústní, někdy až v hrdle. Jedná se o znělou farynglální frikativu. Jeho neznělý protějšek je „ħaːʔ“ – ح, neznělá farynglální frikativa. Zvláštností ve výslovnosti je určitě také „hamza“, neboli hlasový ráz, který se může vyskytovat jak na začátku či uprostřed slova, tak na jeho konci. V arabštině je vnímán jako běžná souhláska a také zapisován.

Arabské písmo vychází z nabatejské varianty kurzívy aramejského písma. Arabské písmo je tedy kurzivní, tzn. že nerozlišuje tiskací či psací písmo, a dokonce, jako je tomu ve starých písmech zvykem, ani malá a velká písmena. Ačkoli tedy vychází z původního starosemitského – fénického písma (stejně jako hebrejština či řecká alfabeta či latinka), není vůbec podobné evropským písmům (určité podobnosti se ale vyskytují mezi arabským písmem a hebrejskou kurzívou). Píše se zprava doleva a zpravidla se nepíší znaky pro krátké samohlásky.

Podoba písmen se liší dle jejich postavení ve slově. Každý znak má svou podobu samostatnou, na začátku slova, uprostřed a na konci. Je šest písmen (ا, د, ذ, ر, ز, و), které se neváží, tzn. že sama se dají připojit k předchozímu písmenu, ale nemůže se za ně připojit další písmeno, takže tvoří pouze koncovou a samostatnou formu (např. rá (ر) ve slově noha رجل). Další zvláštností na písmu jsou tzv. ligatury (znaky usnadňující psaní určitých skladeb znaků, v arabštině existuje jediná povinná ligatura, a to lám + alif (lá) – لا) a zvláštní psaní některých vazeb znaků.

Souhlásky

Souhlásky v Moderní standardní arabštině (MSA)
LabiálaDentálaAlveoláraPostalalveoláraPalatálaVeláraUvuláraFaryngálaGlotála
prostéemfatické
Nazálamn
PlozivaNeznělétkqʔ
Znělébd
FrikativaNezněléfθsʃx ~ Xħ
Zněléðzðˤɣ ~ ʁʕɦ
Approximantawl(ɫ)j
Vibrantar

Samohlásky

Samohlásky v MSA
KrátkéDlouhé
PředníZadníPředníZadní
Uzavřené/i//u//iː//uː/
Otevřené/a//aː/
Dvojhlásky/aw/, /aj/

Užitečné fráze

ArabskyČesky
Marhaban! / A-salamu Alaikoum!Ahoj!
Sabahu Al-khayr!Dobré ráno!
Masau Al-khayr!Dobrý večer!
Tosbehu Ala Khayr!Dobrou noc! (do mužství)
Tosbehina Ala Khayr!Dobrou noc! (do ženství)
Tosbehouna Ala KhayrDobrou noc! (do skupiny)
Kayfa Haluka?Jak se máš? (do mužství)
Kayfa Haluky?Jak se máš? (do ženství)
Kayfa Halukom?Jak se máš? (do skupiny)
BekhayrDobrý (do mužství)
Al-hamdullahDíky bohu
ShokranDěkuji
AfwanNemáš zač
Asef (do mužství), Asefah (do ženství), Asefoon (do skupiny)Promiň
Salam (mír), Maa Salamah (s mírem)Sbohem

Vzorový text

Dialekty arabštiny

Otče náš (modlitba Páně):

Abānā allaẓī fī 's-samāwāti, liyataqaddasi 'smuka,
Liya'ti malakūtuka, litakun mašī atuka,
kamā fī 's-samā’i kaẓālika ʿalā 'l-arḍi.
Khubzanā kafāfanā aʿṭinā 'l-yawma.
Wa 'ġfir lanā zunūbanā kamā naġfiru naḥnu ayḍan
lilmuẓnibīna ilaynā.
Wa lā tudkhilnā fī taḡribatin lākin naḡḡinā mina 'š-širīri. Amin.

Všeobecná deklarace lidských práv

arabsky

يولد جميع الناس أحرارًا متساوين في الكرامة والحقوق. وقد وهبوا عقلاً وضميرًا وعليهم أن يعامل بعضهم بعضًا بروح الإخاء.

přepis

Júladu džamíʿu 'n-nási ahráran mutasáłína fí 'l-karámati ła-l-huqúq. Ła-qad łuhibú ʿaqlan ła-damíran ła-ʿalajhim an juʿámila baʿaduhum baʿdan bi-rúh al-ichá'.

doslovně

يولد = júladu = rodí se

جَمِيع = džamíʿu = všichni
ناس = nás = lidé
أحرارًا = ahráran= svobodní
متساوين = matasáwín = rovní
في = fí = ve
كَرَامَة = karáma = cti, úcta
حُقُوقِ = chuqúqí = a právu
وَقَدَ = wa qad = a tak
هَبَّ = habba = dostali, obdrželi
عَقْل = ʿaql = intelekt, rozum
ضَمِير = damír = svědomí
عَلَى = ʿalá = a je na nich
أَنْ = 'an = aby
يعامل = ju'ámil = se chovali
بَعْض = baʿd = navzájem
بَعْض = baʿd = mezi sebou
رُوح = rúh = duch

إِخَاء = 'ikhá' = bratrství

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Literatura

  • ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2007. ISBN 978-80-7308-201-7
  • Islámská čítanka. Studijní antologie arabského islámského písemnictví. Editoři: Ondřej Beránek, Bronislav Ostřanský, Pavel Ťupek. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2020, 327 s. ISBN 978-80-7308-982-5 (print), ISBN 978-80-7308-983-2 (onilne: pdf)

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Iran.svg
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Flag of the United Arab Republic (1958–1971).svg
Flag of Egypt (1958-1971) and flag of Syria (1958-1961) in the United Arab Republic. It also became the official flag of Syria since 1980.
Arabic Dispersion.svg
Autor: Rafy, Licence: CC BY 3.0
Arabic language dispersion:
  Arabic Speaking Majority.
  Arabic Speaking Minority.
Learning Arabic calligraphy.jpg
Autor: Aieman Khimji, Licence: CC BY 2.0
The work of a student of Arabic calligraphy, using bamboo pens (qalams) and brown ink, tracing over the teacher's work in black ink.

The text is:

كل يوم عاشورا وكل أرض كربلا

Arabic Dialects.svg
Autor: Rafy, Licence: CC BY 3.0
Map of Varieties of Arabic. Used in the following source (backwards copy): Schmitt, Genevieve A. (2019). "Relevance of Arabic Dialects: A Brief Discussion". In Brunn, Stanley D.; Kehrein, Roland (eds.). Handbook of the Changing World Language Map. Springer. p. 1385. doi:10.1007/978-3-030-02438-3_79. ISBN 978-3-030-02437-6. as "Fig. 1 Major dialects of Arabic, by region. (Open source)"
Flag of Mauritania.svg
Flag of Mauritania, adopted in 2017. The National Assembly added red stripes to the top and bottom edges to represent “the blood shed by the martyrs of independence”.
Flag of the United Arab Republic.svg
Flag of Egypt (1958-1971) and flag of Syria (1958-1961) in the United Arab Republic. It also became the official flag of Syria since 1980.