Aragonská koruna

Koruna aragonská Corona d'Aragón (an) Corona d'Aragó (ca) Corona Aragonum (la) Corona de Aragón (es) ↓ 1164–1707/1715 ↓ vlajka znak
Geografie Země náležející k Aragonské koruně, samotné Aragonské království v tmavě oranžové barvě.
Hlavní město	pohyblivé a neurčité, de facto: Zaragoza (korunovační město) Monzón (parlament 13.–16. stol.) Barcelona (sídlo rady 13.–16. stol.) Valencie (počátek 15. století) Neapol (15.–16. stol.)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	120 000 (v roce 1300)
Jazyky	úřední: katalánština, aragonština, latina, ostatní: okcitánština, sardinština, korsičtina, neapolština, sicilština, kastilština, baskičtina, řečtina, maltština, andaluská arabština, mozarabština
Náboženství	římskokatolické (státní), sunnitský islám, sefardský judaismus, řecké ortodoxní
Státní útvar
Státní zřízení	feudální monarchie a konfederace několika království a dalších celků podřízených koruně
Vznik	Alfons II. nastoupil na trůn, čímž vznikla personální unie Barcelony a Aragonu
Zánik	29. června 1707 – Filip V. zrušil Dekrety z Nueva Planta korunu i její zákony
Státní útvary a území
Předcházející Aragonské království Barcelonské hrabství Ribagorzské hrabství Navarrské království Neapolské království Sicilské království Albarracínské panství taifa Valencie taifa Mallorca taifa Dénia taifská království Arborejský judikát Korsické hrabství Republika Sassari Následující Kastilsko-aragonská unie Bourbonské Španělsko Sardinské království Sicilské království Neapolské království Andorrské knížectví Britská Menorca

Aragonská koruna (katalánsky Corona d'Aragó, aragonsky Corona d'Aragón, kastilsky Corona de Aragón, latinsky Corona Aragonum) je souhrnné pojmenování pro všechna historická území, která byla podřízena svrchovanosti aragonského krále mezi roky 1164 a 1707. Koruna aragonská byla thalasokracie, tedy námořní velmoc, kdy její jednotlivé celkem byly od sebe odděleny mořem. Kromě původní Aragonie a Katalánsko ovládali králové ještě Baleáry, jižní Itálii, části jižní Francie, Sicílii, Korsiku, Sardinii a části pevninského Řecka.

Jádrem Aragonské koruny byla personální unie Aragonského království a Barcelonského hrabství, jíž roku 1137 dalo základ manželství královny Petronily Aragonské a hraběte Ramona IV. Barcelonského. S nástupem jejich syna Alfonse II. na trůn roku 1162 (bylo mu tehdy 5 let, takže nominálně vládl spolu s matkou-regentkou a když ta o dva roky později abdikovala, vykonávala za něj vládu regentská rada) nastoupila na aragonský trůn barcelonská dynastie.

Později, jako výsledek reconquisty nových území i sňatkové politiky, se unie království aragonského a hrabství barcelonského rozrostla o valencijské, mallorské a neapolské království, ostrovy Sicílie, Sardinie a Korsika, vévodství aténské a neopatrijské.

Svatbou Katolických Veličenstev Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského byl zahájen proces spojení se zeměmi Kastilské koruny, čímž vzniklo sjednocené Španělské království jako centralistický stát. Španělští králové užívali titulů „aragonský král“ a „kastilský král“ až do roku 1707, kdy Filip V. Španělský většinu práv a titulů eliminoval. Země Aragonské koruny se rozprostíraly na území moderních států Španělsko, Andorra, Francie, Itálie, Malta a Řecko.

• znak:
• 
  od Ramona Berenguera IV. k Alfonsovi II.
• 
  od Alfonse II. k Petrovi II.
• 
  od Petra II. k Petrovi IV.
• 
  od Petra IV. k Ferdinandovi II.
• 
  diagonální varianta

• vlajky Aragonské krouny:
• 
  raná královská standarta
• 
  prapor Jakuba I. při dobývání Valencie
• 
  královská standarta ve středověku
• 
  královská standarta

• vlajky zemí koruny:
• 
  Sicilské království
  (14.–15. století)
• 
  heraldická vlajka koruny se znakem Sicilského království
• 
  Neapolské království
  (1442–1501)
• 
  Mallorské království
• 
  Sardinské království (pod nadvládou Aragonu)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aragonská koruna na Wikimedia Commons