Arado Ar 76
Arado Ar 76 | |
---|---|
Arado Ar 76 (D-IFAT) | |
Určení | stíhací a cvičný letoun |
Výrobce | Arado |
Šéfkonstruktér | Walter Blume a R. Heinemann |
První let | 1934 |
Zařazeno | 1936 |
Uživatel | Luftwaffe |
Vyrobeno kusů | 189[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arado Ar 76 byl německý jednomístný vzpěrový hornoplošník ze 30. let 20. století zkonstruovaný jako lehký stíhací a pokročilý cvičný letoun. Vznikl na základě požadavku výzbrojního úřadu C-Amt Luftfahrtkommissariatu[2] na právě takový typ letounu a v roce 1935 byl zkoušen společně s konkurenčními typy He 74, Fw 56, Hs 121 a Hs 125. I když byl za vítěze vybrán a posléze vyráběn Fw 56, byl C-Amt dostatečně zaujat výkony Ar 76, aby objednal stavbu menšího množství kusů.
Vývoj
První prototyp Ar 76a (imatrikulace D-ISEN) byl dokončen na podzim roku 1934 a byl zničen již v průběhu jednoho z prvních letů. Druhý exemplář Ar 76 V2 (D-IRAZ) byl dohotoven na jaře 1935. Dalším prototypem byl Ar 76 V3 (D-IZOH).
Následná malá série Ar 76 A byla na jaře 1936 dodána do škol stíhacích pilotů FFS A/B 1, FFS A/B 8, FFS A/B 23, LKS 1 a za Protektorátu FFS A/B 32 v Chrudimi. Ar 76 byl zařazen také k bojovému útvaru I/JG 232-Gruppe Loerzer v Bernburgu.
Konstrukce
Ar 76 byl jednoplošník typu parasol s pevným záďovým podvozkem. Křídlo mělo dřevěnou kostru s plátěným potahem, které bylo s trupem spojeno pomocí vzpěr. Trup z ocelových trubek byl částečně potažen plechem, v zadní části překližkou a na spodních plochách plátnem. Letoun poháněl vzduchem chlazený invertní vidlicový osmiválec Argus As 10C o maximálním vzletovém výkonu 176 kW.
Specifikace (Ar 76A-0)
Údaje podle[3]
Technické údaje
- Osádka: 1
- Délka: 7,20 m
- Rozpětí: 9,50 m
- Výška: 2,55 m
- Nosná plocha: 13,4 m²
- Hmotnost prázdného stroje: 750 kg
- Vzletová hmotnost : 1070 kg
- Pohonná jednotka:
Výkony
- Maximální rychlost: 267 km/h
- Cestovní rychlost: 220 km/h
- Dolet: 470 km
- Dostup: 6400 m
- Stoupavost: 7,2 m/s
Výzbroj
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arado Ar 76 na anglické Wikipedii.
Literatura
- TAYLOR, Michael J. H. Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions, 1989. S. 71.
- World Aircraft Information Files. Brightstar Aerospace Publishing, London. File 889 Sheet 69.
- MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 240 s. ISBN 80-901976-2-0.
- BALOUS, Miroslav. Arado Ar 76. Letectví a kosmonautika. 2003, roč. 79., čís. 10, s. 22.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Arado Ar 76 na Wikimedia Commons
- (anglicky) Kamufláže letounu Arado Ar 76 Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor: W-R-Hesse-Fotos, Licence: CC BY-SA 4.0
Arado Ar 76 'DB+UM', Flugzeugführerschule FFS A/B 72 in Markersdorf b. St. Pölten, Winter 1940/41.
Arado Ar 76 V3 (s/n 365, D-IFAT) photo from Le Pontentiel Aérien Mondial 1936