Arabští křesťané
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cd/Arab_Christians.png/220px-Arab_Christians.png)
Arabští křesťané (العرب المسيحيين Al-'Arab Al-Masihiyin) je etnoreligiózní skupina obyvatel Levanty, kteří se hlásí k arabské národnosti a jsou příslušníky některé z křesťanských církví. Jejich počet se odhaduje na minimálně dvacet milionů, z toho velká část však žije v diaspoře.
Arabští křesťané užívají pro Boha jméno al-iláh.[1]
Historie
Příslušníci arabských kmenů přijímali křesťanství už v době Římské říše, jako například Ghassanidé. V letech 246 a 247 se v Bosře konaly dva koncily. Arabského původu byl také teolog svatý Jan z Damašku. Islámská expanze zahájila postupný přechod většiny Arabů na islám, ale křesťanské menšiny byly jako lidé knihy nadále tolerovány, musely pouze platit daň džizja. Křesťané žili převážně ve městech a patřili ke vzdělanější a majetnější části obyvatelstva. Řada z nich odcházela do Afriky nebo latinské Ameriky, kde se uchytili převážně jako obchodníci. Mnozí z nich byli součástí palestinského exodu. Vzestup radikálního islamismu vede k útokům na křesťanské komunity, mnoho jejich příslušníků hledá azyl v Evropě nebo USA.
Současnost
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6b/Bible_in_Arabic._Side_altar_in_a_Christian_church_in_Tunisia.jpg/220px-Bible_in_Arabic._Side_altar_in_a_Christian_church_in_Tunisia.jpg)
Nejvyšší procento křesťanů na Blízkém Východě žije v Libanonu, kde Maronité tvořili ještě v první polovině 20. století většinu obyvatel: proto je v ústavě zakotveno rozdělení vládních funkcí podle náboženského klíče, které jim automaticky zaručuje post prezidenta. Emigrace a nižší porodnost však vedly k tomu, že muslimové početně převážili: důsledkem jejich požadavků na vyšší zastoupení byla první libanonská válka. V Sýrii tvoří křesťané zhruba šestinu populace, jejich postavení výrazně zhoršila syrská občanská válka. Arabští křesťané v Izraeli byli roku 2014 uznáni jako samostatná etnická skupina, odlišná od arabských muslimů, což jim umožnilo sloužit v armádě.[2] Objevil se také návrh, aby se tato národnost napříště oficiálně označovala jako Aramejci.[3]
K arabským křesťanům bývají počítáni také Koptové v Egyptě, potomci arabizovaných starověkých Egypťanů, kteří však místo arabštiny používají jako liturgický jazyk koptštinu.[4][5]
Církve
Nejvýznamnějšími denominacemi arabských křesťanů jsou Maronitská katolická církev, Koptská katolická církev, Koptská pravoslavná církev, Melchitská řeckokatolická církev, Řecká pravoslavná církev, Syrská pravoslavná církev a Římskokatolická církev.
Osobnosti
Významnými arabskými křesťany byli svatá Mariam Baouardy, zakladatel strany Baas Michel Aflaq, syrský premiér Faris al-Churi nebo generální tajemník Organizace spojených národů Butrus Butrus-Ghálí. Ze světových osobností mají kořeny v arabskokřesťanské diaspoře například politolog Edward Said, herečka Salma Hayeková, spisovatel Chalíl Džibrán, politik Ralph Nader nebo multimilionář Carlos Slim Helú.
Reference
- ↑ http://global21.cz/vyhybka.php?str=krop%C3%A1cek_pojeti&obor=info[nedostupný zdroj]
- ↑ http://e-republika.cz/article2658-Dilema-izraelskych-k%C5%99es%C5%A5an%C5%AF
- ↑ Archivovaná kopie. eretz.cz [online]. [cit. 2015-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-25.
- ↑ Archivovaná kopie. www.opusarabicum.org [online]. [cit. 2015-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ http://www.katyd.cz/clanky/krestane-v-zemi-kolem-nilu.html
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu arabští křesťané na Wikimedia Commons
- http://www.antropoweb.cz/cs/palestinsti-krestane-problem-dlouhotrvajiciho-exodu-z-mista-zrodu-krestanstvi
- http://www.thegrace.com/
Média použitá na této stránce
Autor: Dr. Ondřej Havelka (cestovatel), Licence: CC BY 4.0
Bible in Arabic. Side altar in a Christian church in Tunisia, Africa
Autor: Yerevanci, Licence: CC BY-SA 3.0
Arab Christians in Syria, Jordan, Lebanon, Israel, Western Bank, Gaza strip and Egypt.
My own work based on National Geographic's map.
original text on the map: Jerome N. Cookson Marguerite B. Hunsiker NG Staff
Source: M. R. Izady (map), Philippe Fargues (graph)